• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Jestliže jsem tady nedávno slibovala, jak na blog budu postupně vkládat všelijaké resty, ani ve snu mě nenapadlo, jak starého data ony resty mohou být. Následující fotky jsou z dubna 2011. Naštěstí vzhledem k obsahu jich většina nepodléhá zubu času, tak se to snad nějak přežije.

Na nezpracované fotky z Londýna mě upozornila olympiáda a její příšerné logo (takové to, jak si z něj lidi dělali srandu, že vypadá jako Lisa Simpsonová při nějakých nemravnostech). Vzpomněla jsem si, že příšerné je nejen logo, ale i speciální olympijský font, který jsem si přece fotila loni v Londýně na letišti. Ty fotky ještě stále čekají ve frontě na probírku a úpravy.

Tip na netradiční pohled na Londýn mi dala kniha Just My Type od Simona Garfielda. Nejsem expert na typografii, ale baví mě a vnímám ji. Proto mi přišlo jako super nápad podívat se na město z hlediska typografie a fontů, které se v něm používají. Londýn je pro podobný experiment naprosto ideální, protože se v něm nachází několik fontů, které mu dávají typickou tvář a jsou naprosto nezaměnitelné.

Jako první tedy ono neblaze proslulé olympijské písmo nazvané 2012 Headline. Neuspořádané, neumělé, možná vzdáleně inspirované řeckou abecedou. Pro mě osobně hnusné. Zároveň je ale díky tomu okamžitě rozpoznatelné, což se počítá.



Nejslavnější londýnský font. Ikonický Johnston Sans (Underground) od Edwarda Johnstona z roku 1916, který se používá v městské hromadné dopravě. Zajímavostí je, že na fontu s Johnstonem pracoval i Eric Gill, jehož Gill Sans dává pro změnu tvář Britským drahám, nakladatelství Penguin či například BBC.

Albertus z let 1932-1940 je typickým písmem City of London a čtvrti Barbican. Dá se říct, že strohému finačnímu centru (Londýna, Evropy, světa) dodává vážnost starého Říma se špetkou teatrálnosti. A taky se dá dobře číst.

Museum of London zcela změnilo svůj vizuální styl, kdy původní písmo (Clarendon) bylo nahrazeno modernějším stylem.
Akzidenz Grotesk, předchůdce písma Univers a Helvetica a inspirace pro Franklin Gothic. Vysoce čitelné, i když poněkud monotónní.
Národní divadlo a Helvetica. Jedno z písem, kolem kterého vyrostl doslova kult. Používá se na výrobcích, v novinách, v dopravních prostředcích, na bankovkách. Bez Helvetiky by se neobešla ani loga společností jako American Airlines, Kawasaki, Gap, BMW, Nestlé, Lufthansa, The North Face, Panasonic. To vše už od roku 1957.
Univers Bold Condensed v označeních ulic ve čtvrti Westminster. Písmo Univers vytvořil v roce 1957 Adrian Frutiger. Ani po letech nezastaralo a zachovalo si své hlavní vlastnosti: viditelnost a čitelnost. V roce 1972 bylo písmem olympiády v Mnichově a nahradilo také starý secesní font v pařížském metru (Alphabet Metro, posléze nahrazené speciálním fontem Parisine). Navzdory svým nesporným kvalitám zůstává ale Univers ve stínu Helvetiky.
V jiných částech Londýna můžete narazit ale na docela jiné provedení názvů ulic, třeba ve čtvrti Camden vypadají cedule takto (písmo je Transport...?) 
Vstupní brána do Britské knihovny od Davida Kindersleyho.
Písmo Impact v názvu nádraží St Pancras, Avenir ve slově International a na směrovkách písmo Barlow vytvořené speciálně pro toto nádraží.
Royal College of Art používá individualizované písmo Cal, které vychází z fontu Calvert od - překvapení! - Margaret Calvert. Práci této autorky zná každý řidič v Británii, Irsku, Dánsku, Španělsku či Portugalsku, protože spolu s Jockem Kinnairem vytvořila písmo Transport pro silnice a dálnice v těchto zemích.
Frutiger na letišti Heathrow. Písmo lehce bez chuti a bez zápachu, leč čitelné.
A co vy? Všímáte si písma v ulicích? Vytáčí vás, když lidi používají jen Times New Roman a Arial? Futura, nebo Verdana? A jaký máte vztah ke Comic Sans?

Poslední den pobytu v Devičanech jsem se chtěla konečně podívat po okolí a případně si i něco nafotit. První bod bývá tradičně problém, protože místním nepřipadá, že by u nich bylo něco pozoruhodného, a tak si musím vyloženě říct, že chci jít ven na procházku (a sentimentálně si zavzpomínat - do Devičan jezdím intenzivněji od roku 1992, což už je dost dlouhá doba, aby bylo na co vzpomínat). Druhý bod byl problém taky, protože když jsme se konečně vykopali, byly asi čtyři odpoledne, což je opravdu hodně špatný čas na focení okulibých panorámat. 
Vyrazili jsme na rybník, kde jsem si uvědomila, jaká je paměť mrcha, protože jsem měla nějak zafixované, že to tam je mnohem větší. Zkrátka jezero, a ne kaluž.


Hory se ale nezměnily. Štiavnické vrchy, více doprava by byla vidět špička Sitna s vysílačem. Vlevo vykukuje Pukanec - městečko, které dalo jméno pukanským párancům, které se třeba někdy naučím dělat a stanou se součástí Saltytoothday.



