inspiromat banalit

Za posledního tři čtvrtě roku, co mám tablet, zapínám velký počítač (čti: notebook) jen sporadicky - když potřebuji editovat fotky, nebo když něco tisknu (propojení tabletu s mou zastaralou tiskárnou se nezdařilo). Což tak trochu také vysvětluje, proč blog v poslední době poněkud spal.

Výjev, který je u nás doma od posledních Vánoc nejčastější, zahrnuje mě v posteli s pletením a s tabletem, na kterém běží do úmoru některý z detektivních/kriminálních seriálů v angličtině nebo němčině. Sjela jsem Vraždy v Midsomeru, Hercula Poirota, slečnu Marplovou, Vraždy v zahradách, podstatný kus Dalziela a Pascoa a mnoho dílů Místa činu, zejména těch z Münsteru, Kolína nad Rýnem, Stuttgartu a Kostnice.

A teď uvidíte, co jsem při těch všech vraždách upletla!

Šálu z příze od firmy Shibui podle jejich vlastního vzoru. Velice teplá vlna a alpaka.

Šátek z merina opět od Shibui podle tohoto návodu. Poprvé v životě jsem experimentovala s barvením vlny barvou na potraviny. Byla to celkem sranda: poměrně pevně namotané klubíčko se namočí do barevné lázně, dokud nevsákne všechno barvivo, pak se propláchne vodou a vloží se do druhé lázně. Tím se vytvoří batikovaný efekt: vrchní vrstva vlny je barevně nejsaturovanější, směrem ke středu barvy ubývá a střed zůstane neobarvený. Při pletení vznikne zajímavý efekt - když o tom tak přemýšlím, asi jediná forma batiky, kterou jsem ochotná nosit. (Šátek je upletený celkem ze dvou klubíček, jednoho obarveného a druhého s původní barvou.)

Opět šátek, který bude letos asi mým favoritem. Příze je od The Natural Dye Studio s efektem stříbrné nitě (bohužel se již nevyrábí). Na denním světle je si toho člověk ani nevšimne, ale pod umělým osvětlením se šátek nádherně rozzáří. Vlna je v tloušťce lace, dost dlouho jsem přemýšlela, jestli zvolit klasický krajkový vzor, ale přišlo mi, že by se hodně tloukl s tím stříbrným třpytem, a navíc to není ani moc můj styl. Klubíčko (no, klubíčko, vlny v něm bylo 800 metrů, to je spíš pořádné klubko!) jsem převinula a upletla z dvojité nitě superjednoduchý a univerzálně nositelný vzor.

Inspirací mi byla norská stránka Pickles, jeden z mých největších objevů v  poslední době. Nekomplikované svetry a doplňky, na nichž vynikne špičkový materiál. Interiérové doplňky, u kterých si pomyslíte: proč mě tohle nenapadlo??? A nakonec bezkonkurenční vzory na pletení pro děti. U většiny návodů bývá jedna velikost zdarma, ostatní je třeba dokoupit. Nebo pracně přepočítat, to je už na vás... (Pozor při případném objednávání vlny z této stránky: Norsko není členem EU, tudíž při placení se vám odpočítá DPH, kterou ale následně musíte zaplatit v ČR, pokud zakoupené zboží přesáhne limit ekvivalentu 22 EUR.)

Svetry!

Poznámka: Poučila jsme se, že fotit svetry pověšené na mé oblíbené židli není nejlepší nápad, pokud nestojím o komický efekt! Vidíte ty malé nožičky, co ze svetru vykukují...? :-D

Klasický propínací svetr z merina s raglánovými tříčtvrtečními rukávy a mírným projmutím v pase. Nosím ho už půl roku. Pořád.

Svetr ze směsi alpaky a hedvábí podle stejného návodu jako svetr nahoře. Příze je ale silnější a těžší, takže efekt je zcela jiný. Ani jsem nepřišívala knoflíky a nosím ho jako oversized cardigan.

Svetr s krátkými rukávy z merina a alpaky podle vzoru z Purl Bee. Tak trochu se obávám, že jsem ho posledně při praní zničila, protože jsem ho namočila spolu se zeleným svetrem a zapomněla na něj. Zezadu je pár nazelenalých míst... Ach jo.

A jelikož má paranoia ohledně molů stále pokračuje, našila jsem ze zbytků látek preventivní antimolové polštářky plněné levandulí a každý nový vlněný kousek v mé garderobě obdrží jeden. Já těm malým mrchám ukážu!

