úterý 8. července 2008:
Každý den, co jsem s Kocourkem, jen žasnu. Ráno mi připravil snídani a v poledne uvařil oběd. Neskutečné. Skvělé. Úžasné. Impozantní.
Už od rána svítilo sluníčko, což bylo ideální počasí na nějaké ty pamětihodnosti. Vyrazili jsme do Kazimierze. Jen se nám to poněkud zvrtlo. Místo abychom se honili po synagogách a židovských hřbitovech, lovili jsme nakonec v ulicích streetart. Je teda fakt, že ho je v této čtvrti požehnaně a navíc zajímavé objekty: například pomalované diskety, cédéčka a vinyly. Budou speciální blogy! :-D
Cestou do Kazimerze jsem dostala hlad, tak jsme zaskočili do pekařství pro nějaké ty dobroty. Jsem celkem ráda, že jsme v Polsku u slovanských bratří, protože v takovém Maďarsku bych s instrukcemi typu: „Jedno to vlevo“ a „Jedno tohle“ asi moc neuspěla. Podvečer jsme opět strávili na Rynku glownem na hotspotu. Kocourek si twitteroval a já psala pohledy. Jen jsem trochu neodhadla počasí a za chvíli klepala v tílku kosu. Snad to neodnesu nějakou hnusnou nemocí! Na rynku jsme byli také svědky úžasného vystoupení streetdancové skupiny, hoši to byli šikovní a já teď mám spoustu zajímavých akčních fotografií.
Na dobrou noc jsme si v místním knihkupectví koupili zlevněné Prokletí žlutozeleného škorpióna, má sice jen polské titulky, ale dá se to. Štve mě, že měli i Mezi námi zvířaty, ale jen s polským dabingem, což bych si asi tak neužila, a počítám, že Kocourek taky ne. Jo, a na památku jsem koupila Kocourkovi tričko s žertovným nápisem, který tady nemůžu reprodukovat, protože je 1. nemravný a 2. by pak stála před Kocourkovým bytem fronta žádostivých děvčat. To tak!
Zde je malá ochutnávka krakovského streetartu, kompletní set fotek se objeví v nejbližší době na mém blogu na iDnes.Každý den, co jsem s Kocourkem, jen žasnu. Ráno mi připravil snídani a v poledne uvařil oběd. Neskutečné. Skvělé. Úžasné. Impozantní.
Už od rána svítilo sluníčko, což bylo ideální počasí na nějaké ty pamětihodnosti. Vyrazili jsme do Kazimierze. Jen se nám to poněkud zvrtlo. Místo abychom se honili po synagogách a židovských hřbitovech, lovili jsme nakonec v ulicích streetart. Je teda fakt, že ho je v této čtvrti požehnaně a navíc zajímavé objekty: například pomalované diskety, cédéčka a vinyly. Budou speciální blogy! :-D
Cestou do Kazimerze jsem dostala hlad, tak jsme zaskočili do pekařství pro nějaké ty dobroty. Jsem celkem ráda, že jsme v Polsku u slovanských bratří, protože v takovém Maďarsku bych s instrukcemi typu: „Jedno to vlevo“ a „Jedno tohle“ asi moc neuspěla. Podvečer jsme opět strávili na Rynku glownem na hotspotu. Kocourek si twitteroval a já psala pohledy. Jen jsem trochu neodhadla počasí a za chvíli klepala v tílku kosu. Snad to neodnesu nějakou hnusnou nemocí! Na rynku jsme byli také svědky úžasného vystoupení streetdancové skupiny, hoši to byli šikovní a já teď mám spoustu zajímavých akčních fotografií.
Na dobrou noc jsme si v místním knihkupectví koupili zlevněné Prokletí žlutozeleného škorpióna, má sice jen polské titulky, ale dá se to. Štve mě, že měli i Mezi námi zvířaty, ale jen s polským dabingem, což bych si asi tak neužila, a počítám, že Kocourek taky ne. Jo, a na památku jsem koupila Kocourkovi tričko s žertovným nápisem, který tady nemůžu reprodukovat, protože je 1. nemravný a 2. by pak stála před Kocourkovým bytem fronta žádostivých děvčat. To tak!
0 komentářů