Jelikož končí rok a pomalu začínají běžet jeho závěrečné titulky, napadlo mě dát sem video s pravděpodobně nejlepšími filmovými titulky, co jsem kdy viděla. V té souvislosti mám jedno přání: kéž bych i já dovedla zestárnout s grácií jako Meryl a uměla si udělat srandu sama ze sebe tak, že se bude bavit okolí, ale náramně si to užiju i já... A nebude to žádný Waterloo!!! :-D
Patti Smith jsem poprvé slyšela někdy v prváku druháku na gymplu. To byly ty doby, kdy jsem poslouchala Evropu 2, dneska mi to asi nikdo neuvěří, ale tenkrát tam hráli Nirvanu, Faith No More, Soundgarden, Pearl Jam, prostě to byla ta doba, kdy (z dnešního pohledu) alternativa byla mainstreamem. Do toho se mísily vykopávky, který nikdo z rádia v době jejich největší slávy nemohl slyšet, protože na stanici Praha dávali tak maximálně Jak se máte, Vondrovi?
Takže na Evropě 2 hráli i Patti Smith, sice jen jednu písničku, ale ta se mi moc líbila. Jen bylo blbý, že ji nikdy nehráli celou, byla moc dlouhá, buďto ji moderátor usekl na konci nebo naopak hovořil ještě ve chvíli, kdy písnička už začínala. Já jsem ale vymyslela skvělej trik. Nahrála jsem si obě verze, useklou na konci i na začátku, a pak jsem si z těch dvou verzí udělala jednu celou. Na kazetě. Přechod byl sice slyšet, ale já jsem byla spokojená, protože jsem měla Because the Night od začátku do konce.
Střih do roku 1996. Na jaře mi umřela máma a jsem se z toho nedokázala vyhrabat. Poznala jsem na vlastní kůži, co to je cítit se „numb“. Vůbec jsem si neuměla představit, jak budu moct pokračovat ve studiu na anglistice, když všechno, co čtu, jsou pro mě jen slova na papíře. Nic neznamenají. Neumím je interpretovat, protože mi neříkají ani ň.
Jednoho dne v červenci onoho roku jsme se s kamarádku chystaly na výlet do Prahy. Ráno jsem si pustila Dobré ráno s Českou televizí, zrovna tam běžel klip, černobílej, ta zpěvačka má skvělej hlas... No počkat, to je Patti Smith! Jak se to jmenuje? Summer Cannibals. Aha, asi má novou desku, se po ní můžu v Praze podívat.
Z Prahy jsem se ten den vrátila s kazetou Gone Again. Pustila jsem si ji. Poprvý, podruhý, podesátý, postý. Patti Smith mi mluvila z duše. Přišla taky o blízkou osobu a musela se z toho vyzpívat. Já to neuměla, ale Patti to udělala za mě.
Patti toho udělala mnohem víc. Byla to jediná osoba, která mi dokázala sdělit, že i když přijdete o někoho, koho máte moc a moc rádi, život běží dál. Vy žijete dál, tak koukejte žít co nejlíp.
Je to jednoduchý, co?
Ale proč mi to ksakru neřekl nikdo předtím? Proč jsem musela snášet ty soucitný pohledy a slova, který mě opravdu neuklidnily? Já sama jsem nevěděla, co budu dělat, jak budu studovat ještě další tři roky dvě stě kiláků od domova, bez peněz, se stárnoucím otcem, tak proč se mě na to lidi ptali? Proč nepřišli jako Patti a neřekli: Holka, koukej žít. Koukej studovat. To jsi vždycky chtěla, tak se vybodni na ty kecy a skuhrání svýho okolí.
Patti, ty ani nevíš, co jsi pro mě udělala. Tolikrát jsem ti chtěla za tohle poděkovat. Chodím alespoň na tvý koncerty a děkuju ti v duchu. I v Paříži na autogramiádě jsem ti poděkovala a fakt to nebylo jen za tvůj podpis...
Jo, a Patti, všechno nejlepší k Tvým dnešním narozeninám!
Přiznám se, že tato fotka vznikla dříve, než jsem dostala pozvánku do Fun Scavenger Hunt, takže pssst!
Téma "Barevné nebe" svádí k tomu, aby se člověk snažil zachytit nějaký pěkný východ nebo západ slunce. Jenže já podobné fotky moc v oblibě nemám, a tak jsem byla ráda, když jsem při čištění složek s obrázky narazila na fotky z ohňostrojové show v Ostravě z konce prázdnin. Jak jsem uvedla už minule, nemám stativ, tudíž se i ohňostroj fotil z ruky. Holé bláznovství, dalo by se říct. Ale zase na druhou stranu, pokud budete zoomovat jako já, a pak to ohnisko jako žena opravdu v ruce neudržíte, mohou se vám povést poměrně originální fotky na hony vzdálené běžným fotkám ohňostrojů. Na této fotce se mi líbí onen minimalismus, který je dost v rozporu s obvyklou monumentálností ohňostrojů... Kdyby byly rakety převážně červené, vypadalo by to jako korálové nebe...
Tak co, těšíte se už? Já jo! Barborky na Štědrý den dopoledne - vypadá to slibně! ;-)
Jelikož na Štědrý den budeme já i Kocourek doma u svých rodin, rozhodli jsme se udělat si společný Štědrý den v sobotu před Vánoci. A já znovu po letech, snad poprvé od dětství, zažila ten pocit, že se na Vánoce opravdu těším.
Vlastně to bylo poprvé, co jsem slavila Štědrý den s chlapem. Poprvé jsme spolu vybírali stromeček a ozdoby, první střet názorů: žárovičky jednobarevný, nebo barevný a blikací? (blikací prosím neeeeee!), zdobení stromku (Proč dáváš ty světýlka takhle? Dej je sem! Ne sem! Sem!), balení dárků, rozbalování dárků, večeře (ano, v tomto pořadí, říkala jsem, že jsme se na Vánoce těšili, tak nač se před nadílkou zdržovat s jídlem...) a první runda Scrabble, který Kocourek koupil jako společný dárek pro nás oba. Hezké Vánoce to byly, Kocourku!
A to bych nebyla já, abych si náš první společný stromeček nevyfotila, pochopitelně způsobem sobě vlastním... ;-)
