Když venku lije jako z konve, nezbývá, než si prohlédnout Curych z rychlíku.
Pardon.
Z tramvaje.
Kde začneme?
Cesta do Curychu se mi povedla až napodruhé. Poprvé jsem do něj měla jet loni, v rámci dovolené, ale byla jsem tenkrát tak unavená, že jsem vše zrušila, nechala propadnout letenky a doufala, že to vyjde někdy jindy.
Při druhém pokusu jsem zkontaktovala svou curyšskou spojku Janu, jestli by se nechtěla stát mou průvodkyní při bleskové prohlídce města. Souhlasila, a tak na následujících fotkách uvidíte Curych "tak trochu jinak".
Curyšská instituce jménem Freitag. Určitě znáte funkční tašky vyrobené z recyklovaných plachet. Dneska je vyrábí kde kdo a tváří se děsně ekologicky, ale pravdou je, že první s tím přišli právě tady.
Slzy. Déšť. Slzy. Déšť. Déšť. Déšť.
Pokračování zítra.
Vím, že Frankfurt není místo, kam by člověk jezdil na dovolenou. Není to ani město, kam se jezdí nakupovat. Kdybyste se tam ale někdy vyskytovali, tady je pár tipů na neobvyklé suvenýry:
Obchod s želatinovými bonbóny na Hauptwache, kousek od Galerie Kaufhof. Domů už nevozím nic jiného než pytle medvídků, bonbónů s příchutí piňa colady či mým posledním objevem: ovocnými bonbóny ve tvaru minibáboviček. Jestliže píšu pytle, myslím tím pytle. Balení je po půl kile nebo kile, tak na to pamatujte při balení kufru, ať nemáte nadváhu. A jestli si diabetici nebo vegetariáni myslí, že náporu želatinových bonbónů uniknou, mají smůlu, protože je možné koupit i verze bez cukru a s agarem.
Kdo plete nebo háčkuje, tohle je obchod pro něj. Celkem slušný výběr mimo jiné i merina, alpaky ve fajn barevné škále za hodně dobré ceny. Přála bych si mít podobnou základní nabídku vlny i v Praze! Töngesgasse 32 (ulice souběžná s Zeilem, zhruba na úrovni Primarku odbočit doprava a projít kolem Nordsee)
Jestli chcete opravdu neobvyklý suvenýr z Německa, doporučuji tento obchod s kartáči opět na Töngesgasse. Mají, na co si vzpomenete - od minikartáčků na boty, přes kartáče na vlasy až po košťata. Poněkud bizarní, ale praktické!
Exkluzivní second hand u Kleinmarkthalle (hned přes ulici má další pobočku a další je v ulici Neue Kräme). Nesmíme zapomenout, že Frankfurt je město bank, finančníků a peněz. Kam dávají bohaté dámy oblečení z minulé sezóny...? No přece sem! Má to ale háček: ke společenskému postavení patří neodmyslitelně štíhlost, proto se připravte na výběr spíše v menších velikostech. A při hledání mějte ostříží oko a oblečení si důkladně prohlédněte. Mám velké podezření, že právě odsud jsem si přinesla domů v kašmírovém svetru moly. Pro jistotu doporučuji koupený kousek strčit do igelitu a následně na dva týdny do mrazáku. Kdo kdy doma ničil moly, jistě mou paranoiu chápe.
Pokud jste nestihli utratit majlant za ty "nezbytně nutné" věci v Itabě, určitě se vám to podaří tady. Kdo Muji znáte, nepotřebujete další vysvětlení, kdo jste tímto obchodem "bez jména" zatím nepolíbeni, neříkejte, že jsem vás nevarovala. A kdo jste odsud kdy odešel bez jediné tužky, papírového bloku nebo malých lahviček na šampón, krém či léky, přihlaste se! Kaiserstraße 12
Ve Frankfurtu je podél Mohanu čtvrť muzeí. Nikdy jsem se do nich nedostala - buď mi to pracovní vytížení nedovolilo, nebo se muzea zrovna rekonstruovala.
Tentokrát jsem měla ale štěstí. Byl totiž poslední víkend víkend v srpnu a konal se Museumsuferfest. Třídenní slavnosti, během kterých je vstup do muzeí za hubičku (člověk si koupí za 4 eura placku a má vstup volný) a navíc se nabízí zvláštní program. Komentované prohlídky, workshopy, soutěže pro děti.
