inspiromat banalit

Kostymérům tohoto díla se podařil neskutečný kousek. Hlavní postavu, komisařku Sáru Lundovou, totiž navlékli do vlněného svetru, v němž pak strávila dvacet dílů první řady. A z onoho bílého svetru s tmavě hnědým skandinávským vzorem se stala ikona. (Pozn.: I v dalších řadách seriálu nosí Sarah Lund originální svetry, které ale nedosáhly oblíbenosti vzoru z první řady.)

Originál si můžete dodnes koupit v různých barevných kombinacích přímo u GudrunGudrun (nenechte se zaskočit cenou, přeci jen je svetr ručně pletený a vyžaduje hodiny a hodiny práce), nebo jít s davem a svetr si vyrobit sami. Přesný návod sice na Ravelry nenajdete, není ale problém získat vzor sněhové vločky a instrukce vyčíst u těch, kteří ho již upletli.

Já se rozhodla zůstat originálu věrná, alespoň co se materiálu týče, a objednala si vlnu Sirri přímo z Faerských ostrovů. Barevně jsem se odchýlila a použila barvenou tmavomodrou spolu s přírodní bílou (při praní ta tmavě modrá poněkud pouštěla, a tak přírodní bílá je teď spíš do modra...). 

Proces pletení je poněkud zvláštní, protože se používají poměrně velké jehlice a až do vyprání působí vzor poněkud řídce. Pak vlna změkne a "rozkvete"  - i když je pravda, že pro výrazně citlivé jedince nebude faerská vlna nejspíš nikdy dostatečně hebká a neškrábavá, holt je to přírodní, neupravovaný materiál. Velice sympatická je i rychlost pletení. S jehlicemi velikosti 8 jsem měla svetr hotový za týden.

A teď se už těším, až teploty klesnou k nule a já budu moci pořádně vyzkoušet tento "killer jumper"!

Už za měsíc začne na Shetlandách Týden vlny. Letos to bude už pátý ročník, a jak se zdá podle plánu akcí a slibu pořadatelů, bude to skutečná oslava nejmenšího druhu ovce chovaného na Britských ostrovech (na Shetlandách je zkrátka vše tak nějak menší - vezměte si třeba poníky, kteří pocházejí právě odtud). Na programu jsou nejrůznější workshopy a semináře, exkurze do jediné přádelny vlny na  ostrovech nebo i po stopách vlny "od ovce do obchodu".

Každý Týden vlny na Shetlandách má svého patrona - osobnost, která se zabývá vlnou a většinou i pletením. Letos to je shetlandská rodačka Hazel Tindall, která při této příležitosti vyrobila návod na výrobu čepice Shwook, která je pletená v tradičním vzoru Fair Isle. Návod je zdarma a obsahuje i doporučení na použitý materiál (pochopitelně shelandskou vlnu!) a kombinace barev.

Samotné pletení totiž až tak složité není, protože podle základního pravidla Fair Isle se smí na jednom řádku vzoru použít nanejvýš dvě barvy, které by měly být od sebe vzdálené maximálně tak na pět ok. Což přeloženo do normálního jazyka znamená, že se na jednom řádku netrápíte se zamotávajícími se klubky a při pohledu z rubu je úplet vzhledný, bez dlouhých, táhnoucích se vláken příze.

Tak dvacet hodin pletení a čepice byla hotová. Bude mi za měsíc na Shetlandách slušet?

Protože už (snad definitivně) opadla letní vedra, mám tady další várku inspirace na pletené svetry.

Na tomto svetru je hodně zajímavý materiál. Poprvé jsem totiž pletla z nefalšované shetlandské vlny od firmy Jamieson & Smith. Původně z ní měl být svetr s motivem jízdních kol (na horním obrázku to je ten růžový), ovšem výsledek nebyl dvakrát uspokojivý - musela jsem konstatovat, že bláznivý svetr si žádá bláznivé barvy a kombinace šedé a žluté to zrovna nevytrhne.

