Spanilá jízda fotoblogů z Paříže pokračuje, tentokrát těžce vydobytými záběry z letadla. Ti, co četli můj deníček, tuší... :-) (A ostatní by si ho měli přečíst!) Fotky nejsou žádné velké umění, ale já prostě miluju ten moment, kdy se letadlo dostane nad mraky a člověk vidí jen modrou oblohu a ty mraky jak cukrová vata pod sebou. Ta nekonečnost nebe, ten klid, učiněné satori.
0 komentářů