inspiromat banalit

I když jsme během naší svatby dali tradicím a zvyklostem poněkud na frak, nechtěli jsme být zase až tak free, že bychom ani rodině a přátelům neposlali oznámení. Myslím tím samozřejmě papírové oznámení. Už od začátku jsme věděli, že nechceme bílou, zlato a kudrlinky. A teď hledej, šmudlo.

Tento opravdu sysifovský úkol připadl - zcela překvapivě - mně.

I vydala jsem se přímo k pramenům, do studnice svatebních vychytávek. V naprostém úžasu jsem stránkou surfovala asi čtyři hodiny. Sice jsem o ní mnohé slyšela už dříve, ale vidět to na vlastní oči je mazec. Když jsem byla konečně schopná vypadnout z tohoto království gelových nehtů, podvazků, tiár a minilahviček vína se jmény novomanželů na etiketě, nebyla jsem o moc moudřejší než na začátku. Pochopila jsem, že nevěsty povětšinou bílou, zlato a kudrlinky vyžadují, ty ostatní jsou tvořilky, které si oznámení tisknou doma na laserovce (hlavním tématem oznámení je pochopitelně fotka snoubenců).

Vzpomněla jsem si, že před časem Jezebel psala o jakési americké stránce, na kterou chodí nevěsty, které nechtějí tradiční svatbu, nýbrž obřad, který lépe vystihuje jejich osobnost a osobitost. Natolik se chtějí vytěsnit vůči plánování white wedding, že stráví úplně stejné množství času a energie při plánování offbeat wedding. Jedno se této stránce ale musí nechat: nápady. Stačilo trochu surfování a našla jsem to, co jsem hledala. Oznámení, na němž hlavní roli hraje písmo a výrazná barva. Nic víc.

Kocourkovi se tenhle nápad také líbil, a tak zbývalo jediné: najít někoho, kdo ho zrealizuje.

Na Fler jsem našla grafičku Evu Štefanovou, se kterou jsme původní představu dotáhli až do finální podoby. Z Eviných mailů bylo poznat, že ji naše zakázka baví, a celkově bylo jednání s ní bezva.

A takhle to tedy dopadlo.

(Mašlička z první fotky na oznámení nepatří, byla jí převázaná zásilka. A jestli výrobu svatebního oznámení v současné době zrovna neřešíte, můžete si v Evině druhém flerovském obchodě koupit třeba vánoční přání.)