inspiromat banalit

Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí z Portugalska a jejich nejslavnější verzi si můžete koupit v lisabonském Belému - říká se jim také pasteis de Belém. Recept na tuto sladkost vymyslely údajně v 18. století tamní jeptišky. Podle Wikipedie pochází mnoho receptů na dezerty se žloutkovým krémem právě z klášterů, protože se hledalo využití žloutků, které zůstaly poté, co se bílky se použily například na škrobení prádla.

Původní recept, podle kterého se pasteis připravují například v Belému, je tajný. Přesto lze ale na internetu najít mnoho verzí - doporučuji alespoň jednu vyzkoušet, pasteis za to rozhodně stojí! A koneckonců proč si potom neudělat výlet do Portugalska na ty pravé pasteis, jen tak pro srovnání...?

Listové těsto nechte rozmrazit a vyválejte na nepříliš tenký plát dlouhý přibližně 48 cm (nebo na dva pláty po 24 cm). Následně ho srolujte a nakrájejte na 12 kousků, každý dlouhý přibližně 4 centimetry. Vytvarujte košíčky na pasteis: palec vtlačte doprostřed a prsty vytahujte těsto. Košíčky se snažte utvořit co nejtenší.

Košíčky dejte do formy na muffiny.

Náplň:

Všechny ingredience dejte do kastrolku, zamíchejte a vařte na mírném plameni do zhoustnutí. Vyjměte skořici a náplň nechte vychladnout.

Poté náplň rozdělte rovnoměrně do košíčků - v každém případě ne až po okraj, protože krém při pečení trochu nabyde.

Pečte na 220° C 10-12 minut, poté teplotu na několik minut (2-4) zvyšte na 250° C (nebo zapněte gril) a nechte pasteis lehce připálit. Poslední fázi doporučuji hlídat, jakmile začnou hnědé skvrny na povrchu tmavnout, pasteis jsou hotové!

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Z ingrediencí vypracujte těsto korpus, vyložte jím formu a dejte alespoň na půl hodiny do lednice. Poté korpus na několika místech propíchněte vidličkou a pečte ho na 180° C přibližně 15 minut.

Žloutky vyšlehete do světlé barvy, vmíchejte Salko a limetkovou šťávu. Směs nalijte na korpus a pečte dalších 10 minut na 200° C.

Z bílků a cukru vyšlehejete tuhý sníh a ozdobte jím koláč. Pečte přibližně 4 minuty na 220° C (případně pod grilem). Sníh hlídejte, hnědne až nebezpečně rychle!


RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Tento zvyk jsem neznala, nevím, jestli to je jen ostravská specialita nebo jestli se jedná o novinku posledních několika let. Tak jako tak se musím usmívat snaze studentů zanechat po sobě co nejtrvalejší stopu na chodnících v okolí univerzity a kolejí a zejména zdůrazňování čerstvě nabytého titulu v kombinaci s domáckým tvarem křestního jména. Serióznost sražená infantilitou. Trochu mi to připomíná jména vesnických dýdžejů. :-)

Jak jsem se nechala inspirovat důmyslnou formou.

Na letošním Designsupermarketu jsem se nezdržela dlouho, protože mě přepadla migréna. Otupena práškem proti bolesti jsem prolétla patro s módou a dopňky, objednala si sukni u Zuzany Veselé, zakoupila další náušnice od Věry Novákové a hlavně! koupila silikonovou formu od Martina Žampacha jako vánoční dárek po Kocourka. No řekněte, nebude tetrisový led vypadat skvostně v ginu s tonikem...?

Jenže ona silikonová forma ve mně vyvolala inspiraci. Sice ležela pod stromečkem zabalená ve vánočním papíru, já jsem ale v duchu koumala, jak bych ji potom využila i já. Nabízela se čokoláda, ale to je tak... očividné. Možná by z toho šly udělat želatinové bonbóny. Použiju šťávu z borůvek, to bude vypadat na fotkách pěkně. Zakoupila jsem tedy borůvkový kompot, který jsem ale záhy zapomněla v Poděbradech. Ach jo.

A pak jsem seděla u vánočního stromečku se sklenicí vína v ruce... Víno... Moment...!

A tak došlo na vinné želé. Jenže jak se ohřívalo víno s cukrem a agarem, stačilo jen přidat skořici a hřebíček a svařákové bonbony byly na světě.

Smíchejte víno a agar, přidejte koření a přiveďte k varu. Vyjměte koření, nalijte do formy a nechte ztuhnout (v lednici, ale je možno i při pokojové teplotě).

Po několikaměsíční pauze jsem si zase našla další Scavenger Hunt. Tentokrát obsahuje sto témat, tak jsem zvědavá, kdy/jestli se mi podaří oněch požadovaných sto fotek vytvořit. Témata jsou celkově abstraktnější a těžší, proto není jisté, že se tady budou fotky objevovat s týdenní frekvencí jako při minulém Fun Scavenger Hunt. Zkrátka se uvidí.

Na kaštanové pyré mě naučila před lety má tehdejší pařížská spojka Christine a od té doby si pokaždé odvážím z Paříže v kufru několik hnědo-zelených piksliček od Faugiera. Ve Frankfurtu měli pyré z Itálie, jen jednu jedinou skleničku - určitě čekala jen na mě!

Kaštanové pyré řadím vedle lemon curd a arašídového másla k těm nejzáludnějším poživatinám. Lze na nich lehce vypěstovat závislost a pouhá zmínka u mě vyvolává rozzářené oči, spiklenecký úsměv a lžíci v pohotovosti.

Ale protože jsem už velká holka, rozhodla jsem se tentokrát z pyré něco vytvořit. Po vánočním pečicím maratonu se budu troubě chvíli vyhýbat, a tak rozhodnutí padlo na jednoduchou kaštanovou pěnu.

Jako rekvizitu jsem k tomu použila jsem Kocourkův čajový set.