Poslední den pobytu v Devičanech jsem se chtěla konečně podívat po okolí a případně si i něco nafotit. První bod bývá tradičně problém, protože místním nepřipadá, že by u nich bylo něco pozoruhodného, a tak si musím vyloženě říct, že chci jít ven na procházku (a sentimentálně si zavzpomínat - do Devičan jezdím intenzivněji od roku 1992, což už je dost dlouhá doba, aby bylo na co vzpomínat). Druhý bod byl problém taky, protože když jsme se konečně vykopali, byly asi čtyři odpoledne, což je opravdu hodně špatný čas na focení okulibých panorámat.
Hory se ale nezměnily. Štiavnické vrchy, více doprava by byla vidět špička Sitna s vysílačem. Vlevo vykukuje Pukanec - městečko, které dalo jméno pukanským párancům, které se třeba někdy naučím dělat a stanou se součástí Saltytoothday.
Vinohrady a sklípky (lochy) nad Devičany. Říká se tomu tady Háj; ze silnice od Levic je před vesnicí druhá velká oblast sklípků, kterou mám prošlou mnohem důkladněji. Jen tedy nevím, jestli bych to tam poznala ve dne. :-)
Mrzí mě, že jsem přijela už po sezóně a nemohla jsem vyfotit moruše. Tady jsem je viděla poprvé naživo, a když jsem je jedla, ani jsem netušila, co to je. Vlastně mi to nedovedli říct ani místní, pro ně to jsou stromové jahody, které se zavařují a jedí v zimě proti bolesti v krku.
Přijela jsem také po sezóně slaniny, škvarků a klobás, které jsou pro mě chuťově nepřekonatelné. Naprosto jiné, než jak je známe tady (ostatně v Čechách bych se výrobků ze zabijačky ani nedotkla, připadají mi odporné a nechutné). Vše se točí kolem papriky a ostrého koření, zkrátka Maďarsko co by kamenem dohodil (ale místním to neříkejte, neslyšeli by to rádi).
Takže tedy příště!
Ahoj píšem ako rodení prandofen len toľko že párance nie sú ani zdaľeka pukanské v to iba v tvojom jazyku biznis name. Ale pekne si to pofotila a popísala rád ťa na tú zabíjačku zavolám.
OdpovědětVymazat