Korálky mám ráda už od dětství, kdy jsem byla schopná si s nimi hodiny hrát, buď je dokolečka navlékat jako náhrdelník a zase vysypávat nebo je obsesivně jako Popelka rozdělovat podle barvy a typu (jó, pořádek muší bejt!).
Na střední jsem od spolužačky Táni dostala igelitový pytlík s droboučkými korálky, ze kterých jsem metodou tkaní vyráběla kvazi-indiánské náramky. Na vysoké jsem pochopila, že v pytlíku od Táni jsou i takové korálky, ze kterých se dají vyrábět šperky, které na první pohled nevypadají, že jsem právě opustila komunitu hippies. Ještě dnes si pamatuji to rozechvění, které ve mně vyvolal náhodně objevený obchod v Paříži, jakýsi korálkový ráj, kde se daly pořídit nejen korálky nejrozličnějších tvarů a barev, ale také zapínání a další polotovary na výrobu náušnic a dalších šperků.
A tak když jsem na internetu narazila na zprávu o projektu Korálky dětem, v rámci něhož se děti z dětského domova s pomocí Jablonexu učí vyrábět korálkové šperky, které lze poté zakoupit (autorovi příslušného šperku jde přitom na účet 80 % prodejní ceny), věděla jsem, že to je to pravé pro mne! Toto jsou mé první kousky a jsem si jistá, že jim brzy přibudou další kamarádi. Nové objednávky se podle informací na internetové stránce přijímají od 16. ledna.
0 komentářů