Stejně jako desítky dalších lidí z mého města jezdím do práce vlakem, a protože jezdím pořád tím samým vlakem, potkávám pořád ty samé lidi. Při pozorování mých spolucestujících mi nemohl uniknout jeden zajímavý úkaz, jemuž jsem začala pracovně říkat „dámská dvojkombinace".
Jedná se o kombinaci dámské kabelky a igelitové či papírové tašky, jíž jsou ráno vybaveny mnohé zástupkyně ženské části pasažérů. Má zvědavost zatím ještě nedosáhla takové míry, abych se některé z těchto dam zeptala, co v těch igelitkách převážejí, ale už jsem se přistihla, jak jim do těch igelitek nebo papírových tašek nenápadně nakukuji nebo se alespoň podle tvaru snažím vydedukovat, co tam asi tak může být.
Musí to být něco, co cestou zpátky již nepotřebují - vysledovala jsem, že frekvence dvojkombinací odpoledne klesá. Respektive klesá podíl evidentně zánovních igelitek z hypermarketů, místo nich se mohou objevit fungl nové papírové tašky s logy obchodů s dámským oblečením a podobně.
Takže to bude nejspíš něco, co potřebují jen v práci. Spisové materiály? Na ty by si proboha pořídily nějakou pěknou aktovku. Boty na přezutí? Ale ty člověk snad nevozí každý den. Jídlo? Dost možná, ale některé mají ty tašky plné. Že by toho tolik snědly? Ženský??? Udělala jsem si takový brainstorming se zástupcem mužů (pohled z druhé strany může leccos osvětlit) a podle jeho teorie se třeba někam stěhují, případně vyvážejí odpadky, aby si doma neplnily popelnici. No, nevím.
Hm, a co takhle nosit větší kabelku? Je tedy pravda, že v době mé pedagogické kariéry bylo mým snem být za dámu a chodit do práce jen s takovou pateticky maličkou taštičkou a věčně netahat ty učebnice pro několik ročníků, ale dnes již vím, že to je v mém případě nemožné. Neexistuje tak malá kabelka, do které by se mi vešla peněženka, diář, klíče, mobil, MP3 přehrávač, vstupní karta do práce, papírové kapesníky, balzám na rty, zrcátko, Valetol, kniha plus rezervní jídlo pro případ náhlého zastavení či odklonu vlaku... Svého času byly mé nároky na kabelku do práce podstatně větší: musely se mi do ní vejít desky velikosti A4 a lodičky, takže jistý posun k úspornosti jsem přeci jen zaznamenala. Kolikrát si představuji obsah těch piditašek, co vídám na nástupišti: peněženka, klíče, mobil, malovátka a dost. Ale ty igelitky, ty mi nejdou na rozum... Co v nich ksakru je?
P.S. Tento článek jsem si na svém blogu syslila několik měsíců a za tu dobu módní diktát zavelel směrem k větším taškám a kabelkám (díkybohu!). Dámské dvojkombinace se tudíž mírně zredukovaly, leč zcela nevymizely... Stačí se ráno rozhlédnout kolem sebe. :-)
Původně publikováno na blogu iDnes.
středa 9. července 2008:
Byli jsme naladěni na velmi líné tempo, a tak náš den začal až obědem u babči Maliny. I když tento podnik inzerovali v průvodci In Your Pocket, vypadalo to, že to je oblíbené místo na oběd i místních – soudě podle počtu kravat sedících na dřevěných lavicích u dřevěných stolů a dávajících si do nosu lidové jídlo za poměrně lidové ceny. My jsme ochutnali pierogy, což jsou plněné taštičky. Mňam! A pro velký úspěch jsme návštěvu babči Maliny zopakovali ještě později, Kocourek si dal špagety (servírované netradičně s dvěma plátky masa) a já měla krakovský kotlet opět s netradiční přílohou v podobě dvou různě ochucených rýží, brambor a hranolek.
Když už jsme v Krakově, je jasné, že musíme za hranostajem! Neboli za obrazem Dáma s hranostajem od Leonarda. I když jsem jeho reprodukci viděla už v nejrůznějších publikacích, teprve teď jsem si poprvé všimla, jak vypracované tlapičky ten hranostaj má. Hranostaj kulturista! :-) Na tomto místě musím zdůraznit obětavost Kocourka, který se mnou návštěvu muzea absolvoval a ani neprotestoval. A to měl prosím hlad! :-)
Část odpoledne jsme strávili opět na hotspotu hotelu Wentzl. Závisláci.