Když jsem v rámci hurá akce Yarndale sháněla ubytování, vybrala jsem si jeden bed and breakfast v Harrogate. Z hlediska místa konání akce to nebylo nejšikovnější, protože byť je Harrogate na mapě jen kousek vpravo od Skiptonu, neexistuje mezi těmito městy přímé spojení a musí se jet nejdřív na jih do Leedsu, přestoupit na jinou trať a jet zase na sever do Skiptonu. Místo tak bratru dvaceti minut autobusem strávíte ve vlaku pomalu hodinu a půl.

Ovšem další výhody převažují: Harrogate má přímé autobusové spojení s letištěm v Leedsu, neskutečný výběr ubytování typu bed and breakfast a pak ještě pár dalších věcí, které se budu - možná trochu chaoticky - snažit vysvětlit na následujících fotkách a kvůli kterým bych se do Harrogate velice ráda jednou vrátila.

V první řadě (a když říkám v první řadě, myslím tím na prvním místě, pak dlouho nic, pak pořád ještě nic a pak možná teprve někde v dálce je místo druhé) je pro mě Harrogate městem tureckých lázní. Bohužel nemám přímo zevnitř žádnou fotku, protože mi přece jen bylo žinantní fotit někde, kde se prohání ženské v plavkách (i bez), ale pokud se budete chtít podívat na dobový a tématický interiér, stačí se mrknout na oficiální stránky lázní. Fotky ale nedovedou zprostředkovat samotnou proceduru, při které si je možné skutečně skvěle odpočinout a pročistit hlavu. Během minimálně hodiny a půl nemáte totiž na starost nic jiného, než se jít sednout do první místnosti s párou, pak se osprchovat, zaplavat si v bazénku, jít do další místnosti s párou, pak sprcha, bazének, místnost s nejteplejší párou, sprcha, bazének a tak pořád dokola. Největší intelektuální výkon můžete předvést při čtení Cosmopolitanu, který je k dispozici zdarma. V týdnu je několik půldnů, kdy jsou lázně pouze pro ženy (a není třeba mít plavky), v ostatních časech je otevřeno i pro pány a plavky jsou nutností.

Harrogate je pro mě také městem viktoriánské architektury a zelených ploch. Místní si zvláště zakládají na květinové výzdobě. Kde to jen jde, vysázejí se záhonky s květinami a růžovými keři. Obří trávníky (tak obří, že by bylo potřeba extraširokoúhlý objektiv, aby se dal zachytit jeden vcelku) při slunečném počasí oživají rodinami, které si vyrazí ven zahrát fotbal, páníčky s pejsky nebo třeba jen turisty, kteří si koupí čaj s sebou a udělají si oběd venku (= já). Po tureckých lázních je právě toto využití zelených ploch další věc, která mi bude u nás chybět. Nevím, jak by se lidi tvářili, kdybych se usadila v Poděbradech na kolonádě na trávníku před vodotryskem a chystala se piknikovat...

Harrogate je pro mě městem, kde oko s potěšením spočine na oknech penzionů, a to i když mají plno.

Harrogate je pro mě městěm, kde jsem utratila majlant za knoflíky. Řekněte, jak se tam dá odolat...?

Harrogate je pro mě městem, kde v obchodě Farrah's prodávají úžasné karamely s clotted cream - bohužel zjištěno až doma, jak skvěle chutnají. Věčná škoda! 

Ve stejném obchodě jsem zakoupila místní specialitu pork pies. Je to ta nejstrašnější věc, kterou jsem kdy v Anglii / Skotsku / Irsku / Walesu jedla. Uvnitř koláče ze slaného těsta je cosi jako uzené v aspiku. Fuj.

Harrogate je městem, kde mají Betty's Cafe Tea Rooms,  kde  bývá v neděli na odpolední čaj tak našlapáno, že fronta stojí až ven na ulici. Doporučuji frontu přeskočit, místo doleva jít doprava do jejich obchodu, koupit si jídlo s sebou a sníst ho venku na louce. Třeba sladkou specialitu fat rascal - koláč s obličejem z kandovaných třešní a mandlí (velmi dobré a velmi velké)

Harrogate je městem, jehož nejslavnějším návštěvníkem byla Agatha Christie, která v roce 1926 záhadně na jedenáct dnů zmizela a nikdo nevěděl, kde je. Náhodně ji objevil personál hotelu Old Swan v Harrogate, kde pobývala pod cizí identitou. Hotel stále stojí a stále je obrovský a luxusní.