Vinohrady a sklípky (lochy) nad Devičany. Říká se tomu tady Háj; ze silnice od Levic je před vesnicí druhá velká oblast sklípků, kterou mám prošlou mnohem důkladněji. Jen tedy nevím, jestli bych to tam poznala ve dne. :-)
Devičanská dolní ves. Geografické rozdělení na dolní a horní ves je velice důležité! Určuje identitu jedince a je nezbytnou součástí small talk na ulici. (-"Kde idete?" -"Hore." -"Ahá.")
Mrzí mě, že jsem přijela už po sezóně a nemohla jsem vyfotit moruše. Tady jsem je viděla poprvé naživo, a když jsem je jedla, ani jsem netušila, co to je. Vlastně mi to nedovedli říct ani místní, pro ně to jsou stromové jahody, které se zavařují a jedí v zimě proti bolesti v krku. 

Přijela jsem také po sezóně slaniny, škvarků a klobás, které jsou pro mě chuťově nepřekonatelné. Naprosto jiné, než jak je známe tady (ostatně v Čechách bych se výrobků ze zabijačky ani nedotkla, připadají mi odporné a nechutné). Vše se točí kolem papriky a ostrého koření, zkrátka Maďarsko co by kamenem dohodil (ale místním to neříkejte, neslyšeli by to rádi).

Takže tedy příště!

Protože jsme jeli chytře na výlet do Banské Bystrice a Zvolena v pondělí, kdy mají tamější muzea a památky zavřeno, je můj dojem z těchto měst asi takovýto:

V Bystrici mají na náměstí hezké fasády...

kanály jim zdobí anděl...

rozdávají zadarmo králíčky...
a prodávají interesantní bižu.
Po zhlédnutí pěší zóny a zejména Prioru ve Zvoleně nemohu než souhlasit.
Zvolenský hrad má zavřeno v pondělí a úterý, což je jedině dobře, protože bych se jinak nevydala kolem dokola budovy a neobjevila toto:
A to je konec dnešních prázdninových capin neboli kravin.



Mico a slunečné dopoledne jako stvořené na důkladnou tělesnou očistu.

 

 Má představa o letošní dovolené na Slovensku:

- Tak co, kam vyrazíme zítra? Do Topoľčaniek, podívat se do hřebčína?
- Já bych si šla třeba sednout na dvůr...

Když jsem byla malá, patřily obrázky památníku Slovenského národního povstání v Banské Bystrici k povinné výbavě polystyrenových nástěnek na chodbách škol. Někdy byly i jako omšelá dekorace ve vlacích. Taková podivná rozštěpená betonová kytka posazená na vysokánské schody. 
Teď naživo mi připadal ještě podivnější. Menší. A mnohem víc připomínal UFO.




Dnes jen telegraficky - k rychlodezertu se to hodí.

 
Na začátku byl nalezený recept na koláč s pěnou z arašídového másla a čokoládovou ganache. Moc se mi do něj ale nechtělo, byla jsem líná, krom toho ganache a arašídové máslo, no to bude bomba. Základem pěny byl navíc krémový sýr, z toho dezertu tuk jen teče.
I začala jsem koláč dekonstruovat. Nápad s pěnou se mi líbil, ale postavila jsem ji na netučném tvarohu. Koláč i ganache jsem vypustila a místo toho upekla čokoládové sušenky. Hořkost kakaa, sladkost cukru a kyselost tvarohu - to není špatná kombinace.
Dá se jíst lžičkou a sušenky přikusovat, nebo sušenky pěnou naplnit. Ve druhém případě je lepší nechat sušenky po naplnění trochu odležet, ať se chutě spojí. Jen tedy nevím, jestli se vám bude chtít čekat!


Pěna:
125 g arašídového másla
250 g tvarohu
250 ml šlehačky
100 g cukru

Smíchejte arašídové máslo, tvaroh a cukr a opatrně vmíchejte do ušlehané šlehačky.

Čokoládové sušenky:
200 g polohrubé mouky
5 lžic kakaa
půl sáčku prášku do pečiva
špetka soli
100 g cukru
1 vejce
125 g másla

Ze všech ingrediencí vypracujte rychle těsto a dejte alespoň na půl hodiny do lednice.
Poté těsto vyválejte a vykrájete z něj kolečka.
Pečte na 150° C přibližně 20 minut.


Šmudlovi jsou dneska čtyři měsíce, je již plně mléčně ozuben a předtím, než mu narostou druhé zuby, je jedinou ochranou před jeho jehličkami kostička z buvolí kůže. Zaměstná ho opravdu na dlouho, a i když uzel na jedné straně opracoval během jediného dne, zbytek odolává. A tím pádem také odolávají naše boty, ruce, nohy a nábytek. Skvěle investovaných čtyřicet korun!

 





  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ▼  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ▼  srpna (10)
      • Londýnské f(r)onty
      • Devičany 2012
      • Capiny
      • Kočičí jazýčky
      • Doing nothing
      • Památník SNP
      • Sweettoothday: pěna z arašídového másla
      • Kostička
      • Koupelna revisited
      • Až se zima zeptá...
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Vlakem do Londýna
    Během Open House Praha se mi má souputnice Magda zmínila, že se v létě chystá do Londýna na výstavu Alexandra McQueena. Netušila, jakého bro...
  • Já sobě: svetr Sáry Lundové
    Pletení a detektivky. Jde to k sobě? Vezměte si takovou slečnu Marplovou, ta bez pletení nedá ani ránu a nejeden případ rozlouskává něk...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.