Letošní léto bylo podivné. Poprvé za těch třináct let, co chodím do práce, jsem neměla dovolenou. Ty tři dny, co jsem se věnovala návštěvě z Německa, za dovolenou nepovažuji, a ty dva dny, které jsem strávila na dvou různých pohřbech (včetně tří- až čtyřhodinové cesty tam a zpět v jednom dni), taky ne.
Snažila jsme se aspoň neztrácet energii, když už ji nemůžu načerpat. Na měsíc jsem odložila háček a počítač jsem zapínala, jen když to bylo nezbytně nutné. (Ehm ehm, o tabletu nemluvím!)
A těšila jsem se na týdenní stáž ve Frankfurtu. Jak na smilování boží. Hlavně vypadnout z té ubíjející každodenní pracovní rutiny, se kterou si přestávám vědět rady. I'm burning out. Oh yes.
Odjezd se nakonec kvůli pohřbu č. 2 přesunul. Trochu nervů do začátku, jestli se všechno stihne zařídit. Všichni jsou na dovolené a komunikace vázne. Čekala jsem šest hodin, než mi konečně došlo potvrzení o přerezervování ubytování a nových letenkách.
Protože je ale letos všechno tak nějak postavené na hlavu, začínám fotkami z posledního dne. Táhla jsem kufr narvaný želatinovými bonbóny (o tom snad někdy brzy), na rameni zrcadlovku, kochala se leskem budov v zářícím slunci a říkala si, že časná letní rána nejsou ve Frankfurtu špatná. Bylo ještě příliš brzy, na ulici skoro ani noha. Prostě fajn.
 |
| 17. patro té hnědé krabice - má přechodná adresa |
 |
| Japan Tower v pravém dolním rohu - můj nejoblíbenější mrakodrap, a to nejen proto, že v posledním patře je fantastická závodka, za jejíž menu by se v Praze nemusela stydět žádná lepší restaurace |
 |
| PACMAN |
P.S. Kdo jste dneska v Praze, vyražte v 11-18 h na Ladronku - je tam piknik časopisu F.O.O.D. a bude tam i pár stánků s handmade výrobky - včetně mě a piknikového koše plného Ingmarů!
0 komentářů