Kolem řeky vyrostou stovky stánků s občerstvením a pódia pro živou hudbu. Dost mě zaujalo, že se pití čepovalo do zálohovaných sklenic, a ne plastových pohárků. Žádné přetékající popelnice a odpadkové koše, žádný plast povalující se na zemi. A kupodivu ani žádné střepy.
Na slavnosti během oněch tří dnů dorazí až tři miliony návštěvníků. Já jsem se šla podívat až v neděli, kdy určitě nebývá takový nával jako v sobotu, navíc pršelo. I tak bylo všude dost lidí, ale překvapivě žádné nesnesitelné fronty nebo strkanice.
Následující fotky jsou jen z dopoledne, pak jsem se musela dojít převléknout (jak tradičně jsem si nevzala deštník) a foťák už nechala na hotelu...
Jako první mě v programu zaujal kurz výroby oděvů, i vydala jem se do Uměleckoprůmyslového muzea.
Tam mě čekal kulturní šok. Další následoval po kurzu, kdy jsem doslova vrazila do stánku s trdelníkem. Vedle čepovali Krušovice.
Mohlo mě napadnout, že "kurz výroby oděvů" bude něco jako "potiskněte si vlastní plátěnou tašku". Rozpomněla jsem se na školní léta, chopila se brambory a nožíku...
A vyrobila tašku se stříbrnými a černými trojúhelníky. Popravě řečeno, vypadá, jako by ji dělalo dítě. Bramborový tisk nebude má silná stránka. Ale byla to sranda.
Do Muzea komunikace jsme zamířila za dvou důvodů: venku lilo a taky jsem si přečetla, že si tam člověk může vyrobit vlastní LED lampu. Kurz byl bohužel jen pro děti a mně bylo poněkud žinantní se mezi ně vmísit. Prošla jsem si tedy skvělou výstavu o komunikaci různých kultur a pak se kochala telefonními ovcemi. To žluté vpravo je stánek německé pošty, která nabízela mimo jiné obálku se speciálním razítkem u příležitosti Museumsuferfestu. Jasně, že jsem si ji koupila!
Ve stálé expozici se mi rozbušilo srdce. Tu pokladničku, co vypadá jako konzerva, jsem měla jako malá doma! Kolem dokola měla různé motivační obrázky na téma spoření a máma mi ji koupila, když jsme byli u Baltu. Naprosto si dovedu představit, jak jsem o ni asi tak škemrala.
Nezachycena zůstala má návštěva stánku Židovského muzea, kde se mohl každý naučit napsat své jméno hebrejsky. Byla to fakt sranda, jak dospělí seděli u stolků a snaživě kroužili tvary podle předlohy. Po nácviku bylo možné jméno vykroužit ještě jednou fixou na kulatou šablonu, z níž se záhy stala placka. Nosila jsem ji připnutou na tašce snad ještě týden poté.
Museumuferfest je super také v tom, že se člověk dostane do muzea, do kterého by ho asi za normální okolností vůbec nenapadlo jít. Mně se to takhle stalo s Domem Bible. Ne že bych tedy vůbec tušila, že ve Frankfurtu něco takového existuje. V programu mě ale zaujala přednáška na téma biblických plodin, což tak trochu slibovalo, že by se tam mohlo dát něco pojíst. A bylo to skutečně špičkové. Od přivonění k bylinkám, přes ochutnávku suchých plodů po aromatické oleje. K tomu výklad na hony vzdálený suchopárnému recitování faktů.
Konečně jsem se také podívala do Muzea filmu. Komentovaná prohlídka byla dlouhá tak akorát, protože toho na mě bylo za celý den až až. Vypotácela jsem se před večerem ven, dala si něco k jídlu a pití, mrkla ze břehu na závod dračích lodí a řekla si, že by to snad už pro jeden den stačilo.
Takže to by byl ode mě jeden tip na výlet do Frankfurtu - poslední týden v srpnu na Museumsuferfest!
Sotva jsme si potřásly rukou, povídá mi šéfka oddělení jazykové sekce: "Máte štěstí! O víkendu je tady Museumsuferfest!" Zatvářila jsem se, že větší štěstí mě už nemohlo potkat, a šla se podívat do Googlu, cože to vlastně je.
