Když jsem si šla v únoru na finanční úřad pro formulář přiznání k dani z příjmů a paní v podatelně se mě zeptala: „A formulář pro sociálku budete chtít?", mlčky jsem přikývla. Hlavou se mi přitom prohnalo jediné: A sakra, že já na něco zapomněla...
Ano, přiznávám se a můžete mě pak obalit v dehtu a peří a vláčet cestou necestou: nejsem zrovna administrativní typ. Proto když jsem se po jmenování soudním tlumočníkem v červnu 2005 zvládla zaregistrovat na finančním úřadě (a později i ohlásit tuto činnost zdravotní pojišťovně), považovala jsem to za své velké vítězství. Česká správa sociálního zabezpečení mě nenapadla - soudní překlady dělám jako vedlejší činnost mimo zaměstnání a nějak jsem nepředpokládala, že by mé příjmy někdy dosáhly takové výše, aby mi vznikla povinnost odvádět sociální pojištění. No jo, no, jak říkám, dehet a peří a tak dál.
Tak tedy: najednou jsem měla v rukou onen formulář, později z internetu stažené i starší verze pro rok 2005 a 2006 a s nimi i formulář oznámení o zahájení činnosti. Plus přílohy na doložení příjmu z hlavní činnosti. Hezký paklík to byl. Jak říkala paní z naší mzdové účtárny: z těch formulářů jednou umřeme. Nicméně jsem měla celkově dobrý pocit, že jsem vše zvládla vyplnit. Samozřejmě mi vyšlo, že pojistné platit nemám. Byla to úleva, zjistit, že úřadu nic nedlužím! Takže zbývalo jen vzít si den dovolenou a dojít na okresní pobočku s dostatečně provinilým výrazem.
Skutečnost bylo opravdu tvrdá.
To nejlepší na celé operaci byla paní úřednice - energická, leč milá. Nejdřív mi dodala trošku naděje, protože si nebyla jistá, jestli se náhodou na mou činnost podle zvláštního zákona nevztahuje výjimka a že třeba ani nic oznamovat nemusím. Nevztahovala. Nastala fáze zadávání dat do systému a čekání na to, jaká částka se objeví jako penále za těch dva a půl roku. Musím tedy říct, že to zaskočilo i paní úřednici. Dívala se na mě se soucitem a já si říkala, jestli ji v tu chvíli napadlo to samé jako mě: že jsem sem já blbec lezla. Penále činilo 6716 Kč.
Vždycky jsem si myslela, že se penále odvíjí od nějaké dlužné částky. Pokud jsem tedy doložila, že vykonávám vedlejší činnost a můj příjem z ní je natolik nízký, že nezakládá povinnost platit zálohy na důchodové pojištění, a mám černé na bílém, že můj nedoplatek pojistného je nula, jaké penále se z toho asi tak může vypočítat? V systému sociálního pojištění ale tato prostá logika nefunguje. Systém je nastaven tak, že do oznámení činnosti se tato osoba považuje za osobu samostatně výdělečně činnou s příjmem z hlavní činnosti, a tudíž s povinností platit zálohy na důchodové pojištění, z nichž se vypočítá dotyčné penále (přestože v kolonkách výše pojistného a dluh na pojistném stojí zmiňovaná nula).
Tušila jsem, že mi mé opomenutí jen tak neprojde, že třeba budu muset zaplatit pokutu za nesplnění povinnosti, ale že stát po mně bude chtít penále z nulového pojistného, navíc v průměrné výši pomalu deseti procent mých příjmů z vedlejší činnosti po odečtení výdajů, to by mě nenapadlo ani ve snu. Kdybych se bývala na ČSSZ zaregistrovala tenkrát včas, stát by z mých příjmů tak jako tak neviděl na důchodovém pojištění ani korunu. Tím, že jsem teď přišla, abych dala vše do pořádku, mám systému sociálního zabezpečení přinést pomalu sedm tisíc. Chápu, že chyby by měly být nějak potrestány, ale přijde mi, že takto tvrdý zákon může lidi tak maximálně předem odradit nebo naštvat.
Požádala jsem o prominutí penále. Úřad mi následně poslal formulář, v němž mám čestně prohlásit mimo jiné to, že nepodnikám v silniční dopravě či v odvětví uhelného průmyslu, a v doprovodném dopise zdůraznil, že v žádosti o prominutí penále je nutné uvést důvody vzniku dluhu na pojistném a uvedené důvody písemně prokázat. Tak teď mi nezbývá než doufat, že skutečnost, že jsem nikdy žádný dluh na pojistném neměla, a tudíž nemohu uvést důvody jeho vzniku (natožpak písemně), nebude důvodem zamítnutí mé žádosti...
