inspiromat banalit

Původně jsem chtěla po toto téma něco z Prahy. Napadlo mě místo popravy sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí, protože označuje místo, kde došlo k historické události, a přece to není pomník nebo památník.

Jenže pak přišel podzim, dny se začaly krátit a já si uvědomila, že nemám prakticky kdy tu fotku odělat. Ráno, když jdu do práce, je ještě šero a odpoledne je už zase tma. A o víkendu se mi na Staromák moc nechce.

Pak mě ale napadlo náhradní řešení. Památník připomínající místo objevení prvního pramene léčivé vody v Poděbradech. Najdete ho na druhém nádvoří zámku; když vyjdete ze zámku na náměstí a sejdete po pár schodech dolů, můžete Poděbradku i ochutnat (zdarma). Z vlastní zkušenosti vím, že lidem moc nejede, zejména pokud znají jen její sterilní masově prodávanou verzi bez chuti i bez zápachu.

Z památníku jsem si vybrala jen detail srdce, které naznačuje, které části těla minerálka prospívá, a možná taky tak trochu symbolicky vyjadřuje onen vztah plný lástky a nenávisti, který ke svému (takřka rodnému) městu chovám...

150 g čokolády
150 g másla
100g cukru moučky
6 žloutků
6 bílků
50 g cukru krupice
150 g hrubé mouky
sůl
meruňková marmeláda

200 g čokolády
200 g cukru krupice

Rozehřejte čokoládu ve vodní lázni, smíchejte s máslem do hladka. Přidejte cukr moučku a vejce jedno po druhém. Našlehejte bílky s cukrem, jemně dovnitř vmíchejte mouku se solí a vložte do čokoládové směsi.

Předehřejte troubu na 180° C. Těsto dejte do vymazané a moukou vysypané formy a pečte 45–60 min. Dort nechte úplně vychladnout.

Nahřejte marmeládu, propasírujte ji přes sítko a pomažte s ní dort. Nechte stát několik hodin.

Poleva: Svařte cukr a a půl hrnku vody na nit (vařit do zhoustnutí...), přidejte čokoládu a přiveďte do varu za neustálého míchání, až začne poleva houstnout.

Rozetřete polevu na celý dort včetně stran.

(Toto pochopitelně není recept na pravý Sacher, protože ten znají pouze ve stejnojmenném vídeňském hotelu. Existuje ješte podobný dort Demel, který se od Sacheru liší tím, že zatímco Sacher je rozříznutý uprostřed a promazaný marmeládou, Demel má marmeládu rozetřenou po povrchu.

I když recept uvádí jakási kejklata hejblata s marmeládou, nic z toho jsem nedělala a svět se zdá se nezbořil.

Pokud se vám při přípravě polevy vytvoří jakási hutná neforemná hmota, nezoufejte a přilejte do ní trochu vody. Poleva podle tohoto receptu je fakt luxusní, nádherně lesklá a tmavá – jen je třeba nebýt hrr a nelít ji na dort moc rychle, jinak se rozteče všude okolo jako na poslední fotce... A pak přichází nejtěžší část přípravy dortu – vydržet a počkat s konzumací do druhého dne, až poleva zcela ztuhne.)

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Jestli budete mít do konce roku cestu do Ostravy, nezapomeňte se jít podívat do Euro Café na Sokolské třídě 1263/24, kde bude výstava deseti fotek, které se umístily ve fotosoutěži Zářící Ostrava. Najdete tam fotku ode mě i od Radka. (Jsme fakt dobrý!)

Abych řekla pravdu, měla jsem problém nějakou fotku vybrat. Měla sedět k tématu zářící Ostravy a být pořízena v Moravské Ostravě či v Přívoze. Zároveň jsem věděla, že předsedou poroty bude Jindřich Štreit, tak jsem byla poněkud svázaná respektem vůči této osobnosti.

Do pomyslného užšího kola se u mě v počítači nakonec dostala fotka rozpohybované radnice v noci a fontána před radnicí za slunečného dne. Nakonec jsem vybrala tu méně abstraktní, udělala pár drobných úprav, poslala... a uspěla.

Jen mi u poroty neprošel název. Místo mého lidového Ikarus, pičo! je fotka ve výsledcích uvedená pod jménem Ikarus... Z distinktivního ostravského pičo zbyly jen tři tečky. (Pro ty, co se v Ostravě nevyznají: Ikarus je ona socha uprostřed této fontány před radnicí, mně osobně připadá velice ohyzdná, taková kýčovitě rádoby moderní, ale ať už jsou názory na ni jakékoli, je zcela nepřehlédnutelná a rozhodně je jednou z ostravských "pamětihodností".)
 

Ze série "Šípky a jeřabiny", kterou jsem nafotila už loni. Inspirací mi byla publikace Bryana Petersona Naučte se používat expoziční čas kreativně, kde jsem našla fotku "roztočeného" stromu v podzimních barvách a "protáhlých" tulipánů.

Jednou jsem se vracela domů z práce, když jsem si všimla šípkových keřů se zralými plody a jeřabin, které byly hned vedle. Notně jsem zrychlila krok, abych si doběhla pro foťák co nejdříve, protože den se už krátil a mně bylo jasné, že dobré světlo bude ještě tak maximálně hodinu. Pak jsem už jen exhibovala pod stromy a kolem keřů, lidé projíždějící kolem mě na kolech na mě udiveně zírali, cože to tam v roští dělám.

Výsledkem je tedy tato série, která patří mezi mé nejoblíbenější, přičemž fotka, kterou jsem použila do Fun Scavenger Hunt, se mi líbí asi nejvíc.