Je to tak. Někteří bloggeři se setkávají soukromě i mimo oficiální bloggerské srazy. A jak že vypadá vznik takové bloggerské romance?
ON řekl:
Je středa, 19. března 2008 a já po ránu otevírám Firefox a koukám, co se na blogu urodilo za články.
Moji pozornost poutá titulek „Jazykolamy čili tongue-twisters!", na který ihned klikám. Je bezvadný! Kdopak tohle napsal? Anna Lešková... hmm, tak se mrknem na její osobní info... Páni, na tý fotce jí to ale sluší! ... No musím jí napsat do diskuze - pochválit článek... a i tu fotku :-).
Přidávám si ji do svého RSS feedu a čtu všechno, co napíše. Líbí se mi - stylem psaní a i tou fotkou ;-).
Zlom nastává (jak jsem se později dozvěděl), když napíšu článek o mém ovčím (či spíše beránčím) oblíbenci - Shaunovi. Po pochvalné reakci od A. začínáme komunikovat přes email... rychle přecházíme na ICQ...
Píšeme si každý den a skoro pořád... Pořád je tu něco, o čem se můžeme bavit... Začínám mít pocit, jako bych se bavil se svým alter egem, což A. cítí taky a sděluje mi to jako první...
Po pár dnech v jednom našem psaném rozhovoru spíše z legrace (protože nevěřím, že by skutečně souhlasila!) nadhazuji, jestli by nechtěla přijet do Ostravy... Během několika minut je to domluvený a já jsem od tý doby vyklepaný jako malý Jarda...
Konečně nastává onen den D. (neboli sobota, pravé poledne :-) ). Od rána jsem těžce nervózní. Během cesty tramvají do centra pořád přemýšlím, jestli ty kytky mám koupit nebo ne.. Nakonec se rozhoduji, že jo! Po dlouhém dilematu a přecházení po květinářství sem a tam vybírám kytici žlutých růží (žlutá je fajn barva) a klidným (jenom na povrchu) krokem odcházím na tramvaj na hlavní nádraží.
Posledních pár minut na nástupišti je neuvěřitelně dlouhých... Konečně rozhlas hlásí, že vlak přijíždí k nástupišti č. 2, kolej 3. .. Stojím u eskalátoru, kytky schované za zády a koukám do oken, jestli ji náhodou nepoznám....
A poznal! :-D. A ona mě taky :-). V okamžiku kdy vystoupí a já se na ní vytasím s kytkou, tak vidím, že jsem ji fakt překvapil... což já rád (a musím přiznat, že to tak trochu byla součást plánu).
Strávíme spolu bezva odpoledne a večer, před tím, než odjedeme zpátky na hlavní nádraží, sedíme v restauraci ve Futuru (nákupní centrum - no romantika největší.. :-) ). Tady přijde na řadu naše první políbení..
Cestu na vlak si moc nepamatuju... skrz ten mlžný, růžový opar jsem toho moc neviděl a nevnímal, kromě jí, samozřejmě..:-).
Když odjíždí, tak hlavní věc, kterou cítím je: Bože, to se vážně uvidíme AŽ za týden???
ONA řekla:
Ne, rozhodně jsem se nechtěla seznámit. Měla jsem dlouhodobý vztah a pocit, že to je navždy. Navždy... Sedmiletou krizi jsem nezvládla, a když mi už bylo jasné, že se blíží konec, potkala jsem JEHO. No, potkala... Jeho přítomnost jsem zaregistrovala v diskusích pod mými články, kde mi nechával vzkazy plné obdivu, a já si pomyslela, co to je proboha za magora, ten Bednařík. Pak napsal článek o kresleném seriálu Shaun the Sheep a já si řekla, že na něm něco bude. Začali jsem si psát a já jen žasla. Měli jste někdy pocit, že jste potkali své druhé já?
Ne, nechtěla jsem se hned vrhat do dalšího vztahu. Chtěla jsem se s ním sejít, abych si ho odromantizovala a vyhodila z hlavy. Chtěla jsem se přesvědčit, že to mezi námi nemůže fungovat, že je určitě menší než já, má odporný pisklavý hlásek nebo nějakou zásadní charakterovou vadu. Jen se mi to nějak vymklo z rukou. Chemie je pane mrcha. A taky za to mohou ty růže, co mi přinesl. A tak vůbec. On je úžasný.
Ne, už nikdy jsem nechtěla vztah na dálku. Včera jsem si koupila na nádraží síťovou jízdenku Gold. Kromě dojíždění do práce ji určitě využiji i při cestách do Ostravy. Koneckonců ta není tak daleko. Tři sta deset kilometrů a tři a půl hodiny vlakem. Mohlo to být horší. Co kdyby bydlel třeba ve Finsku? :-)
Ano, mé mužské alter ego, miluju tě. Moc.