Shetlandská vlna v této tloušťce se používá především na pletení různobarevných vzorů. Zanedlouho se k tomuto tématu vrátím, prozatím bude stačit, když vysvětlím, že zatímco v češtině se pro tuto techniku používá výraz "norský vzor" a dál se to už nekategorizuje, v angličtině se pro vyplétání barevných vzorů používají různé výrazy podle toho, jakého původu onen vzor je. Proto se hovoří o skandinávských vzorech, islandských vzorech nebo vzorech fairisleských. V češtině to vypadá i zní trochu kostrbatě - jméno je odvozeno od ostrova Fair Isle (výslovnost je cosi jako ferajl), který je součástí Shetland, které patří pod Skotsko, a zatím jsou tedy stále součástí Velké Británie. Schválně, kdo je najde na mapě!

V době, kdy jsem pletla tento svetr, jsem si na Fair Isle netroufla. Ne že by mi tato technika přišla nějak přehnaně složitá, spíš je třeba si vycvičit oči na správné kombinace barev a najít vhodný projekt. Proto jsem  šla cestou nejmenšího odporu a barvy použila jen na zakončení rukávů. Velice jednoduchý vzor mušlí rozsekl záplavu šedé a dodal svetru lehce námořnický/mořský nádech. Ahoy there!

Druhý propínací svetr jsem na jaře takřka nesundala. Vlastně není ani nijak pozoruhodný. Zkrátka jednoduchý zkrácený propínací svetr, který se dá nosit ke kalhotám, džínům i šatům. Pletení bylo peklo, protože materiál je směs angory a alpaky, která se děsně třepila, co chvíli jsem jehlicí nabrala nepovšimnutě jen polovinu oka a následně musela párat. Oproti jiným svetrům, které jsem vyrobila v poslední době, se tento pletl na klasických jehlicích a jednotlivé díly se sešívaly. Dost změna oproti bezešvému pletení na kulatých jehlicích, ale rozhodně dobrá volba, protože švy dodají svetru alespoň minimální strukturu a ten se tolik nevytahává (a že tedy alpaka se vytahává hooodně ráda!).

P.S: Bystré oko si povšimlo jistě i oné čapky z prvního obrázku. K ní se také ještě vrátím, důkladně nafotím a popíšu. Je to totiž můj první výtvor z shetlandské vlny pletený technikou Fair Isle!

"A kde jste byli na dovolené?"

Už je to tady zase. Doba, kdy se u oběda v práci klade jen ta jedna jediná správná otázka. Umění společenské konverzace moc neovládám, a tak kladu přiblblé doplňující otázky na počasí, i když podle odstínu kůže mých spolustolovníků je jasné, že jim ten týden u moře zrovna nepropršel.

Obvykle se rozhostí neméně trapné ticho, když řeknu, že já jsem byla o dovolené doma. Chtěla jsem  si odpočinout, žádný stres - což zrovna zahraniční dovolená v hlavní turistické sezóně nesplňuje. Měla jsem tady pár restů, takových těch stokrát nic, co umoří i osla. Nikdy jsem se k tomu nedokázala dokopat, a najednou během pouhého týdne dovolené jsem se pár z nich zbavila a hned se mi žije líp.

Abych si ale dopřála takovou tu dovolenkovou uvolněnou atmosféru a lehce se naladila na podzimní cestování, pořídila jsem si nové sandály. Jsou z Kypru a vypadají nemlich jako ony okřídlené střevíce, které nosil Hermés, posel bohů a ochránce cest a poutníků. Trochu se to zdráhám vyslovit, abych to nezakřikla, ale zatím se po dvouměsíčním testování zdá, že jsem našla svůj svatý grál. Třikrát hurá!

Tak to jsem se takhle jednou v neděli rozhodla nafotit svou vlastnoručně vyrobenou letní garderobu a po fotosession jsem cvakla namátkou pár obrázků ze dvora, a když jsem šla fotky editovat, bylo mi jasné, že má módní fotostory stojí za houby a použitelné jsou nanejvýš ony fotky zahrádky. 

Ještě že zelená uklidňuje!

Oblečky někdy příště.

Inspiromat banalit je také na Facebooku.