Dneska to je deset let, co jsem přinesla domů z polabecké pekárny u Martínků kotě, které jsme po asi týdenním přemýšlení nazvali Zuzanka. Ti, kdo znají můj odpor vůči zdrobnělinám, se nejspíš podivují, ale jednoduše nešlo dát tomu maličkému rozčepýřenému tvoru jiné než něžné, roztomilé jméno.
Z dnešního pohledu je jasné, že diminutiv jména naší kočky v kombinaci se vzhledem je dokonalé mimikry. Člověk má tendenci na ni dělat ťuťu ňuňu, jenže my u nás doma moc dobře víme, jaká Xena se v naší kočce skrývá. Žádná myš ani drobný pták jí neuniknou a ne náhodou má od minulého týdne zákaz vstupu do domu v nočních hodinách, protože nás už nebaví rozdýchávat situace, kdy si Zuzanka přinese nebohého hlodavce až dovnitř, protože lovit myš v předsíni nebo kuchyni je přece mnohem větší zábava než na dvoře.
Ale přes to všechno máme Zuzanku rádi a přejeme jí, kočce jedný ušatý, všechno nejlepší ke kulatinám!
Kdo zná muzikál Kočky či jeho předlohu od T. S Eliota, ví moc dobře, co kočky dělají, když sedí se zavřenýma očima v hlubokém zamyšlení - přece přemítají o svém pravém kočičím jméně!
When you notice a cat in profound meditation
The reason, I tell you, is always the same
His mind is engaged in rapt contemplation
Of the thought, of the thought, of the thought of his name
The reason, I tell you, is always the same
His mind is engaged in rapt contemplation
Of the thought, of the thought, of the thought of his name
His ineffable, effable, effanineffable
Deep and inscrutable singular name
Name, name, name, name, name, name
Deep and inscrutable singular name
Name, name, name, name, name, name
0 komentářů