Není snad vhodnější téma na blog zveřejněný v první letní den než pletený vlněný svetr. Protože kdy jindy se připravit na podzim a zimu než v následujících týdnech?
Tento propínací svetr je rozhodně můj majstrštyk několika posledních měsíců (vzápětí vysvětlím proč). Poprvé jsem ho zahlédla loni na podzim na Twitteru, když ho měla na sobě majitelka obchodu s vlnou baa ram ewe, a byla to láska na první pohled. Ke svetru, ne k jeho nositelce.
Až někdy začátkem tohoto roku se objevily informace, že svetr navrhla Ann Kingstone a je součástí kolekce Bespoke, která má oslavit nadcházející Tour de France, která shodou okolností začíná letos v Yorkshiru (bláznivý svět, což? Tour de France začíná v Anglii!), kde má svou základnu právě baa ram ewe. Všechny modely z kolekce jsou inspirovány jízdními koly a cyklistikou obecně.
Ha, je to jasný. Kola, cyklisti - je to zkrátka svetr pro děvče z Polabí!
Normálně si nekupuji knihy s návody na pletení nebo šití, mám raději návody v elektronické podobě, které si mohu stáhnout do Kindlu a mít je vždy po ruce, ale tady nebylo zbytí. Knihu se svým svetrem jsem si předobjednala a přemýšlela, z čeho ho vlastně upletu.
Původní svetr byl upletený ze slabého tvídu od firmy Rowan v poměrně dost divoké barevné kombinaci. Nebudu zastírat, že ty barvy se mi moc nelíbily a ani se mi nechtělo utrácet opravdu hodně peněz za nový materiál. V zásobách jsem našla klubíčko přírodní bílé shetlandské vlny a ještě slabou islandskou vlnu Einband v růžové, oranžové a tmavě modré a bylo vymalováno.
Při pletení tohoto svetru, respektive při jeho dokončování, jsem zažila velkou premiéru. Poprvé v životě jsem použila tzv. steeking. Český ekvivalent neznám, vlastně ani nevím, jestli se tady vůbec tato technika používá. Ve Skandinávii a na Shetlandách se propínací svetry vyrábějí totiž tak, že se svetr uplete v jednom kusu (ať už odspoda nebo od krku), následně se úplet uprostřed předního dílu zpevní obháčkováním nebo prošitím odshora dolů ve dvou řadách a pak se mezi těmito dvěma řadami rozstřihne. Do délce se naberou oka a uplete se zapínání. Rozstřižené okraje se mohou začistit a přišít k předním dílům nebo se s nimi neudělá vůbec nic a nechají se jen lehce zplstnatět při praní.
Metoda to je naprosto jednoduchá, ale provést ji, to je už věc druhá! I když jsem si předtím přečetla o steeks první poslední, důkladně prozkoumala obrázky, zvažovala, jestli prošít, nebo obháčkovat, a všechno mi bylo naprosto jasné, ve chvíli, kdy jsem stála nad svetrem s nůžkami, měla jsem pocit, že budu snad potřebovat panáka na kuráž. Protože přece od mala vím, že pletení a stříhání k sobě ne-pat-ří!
Musím ale říct, že tento způsob pletení propínacího svetru je dost návykový (možná za to můžou ty endorfiny), a jsem zvědavá, kdy si ho zase zopáknu. Něco se mi už začíná rýsovat v hlavě...
Sledujete už Inspiromat banalit na Facebooku?
Sledujete už Inspiromat banalit na Facebooku?
Wow, já bych nezhotovila ani jednobarevný svetřík, tohle je úplně jiný level :)
OdpovědětVymazatAle v zásadě stačí, když člověk umí plést hladce a obrace. ;-) Všechno ostatní jede podle návodu, pěkně krok za krokem.
OdpovědětVymazat