Večer jsme vyrazili na romantickou procházku do místního nákupního centra. Já zatoužila po Krówkách (ach!) a navíc bylo nutné utratit poslední zloté. Což se nám podařilo velice rychle v Empiku a my si tak vezeme domů tři dévédéčka. A protože jsme fakt dobří, zbylo nám akorát tak na preclík. :-D Zítra už jedeme domů, respektive do Ostravy, a tak poslední bod dne bylo balení věcí. To nesnáším... Fuj.
A tady je pár fotek jídel, která jsme konzumovali v Krakově: kebab, pekárenské výrobky, pierogy, krakovský kotlet a špagety a na závěr preclík, který se dá koupit doslova na každém rohu.
úterý 8. července 2008:
Každý den, co jsem s Kocourkem, jen žasnu. Ráno mi připravil snídani a v poledne uvařil oběd. Neskutečné. Skvělé. Úžasné. Impozantní.
Už od rána svítilo sluníčko, což bylo ideální počasí na nějaké ty pamětihodnosti. Vyrazili jsme do Kazimierze. Jen se nám to poněkud zvrtlo. Místo abychom se honili po synagogách a židovských hřbitovech, lovili jsme nakonec v ulicích streetart. Je teda fakt, že ho je v této čtvrti požehnaně a navíc zajímavé objekty: například pomalované diskety, cédéčka a vinyly. Budou speciální blogy! :-D
Cestou do Kazimerze jsem dostala hlad, tak jsme zaskočili do pekařství pro nějaké ty dobroty. Jsem celkem ráda, že jsme v Polsku u slovanských bratří, protože v takovém Maďarsku bych s instrukcemi typu: „Jedno to vlevo“ a „Jedno tohle“ asi moc neuspěla. Podvečer jsme opět strávili na Rynku glownem na hotspotu. Kocourek si twitteroval a já psala pohledy. Jen jsem trochu neodhadla počasí a za chvíli klepala v tílku kosu. Snad to neodnesu nějakou hnusnou nemocí! Na rynku jsme byli také svědky úžasného vystoupení streetdancové skupiny, hoši to byli šikovní a já teď mám spoustu zajímavých akčních fotografií.
Na dobrou noc jsme si v místním knihkupectví koupili zlevněné Prokletí žlutozeleného škorpióna, má sice jen polské titulky, ale dá se to. Štve mě, že měli i Mezi námi zvířaty, ale jen s polským dabingem, což bych si asi tak neužila, a počítám, že Kocourek taky ne. Jo, a na památku jsem koupila Kocourkovi tričko s žertovným nápisem, který tady nemůžu reprodukovat, protože je 1. nemravný a 2. by pak stála před Kocourkovým bytem fronta žádostivých děvčat. To tak!
Zde je malá ochutnávka krakovského streetartu, kompletní set fotek se objeví v nejbližší době na mém blogu na iDnes.
pondělí 7. července 2008:
Probouzí mě až Kocourek v půl šesté ráno.V půl sedmé jsme v Krakově, takže máme ještě hodinu a půl, než otvírají banku a my se budeme moct jít ubytovat, což nám dává devadesát minut, abychom vyzkoušeli hotspot na náměstí. Začínám pochybovat o důvěryhodnosti informací z internetu, které pravily, že se stačí připojit jen za pomocí Captcha... Nic takového nikde teda není. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem si zaregistrovala schránku v Polsku (!), ale stejně nic. Zachránil nás až hotel Wentzl, sice ukrutně pomalý připojení, ale lepší než nic.V osm hodin začalo velké představení alias náš pokus ubytovat se. Informace z NBP byly nejspíš z Marsu. Prý klíče si vyzvedneme v recepci, bla bla bla. Zaprvý tam žádná recepce není. Pán sedící u pultíku před halou si nejdřív myslel, že hledáme směnárnu, pak nás poslal do haly. Bylo to teda dost divný, ale paní u přepážky po dlouhém dohadování s kolegyní někam zavolala. Přišel mladý muž v modré košili. Podíval se na voucher, řekl, ať počkáme a zase odběhl. No jasně, že počkáme, kam bysme asi tak šli??? Pak přišla ještě další paní a s mladíkem v modré košili nám sdělili, že náš pokoj není volný, ale že si můžeme zavazadla nechat v jiné místnosti, a ve dvě odpoledne si máme dojít