ON řekl:
Je středa, 19. března 2008 a já po ránu otevírám Firefox a koukám, co se na blogu urodilo za články.
Moji pozornost poutá titulek „Jazykolamy čili tongue-twisters!", na který ihned klikám. Je bezvadný! Kdopak tohle napsal? Anna Lešková... hmm, tak se mrknem na její osobní info... Páni, na tý fotce jí to ale sluší! ... No musím jí napsat do diskuze - pochválit článek... a i tu fotku :-).
Přidávám si ji do svého RSS feedu a čtu všechno, co napíše. Líbí se mi - stylem psaní a i tou fotkou ;-).
Zlom nastává (jak jsem se později dozvěděl), když napíšu článek o mém ovčím (či spíše beránčím) oblíbenci - Shaunovi. Po pochvalné reakci od A. začínáme komunikovat přes email... rychle přecházíme na ICQ...
Píšeme si každý den a skoro pořád... Pořád je tu něco, o čem se můžeme bavit... Začínám mít pocit, jako bych se bavil se svým alter egem, což A. cítí taky a sděluje mi to jako první...
Po pár dnech v jednom našem psaném rozhovoru spíše z legrace (protože nevěřím, že by skutečně souhlasila!) nadhazuji, jestli by nechtěla přijet do Ostravy... Během několika minut je to domluvený a já jsem od tý doby vyklepaný jako malý Jarda...
Konečně nastává onen den D. (neboli sobota, pravé poledne :-) ). Od rána jsem těžce nervózní. Během cesty tramvají do centra pořád přemýšlím, jestli ty kytky mám koupit nebo ne.. Nakonec se rozhoduji, že jo! Po dlouhém dilematu a přecházení po květinářství sem a tam vybírám kytici žlutých růží (žlutá je fajn barva) a klidným (jenom na povrchu) krokem odcházím na tramvaj na hlavní nádraží.
Posledních pár minut na nástupišti je neuvěřitelně dlouhých... Konečně rozhlas hlásí, že vlak přijíždí k nástupišti č. 2, kolej 3. .. Stojím u eskalátoru, kytky schované za zády a koukám do oken, jestli ji náhodou nepoznám....
A poznal! :-D. A ona mě taky :-). V okamžiku kdy vystoupí a já se na ní vytasím s kytkou, tak vidím, že jsem ji fakt překvapil... což já rád (a musím přiznat, že to tak trochu byla součást plánu).
Strávíme spolu bezva odpoledne a večer, před tím, než odjedeme zpátky na hlavní nádraží, sedíme v restauraci ve Futuru (nákupní centrum - no romantika největší.. :-) ). Tady přijde na řadu naše první políbení..
Cestu na vlak si moc nepamatuju... skrz ten mlžný, růžový opar jsem toho moc neviděl a nevnímal, kromě jí, samozřejmě..:-).
Když odjíždí, tak hlavní věc, kterou cítím je: Bože, to se vážně uvidíme AŽ za týden???
ONA řekla:
Ne, rozhodně jsem se nechtěla seznámit. Měla jsem dlouhodobý vztah a pocit, že to je navždy. Navždy... Sedmiletou krizi jsem nezvládla, a když mi už bylo jasné, že se blíží konec, potkala jsem JEHO. No, potkala... Jeho přítomnost jsem zaregistrovala v diskusích pod mými články, kde mi nechával vzkazy plné obdivu, a já si pomyslela, co to je proboha za magora, ten Bednařík. Pak napsal článek o kresleném seriálu Shaun the Sheep a já si řekla, že na něm něco bude. Začali jsem si psát a já jen žasla. Měli jste někdy pocit, že jste potkali své druhé já?
Ne, nechtěla jsem se hned vrhat do dalšího vztahu. Chtěla jsem se s ním sejít, abych si ho odromantizovala a vyhodila z hlavy. Chtěla jsem se přesvědčit, že to mezi námi nemůže fungovat, že je určitě menší než já, má odporný pisklavý hlásek nebo nějakou zásadní charakterovou vadu. Jen se mi to nějak vymklo z rukou. Chemie je pane mrcha. A taky za to mohou ty růže, co mi přinesl. A tak vůbec. On je úžasný.
Ne, už nikdy jsem nechtěla vztah na dálku. Včera jsem si koupila na nádraží síťovou jízdenku Gold. Kromě dojíždění do práce ji určitě využiji i při cestách do Ostravy. Koneckonců ta není tak daleko. Tři sta deset kilometrů a tři a půl hodiny vlakem. Mohlo to být horší. Co kdyby bydlel třeba ve Finsku? :-)
Ano, mé mužské alter ego, miluju tě. Moc.
RB + AL
Publikováno původně na blogu iDnes.
0 komentářů