inspiromat banalit

I nadešla doba rozmrazit onen pytlík malin s hmyzem. Hmyz byl vyjmut,  maliny opláchnuty, otázka zněla: co s nimi?

Protože ze sladkého mám obecně nejraději cokoli, co se dá jíst lžičkou, volba padla na malinovou pěnu. Bohužel jsem s přípravou začala pozdě a už nebyl čas nechat ji před focením důkladně ztuhnout v lednici. Podzim je holt tady, dny se krátí a já budu muset zapomenout na focení jídla pozdě odpoledne. A taky si budu muset zvykout, že občas bude tak zataženo, že budu fotit takřka ve tmě.

Pěnu jsem dělala jako tradičně od oka, v receptu dole jsem se snažila zrekonstruovat množství jednotlivých surovin, což není vždy jednoduché. Množství malin berte orientačně, odhaduji, že v tom jednom pytlíku mohlo být tak dvě stě gramů, ale když budete mít víc, či míň, nic se neděje...

Jako bonus jsem upekla čokoládové sušenky, protože se mi zdálo, že cokoli čokoládového půjde dobře k barvě a chuti malin. Inspirovala jsem se receptem na americké sušenky Oreo, i když jsem - jak je mým zvykem - poměry jednotlivých ingrediencí upravila tak, aby vzniklo těsto, které se dá vyválet, protože mi ten americký způsob nabírání těsta na plech lžičkou u tohoto typu sušenek dvakrát nesedí. Jako náplň jsem udělala krém z másla a krémového sýra s trochou malin. Pokud nemáte čerstvé, klidně použijte malinovou marmeládu. 

Množství cukru v krému si také můžete upravit podle sebe. Někomu můžou připadat sušenky málo sladké a chuť dožene cukrem v krému. Já osobně mám ráda sladkosti méně sladké, jakkoli zvláštně to může znít. Proto mi většinou moc nechutnají dorty z cukrárny ani sušenky z obchodu - jsou na mě zkrátka přeslazené...