pro klíče od toho našeho pokoje.Takže jsme do dvou hodin chodili po venku. Radši bysme šli spát, ale co už. Tenhle výlet do Krakova je pro mě dost výjimečný. Poprvé jsem někam jela, aniž bych měla itinerář, aniž bych měla průvodce a aniž bych měla místní peníze. Poslední bod je dost velká komplikace, když člověk dostane hlad. Má první snaha vybrat z bankomatu byl naprostý propadák. Bankomat mi normálně kartu vrátil. No, můžu být vlastně ráda, že ji alespoň vrátil... Teprve druhý pokus vyšel a my si mohli dojít na oběd. Typické polské jídlo: pizzu a kebab. :-DVe dvě nula nula jsme zase stepovali před bankou a chtěli se ubytovat. Procedura to byla opět komplikovaná, ale nakonec jsme se dočkali oné paní z dopoledne a hlavně toho správného klíče!Apartmá není vůbec špatné, i balkón se tady najde. Kocourek má i jakousi poznámku ke kvalitě místních postelí, ale ta je natolik nemravná, že ji tady nemůžu zveřejnit. Navíc jsem v Polsku a to by mohl být možná i trestný čin veřejného pohoršování.Tak tedy dobrou noc! :-D
P.S. Až na poslední fotku jsou fotky dílem Kocourka. Ta třetí v pořadí je podle mě to nejlepší, co jsem od něj do téhle doby viděla.
OverturaV sobotu jsme se konečně s Kocourkem dokopali na nádraží ke koupi jízdenky do Krakova. Po zkušenostech z minula jsem byla připravená na paní pokladní omdlévající jen z pomyšlení, že by měla vystavit mezinárodní jízdní doklad, ovšem sobotní výkon paní z pokladny předčil i můj nejčernější scénář.
Jízdenku se vystavit podařilo, ale problém nastal u lůžek. Už jen ten samotný fakt, že jízdenky jsme měli z Ostravy, ale lůžka chceme už z Kolína... Náš požadavek samostatného dvoulůžkového oddílu byl nesplnitelný. Že bychom si prý museli koupit celý oddíl. Na mou námitku, že jsme dva a chceme dvoulůžkový oddíl, tak kde je problém, se mi dostalo odpovědi, že ten systém to neumí... V této chvíli do transakce vstupuje nerudný cestující, který chce jízdenky do Kolína, čímž už tak vystresovanou pokladní vytáčí a ona na něj ječí, jako copak že nevidí, že vystavuje doklad do ciziny a to není na minutu. Celá anabáze končí patem: my chceme dvě lůžka v jednom oddílu a pokladní nám vystavuje rezervaci do dámského kupé, že se máme dohodnout s průvodčím, ať k nám jako nikoho nedává. Máme jisté obavy, že to asi nevyjde.
neděle 6. července 2008:
Počasí ví, jak na nás, a tak se ve chvíli, kdy odcházíme na nádraží, spouští liják. Lepší začátek aby člověk pohledal.
V Kolíně se jdeme zeptat do mezinárodní pokladny, jestli nebudeme mít problém s rezervací lůžek v dámském oddílu. Paní je milá a ujišťuje nás, že to je běžná praxe, nicméně se podivila, proč nám poděbradská pokladní nedala ten dvojlůžkový oddíl. My se divíme taky.
Přijíždí vlak. Potvrzují se informace z Idosu: vlak má asi tak dvacet vagónů, protože jeho část jede až někam do Kyjeva. Náš vagón je ukrajinský. Náš průvodčí je Ukrajinec. My máme dvě lůžka v dámském oddíle. Jak se máme ksakru dohodnout s Ukrajincem??? Nicméně Ukrajinec je v pohodě. Bere naše jízdenky z Ostravy, na mou kartu Gold se dívá dost divně (jak mi asi tak zkontroluje platnost....? :-D) a říká, že naše lůžka jsou sórok tri a sórok pjať. Sórok sjem je jakási paní. Nicméně na problémy to nevypadá, říká, že jsme takový sympatický pár... Bodejť by ne.
Povlékáme si lůžka. Deka je dost odporná, lítá z ní prach, což Kocourek jakožto alergik kvituje opravdu s nadšením. Pak zjišťuju, že deka není deka, ale matrace. Takže povlékání nanovo. Nebudu se doširoka rozepisovat o šoku způsobeném návštěvou toalety – asi tak: jsem ráda, že vystupujeme už v Krakově a nejedeme do Kyjeva.
Kupodivu se mi daří usnout.