Ano, přiznávám se a můžete mě pak obalit v dehtu a peří a vláčet cestou necestou: nejsem zrovna administrativní typ. Proto když jsem se po jmenování soudním tlumočníkem v červnu 2005 zvládla zaregistrovat na finančním úřadě (a později i ohlásit tuto činnost zdravotní pojišťovně), považovala jsem to za své velké vítězství. Česká správa sociálního zabezpečení mě nenapadla - soudní překlady dělám jako vedlejší činnost mimo zaměstnání a nějak jsem nepředpokládala, že by mé příjmy někdy dosáhly takové výše, aby mi vznikla povinnost odvádět sociální pojištění. No jo, no, jak říkám, dehet a peří a tak dál.
Tak tedy: najednou jsem měla v rukou onen formulář, později z internetu stažené i starší verze pro rok 2005 a 2006 a s nimi i formulář oznámení o zahájení činnosti. Plus přílohy na doložení příjmu z hlavní činnosti. Hezký paklík to byl. Jak říkala paní z naší mzdové účtárny: z těch formulářů jednou umřeme. Nicméně jsem měla celkově dobrý pocit, že jsem vše zvládla vyplnit. Samozřejmě mi vyšlo, že pojistné platit nemám. Byla to úleva, zjistit, že úřadu nic nedlužím! Takže zbývalo jen vzít si den dovolenou a dojít na okresní pobočku s dostatečně provinilým výrazem.
Skutečnost bylo opravdu tvrdá.
To nejlepší na celé operaci byla paní úřednice - energická, leč milá. Nejdřív mi dodala trošku naděje, protože si nebyla jistá, jestli se náhodou na mou činnost podle zvláštního zákona nevztahuje výjimka a že třeba ani nic oznamovat nemusím. Nevztahovala. Nastala fáze zadávání dat do systému a čekání na to, jaká částka se objeví jako penále za těch dva a půl roku. Musím tedy říct, že to zaskočilo i paní úřednici. Dívala se na mě se soucitem a já si říkala, jestli ji v tu chvíli napadlo to samé jako mě: že jsem sem já blbec lezla. Penále činilo 6716 Kč.
Vždycky jsem si myslela, že se penále odvíjí od nějaké dlužné částky. Pokud jsem tedy doložila, že vykonávám vedlejší činnost a můj příjem z ní je natolik nízký, že nezakládá povinnost platit zálohy na důchodové pojištění, a mám černé na bílém, že můj nedoplatek pojistného je nula, jaké penále se z toho asi tak může vypočítat? V systému sociálního pojištění ale tato prostá logika nefunguje. Systém je nastaven tak, že do oznámení činnosti se tato osoba považuje za osobu samostatně výdělečně činnou s příjmem z hlavní činnosti, a tudíž s povinností platit zálohy na důchodové pojištění, z nichž se vypočítá dotyčné penále (přestože v kolonkách výše pojistného a dluh na pojistném stojí zmiňovaná nula).
Tušila jsem, že mi mé opomenutí jen tak neprojde, že třeba budu muset zaplatit pokutu za nesplnění povinnosti, ale že stát po mně bude chtít penále z nulového pojistného, navíc v průměrné výši pomalu deseti procent mých příjmů z vedlejší činnosti po odečtení výdajů, to by mě nenapadlo ani ve snu. Kdybych se bývala na ČSSZ zaregistrovala tenkrát včas, stát by z mých příjmů tak jako tak neviděl na důchodovém pojištění ani korunu. Tím, že jsem teď přišla, abych dala vše do pořádku, mám systému sociálního zabezpečení přinést pomalu sedm tisíc. Chápu, že chyby by měly být nějak potrestány, ale přijde mi, že takto tvrdý zákon může lidi tak maximálně předem odradit nebo naštvat.
Požádala jsem o prominutí penále. Úřad mi následně poslal formulář, v němž mám čestně prohlásit mimo jiné to, že nepodnikám v silniční dopravě či v odvětví uhelného průmyslu, a v doprovodném dopise zdůraznil, že v žádosti o prominutí penále je nutné uvést důvody vzniku dluhu na pojistném a uvedené důvody písemně prokázat. Tak teď mi nezbývá než doufat, že skutečnost, že jsem nikdy žádný dluh na pojistném neměla, a tudíž nemohu uvést důvody jeho vzniku (natožpak písemně), nebude důvodem zamítnutí mé žádosti...
Původně publikováno na blogu iDnes.
0 komentářů