Mám nového přítele na dopisování. Píšu si se soudem. Chci, aby mi zaplatili za překlad. V zákonem stanovené lhůtě. Vlastně ne, to už nestihnou. Tak alespoň někdy. Myslím tím brzy.
Být soudním tlumočníkem může být opravdu vzrušující, hlavně když si chcete nechat zaplatit za práci. V ideálním světě to vypadá takto: soud vás požádá o překlad v určité lhůtě a připomene pořádkovou pokutu pokutu 50 000 Kč a snížení odměny až na polovinu, když tuto lhůtu nedodržíte. Překlad vypracujete, včas ho odevzdáte spolu s vyúčtováním (na fakturu s datem splatnosti v tomto případě zapomeňte). Soud do dvou měsíců od vyúčtování odměny tlumočníka rozhodne, jestli vám požadovanou částku zaplatí. Pokud ano, do dalších 30 dnů od přiznání odměny máte peníze na účtě.
V reálném světě to ale vypadá jinak. Znění zákona by bylo mnohem trefnější takto: "Výši náhrady a odměny tlumočníka určí orgán, který tlumočníka přibral, a v řízení před soudem předseda senátu někdy. Náhradu a odměnu tlumočníka je třeba uhradit někdy po jejich přiznání." Jako v mém posledním případě. Překlad jsem odevzdala v požadované lhůtě (a je v podstatě jedno, že místo anoncovaných dvaceti stran to bylo dvacet listů oboustranně) a ke svému překvapení jsem rozhodnutí o přiznání odměny dostala do týdne. Hurá! Peníze budu mít už na začátku května! Radost to byla ale předčasná. Když se ani měsíc po uplynutí zákonné lhůty částka na mém účtu neobjevila, poslala jsem soudu dopis, zda by prosím zkontrolovali, jak to s mou odměnou vypadá. Při té příležitosti jsem také zmínila překlad, který jsem odevzdala v polovině listopadu loňského roku, a do dnešního dne nevím, zda za něj dostanu zaplaceno.
Odpověď jsem dostala opět do týdne. Bylo mi přislíbeno, že odměnu, která měla být vyplacena na začátku května, dostanu v nejbližší době. A o té odměně z listopadu soud rozhodne hned, jak se spis vrátí z Vrchního soudu.
Hm, tak nevím. Ještě když jsem pracovala jako překladelka jednoho státního orgánu, tvrdila má vedoucí, že překladatelé a tlumočníci na volné noze pracují raději pro státní sektor než pro agentury, protože mají jistotu, že jim zaplatí včas. Možná jsem měla štěstí na agentury, ale ještě se mi nestalo, že bych dostala zaplaceno byť jen o jediný den později - na rozdíl od soudu, kde jsem odměnu tlumočníka dostala v zákonné lhůtě snad v jediném případě. Má kamarádka překladatelka mě uklidňuje, že několikaměsíční zpoždění vyplacení odměny tlumočníka je normální, její vlastní rekord je rok a půl. Ještě že nejsem na příjmu od soudu existenčně závislá.
Ale stejně mi přijde zvláštní, že když lhůtu nedodrží tlumočník, hrozí mu pokuta 50 000 Kč, kdežto když soud s lhůtami zachází více než volně, neděje se vůbec nic. K čemu ty zákonné lhůty jsou? Fakt pro kočku?
Být soudním tlumočníkem může být opravdu vzrušující, hlavně když si chcete nechat zaplatit za práci. V ideálním světě to vypadá takto: soud vás požádá o překlad v určité lhůtě a připomene pořádkovou pokutu pokutu 50 000 Kč a snížení odměny až na polovinu, když tuto lhůtu nedodržíte. Překlad vypracujete, včas ho odevzdáte spolu s vyúčtováním (na fakturu s datem splatnosti v tomto případě zapomeňte). Soud do dvou měsíců od vyúčtování odměny tlumočníka rozhodne, jestli vám požadovanou částku zaplatí. Pokud ano, do dalších 30 dnů od přiznání odměny máte peníze na účtě.
V reálném světě to ale vypadá jinak. Znění zákona by bylo mnohem trefnější takto: "Výši náhrady a odměny tlumočníka určí orgán, který tlumočníka přibral, a v řízení před soudem předseda senátu někdy. Náhradu a odměnu tlumočníka je třeba uhradit někdy po jejich přiznání." Jako v mém posledním případě. Překlad jsem odevzdala v požadované lhůtě (a je v podstatě jedno, že místo anoncovaných dvaceti stran to bylo dvacet listů oboustranně) a ke svému překvapení jsem rozhodnutí o přiznání odměny dostala do týdne. Hurá! Peníze budu mít už na začátku května! Radost to byla ale předčasná. Když se ani měsíc po uplynutí zákonné lhůty částka na mém účtu neobjevila, poslala jsem soudu dopis, zda by prosím zkontrolovali, jak to s mou odměnou vypadá. Při té příležitosti jsem také zmínila překlad, který jsem odevzdala v polovině listopadu loňského roku, a do dnešního dne nevím, zda za něj dostanu zaplaceno.
Odpověď jsem dostala opět do týdne. Bylo mi přislíbeno, že odměnu, která měla být vyplacena na začátku května, dostanu v nejbližší době. A o té odměně z listopadu soud rozhodne hned, jak se spis vrátí z Vrchního soudu.
Hm, tak nevím. Ještě když jsem pracovala jako překladelka jednoho státního orgánu, tvrdila má vedoucí, že překladatelé a tlumočníci na volné noze pracují raději pro státní sektor než pro agentury, protože mají jistotu, že jim zaplatí včas. Možná jsem měla štěstí na agentury, ale ještě se mi nestalo, že bych dostala zaplaceno byť jen o jediný den později - na rozdíl od soudu, kde jsem odměnu tlumočníka dostala v zákonné lhůtě snad v jediném případě. Má kamarádka překladatelka mě uklidňuje, že několikaměsíční zpoždění vyplacení odměny tlumočníka je normální, její vlastní rekord je rok a půl. Ještě že nejsem na příjmu od soudu existenčně závislá.
Ale stejně mi přijde zvláštní, že když lhůtu nedodrží tlumočník, hrozí mu pokuta 50 000 Kč, kdežto když soud s lhůtami zachází více než volně, neděje se vůbec nic. K čemu ty zákonné lhůty jsou? Fakt pro kočku?
Publikováno původně na blogu iDnes.
0 komentářů