Cesta do Curychu se mi povedla až napodruhé. Poprvé jsem do něj měla jet loni, v rámci dovolené, ale byla jsem tenkrát tak unavená, že jsem vše zrušila, nechala propadnout letenky a doufala, že to vyjde někdy jindy.
Při druhém pokusu jsem zkontaktovala svou curyšskou spojku Janu, jestli by se nechtěla stát mou průvodkyní při bleskové prohlídce města. Souhlasila, a tak na následujících fotkách uvidíte Curych "tak trochu jinak".
Curyšská instituce jménem Freitag. Určitě znáte funkční tašky vyrobené z recyklovaných plachet. Dneska je vyrábí kde kdo a tváří se děsně ekologicky, ale pravdou je, že první s tím přišli právě tady.
Obchod s interiérovým designem Walter.
Všude spousta krásného nábytku, mně se ale stejně nejvíc líbily tyhle špulky.
Ingmar je můj, ale celkem sem zapadnul, co?
Pravdu má! Ich möchte mich hier entspannen, bitte.
Poněkud jsme narušily uzavřenou společnost, ale ty deštníky jsme si nemohly nechat ujít!
Prostě láska!
A to nejsem žádná drama queen.
Slzy. Déšť. Slzy. Déšť. Déšť. Déšť.
Pokračování zítra.
0 komentářů