velmi Vám děkuji za včerejší nesmírně podnětnou cestu z Ostravy.
Jakožto čerstvá majitelka síťové aplikace Gold jsem chtěla využít luxusu cestování 1. třídou. A že to bylo něco! Kam se na to hrabe Pendolino se svým denním tiskem, kávou, vodou, bagetou a zákuskem. V 1. třídě IC Jan Perner se podával rovnou tvrdý alkohol. Pravda, hladina alkoholu z něj žádnému z cestujících nestoupla, ale odér ze dvou bezdomovců, kteří si také chtěli užít náležitě pohodlí vyšší třídy, prostoupil celým vagónem. Pánové to byli podnikaví, vytušili, že by z pasažérů mohlo něco kápnout, a ani se netajili tím, že těch pár drobných, co získali, mají na „chlast". A protože průvodčí si dal načas, oblažovali nás tito dva takycestující až do Olomouce.
Jinak Vás musím pochválit, cesta ubíhala jako po másle, zpoždění pouhých deset minut, což my, co vlakem jezdíme do práce, ani nevnímáme. Nejsme žádní hnidopiši, že. Jen v těch Pardubicích jsme zůstali stát nějak podezřele dlouho, po chvíli se do našeho vagónu začali trousit lidé se zavazadly a informací, že se musí odpojit vagón, v němž původně seděli, protože má rozbité dveře. No to je teda otrava, napadlo mě, zůstat viset poslední stanici před Kolínem. Ale opět: tyto situace mám už nacvičené z každodenního dojíždění, protože se nám nejednou stalo, že se rozbila lokomotiva a my trčeli někde v polích. Tak tedy žádná panika, žádné otrávené obličeje, žádné hysterické telefonáty na všechny stany. Pokojně jsem seděla a čekala, až vagón odpojí a zase připojí zbytek vlaku. Bylo mi jasné, že přípojný spěšný vlak v Kolíně nestihnu, ale co, potom mi jede ještě osobák. Snad těch pár minut počká.
Milé České dráhy, Vaše snaha dodržovat grafikon je skutečně dojemná. Při našem příjezdu zelo páté nástupiště prázdnotou a mně bylo jasné, že osobní vlak odjel a další jede za hodinu. Tímto bych Vám chtěla také poděkovat, že jste mi umožnily strávit téměř hodinu na nočním kolínském nádraží a důkladně si prohlédnout probíhající přestavbu nástupišť a podchodu, protože nic jiného se tou dobou na nádraží dělat nedá. Ještě že je již relativně teplo a v nádražní hale nebyli žádní bezdomovci. Potom bych si skutečně myslela, že je vše nějak zacyklené.
Milé České dráhy, velké díky za to, že cesta trvající běžně tři a půl hodiny trvala hodin pět a já byla doma místo v půl desáté v jedenáct. Nebýt Vás, můj život by byl chudší o mnoho poznatků a vjemů a já bych dnes ráno neměla čím bavit své kolegy v kanceláři.
S pozdravem
Anna Lešková
Jakožto čerstvá majitelka síťové aplikace Gold jsem chtěla využít luxusu cestování 1. třídou. A že to bylo něco! Kam se na to hrabe Pendolino se svým denním tiskem, kávou, vodou, bagetou a zákuskem. V 1. třídě IC Jan Perner se podával rovnou tvrdý alkohol. Pravda, hladina alkoholu z něj žádnému z cestujících nestoupla, ale odér ze dvou bezdomovců, kteří si také chtěli užít náležitě pohodlí vyšší třídy, prostoupil celým vagónem. Pánové to byli podnikaví, vytušili, že by z pasažérů mohlo něco kápnout, a ani se netajili tím, že těch pár drobných, co získali, mají na „chlast". A protože průvodčí si dal načas, oblažovali nás tito dva takycestující až do Olomouce.
Jinak Vás musím pochválit, cesta ubíhala jako po másle, zpoždění pouhých deset minut, což my, co vlakem jezdíme do práce, ani nevnímáme. Nejsme žádní hnidopiši, že. Jen v těch Pardubicích jsme zůstali stát nějak podezřele dlouho, po chvíli se do našeho vagónu začali trousit lidé se zavazadly a informací, že se musí odpojit vagón, v němž původně seděli, protože má rozbité dveře. No to je teda otrava, napadlo mě, zůstat viset poslední stanici před Kolínem. Ale opět: tyto situace mám už nacvičené z každodenního dojíždění, protože se nám nejednou stalo, že se rozbila lokomotiva a my trčeli někde v polích. Tak tedy žádná panika, žádné otrávené obličeje, žádné hysterické telefonáty na všechny stany. Pokojně jsem seděla a čekala, až vagón odpojí a zase připojí zbytek vlaku. Bylo mi jasné, že přípojný spěšný vlak v Kolíně nestihnu, ale co, potom mi jede ještě osobák. Snad těch pár minut počká.
Milé České dráhy, Vaše snaha dodržovat grafikon je skutečně dojemná. Při našem příjezdu zelo páté nástupiště prázdnotou a mně bylo jasné, že osobní vlak odjel a další jede za hodinu. Tímto bych Vám chtěla také poděkovat, že jste mi umožnily strávit téměř hodinu na nočním kolínském nádraží a důkladně si prohlédnout probíhající přestavbu nástupišť a podchodu, protože nic jiného se tou dobou na nádraží dělat nedá. Ještě že je již relativně teplo a v nádražní hale nebyli žádní bezdomovci. Potom bych si skutečně myslela, že je vše nějak zacyklené.
Milé České dráhy, velké díky za to, že cesta trvající běžně tři a půl hodiny trvala hodin pět a já byla doma místo v půl desáté v jedenáct. Nebýt Vás, můj život by byl chudší o mnoho poznatků a vjemů a já bych dnes ráno neměla čím bavit své kolegy v kanceláři.
S pozdravem
Anna Lešková
Původně publikováno na blogu iDnes.
0 komentářů