Pochopila jsem, že to je něco velkýho. Fakt velkýho. Tak velkýho, že to obměkčí i obchoďáky a velký obchody, aby ustoupily o píďu a otevřely se v neděli pro nákupůchtivé návštěvníky slavností.
Já jsem vyrazila na festival v neděli hned zrána. Oklikou přes Goethestraße, což je ta nejdražší ulice ve Frankfurtu. Nikde ani živáčka. Mohla jsem nepokrytě očumovat výklady těch nej nej obchodů, aniž bych se cítila blbě.
------------------------------------------------------------------------
Je hezké, že i u Chanelu podlehli módnímu trendu palet a jednu zakomponovali i do své kampaně a rozšířili tak paletu výrazů Tildy Swintonové.
Já si teda nemůžu pomoct: ten barák tam prostě trčí. A je taky pěkně hnusnej. Ale velkej je, to jo. (Foto z dubna 2013.)
Příště konečně Museumsuferfest. Co to jako je a proč se na něj vypravit.
Letošní léto bylo podivné. Poprvé za těch třináct let, co chodím do práce, jsem neměla dovolenou. Ty tři dny, co jsem se věnovala návštěvě z Německa, za dovolenou nepovažuji, a ty dva dny, které jsem strávila na dvou různých pohřbech (včetně tří- až čtyřhodinové cesty tam a zpět v jednom dni), taky ne.
Snažila jsme se aspoň neztrácet energii, když už ji nemůžu načerpat. Na měsíc jsem odložila háček a počítač jsem zapínala, jen když to bylo nezbytně nutné. (Ehm ehm, o tabletu nemluvím!)
A těšila jsem se na týdenní stáž ve Frankfurtu. Jak na smilování boží. Hlavně vypadnout z té ubíjející každodenní pracovní rutiny, se kterou si přestávám vědět rady. I'm burning out. Oh yes.
Odjezd se nakonec kvůli pohřbu č. 2 přesunul. Trochu nervů do začátku, jestli se všechno stihne zařídit. Všichni jsou na dovolené a komunikace vázne. Čekala jsem šest hodin, než mi konečně došlo potvrzení o přerezervování ubytování a nových letenkách.
Protože je ale letos všechno tak nějak postavené na hlavu, začínám fotkami z posledního dne. Táhla jsem kufr narvaný želatinovými bonbóny (o tom snad někdy brzy), na rameni zrcadlovku, kochala se leskem budov v zářícím slunci a říkala si, že časná letní rána nejsou ve Frankfurtu špatná. Bylo ještě příliš brzy, na ulici skoro ani noha. Prostě fajn.
 |
| 17. patro té hnědé krabice - má přechodná adresa |
 |
| Japan Tower v pravém dolním rohu - můj nejoblíbenější mrakodrap, a to nejen proto, že v posledním patře je fantastická závodka, za jejíž menu by se v Praze nemusela stydět žádná lepší restaurace |
 |
| PACMAN |
P.S. Kdo jste dneska v Praze, vyražte v 11-18 h na Ladronku - je tam piknik časopisu F.O.O.D. a bude tam i pár stánků s handmade výrobky - včetně mě a piknikového koše plného Ingmarů!
O mně
-
- Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.
Rádi jste si přečetli
-
Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ... -
Když jsem se někdy v únoru rozhodla, že se budu snažit až do Velikonoc představovat postní jídla, myslela jsem, že nebude nic snazšího než v... -
V rámci udržování fyzické kondice vystupuji z metra už o dvě stanice dříve a ony zhruba dva kilometry chodím pěšky. To udržování kondice má ... -
V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
-
Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot. Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi... -
Letos mi Ježíšek přinesl pod stromeček mimo jiné Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy a v nich jsem v povídce „Balada o Juraji Čupovi“ nara...
-
Na dnešním receptu se ukáže, jaký skluz mám s editací fotek. Semlor jsou švédské vdolky plněné marcipánovou pastou a šlehačkou, které jsou ... -
Autoři textů často používají takovou fintu na čtenáře: použijí nějaký přitažlivý nadpis, který ale - jak se později ukáže - je vlastně zcela...
-
Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
-
INFO NA ÚVOD: Ve čtvrtek jsem se na svém blogu na iDnes pokusila rozjet nominace do ankety o nejoblíbenější moučník čtenářů blogu. Moc se ne...
