inspiromat banalit

Další dávka toho, co jsem upletla při cestách do práce a z práce a také doma při sledování detektivek (tentokrát zejména Inspektora Morse... Existuje kriminální seriál s krásnější hudbou pod závěrečnými titulky...?) 

Maxi šála z vlny od firmy Quince & Co. Velice povedený materiál, fantastická škála barev (která je společná pro téměř všechny typy vlny v nabídce). Bohužel to jsou Američané, takže při objednání hrozí vopruz při výběru DPH. Vlnu na šálu jsem kvůli tomu kupovala nadvakrát (stejně jsem tak rychle nepletla, tak nevadilo, že nemám vše najednou): poprvé jsem si dokonce kvůli tomu kontrolovala kurz dolar/euro, abych se vešla do limitu, podruhé už ne, což byla chyba, protože dolar asi lehce posílil a já musela zaplatit za čtyři přadýnka DPH a poplatky přes tři stovky. Teoreticky se dá vlna od Quince pořídit v londýnském Loop, ovšem za mnohem větší peníz než přímo od výrobce a s omezeným množstvím klubíček od jednotlivých barev, takže pokud byste chtěli stejnou šarži barvy třeba na svetr, může to být problém.

Vlněné svetry se hodí vždycky - hlavně když nevíte, jestli budou ve vlaku nebo v práci topit! Žlutý svetr podle tohoto návodu je horká novinka, na fotce není ještě ani vytvarovaný do konečné podoby. Je z lehce zplstnatělé vlny s tvídovým efektem od firmy Rowan, ze které jsem asi poslední rok a půl vyráběla Ingmary, až jsem si řekla, že je na čase vyrobit taky něco pro sebe.

Šedý svetr je ze směsi angory a merina, kterou jsem koupila loni na Yarndale a moc se těšila, až z ní něco upletu. Zvolila jsem naprosto jednoduchý raglánový střih, klasika, která se neokouká. Od tohoto svetru jsem si totiž hodně slibovala, především mnoho společných spokojených let. A že to na to vypadalo! V práci mi bylo teplo, i když netopili - prostě angora je angora! Jenže angora je taky potvora na údržbu: věděla jsem, že lehce plstnatí, proto když už ji prát, tak jedině ve studené vodě. Ovšem netušila jsem, co s angorou udělá 50 minut v přetopeném vlaku. Berte proto toto jako varování: angora reaguje naprosto neskutečně na pot - snad ze spodní fotky budou poznat ty zplstnatělé mapy táhnoucí se od podpaží přes bok  (tam, kde byly připažené ruce), vidět pak není to samé na zádech. Takže mohu poděkovat Českým drahám, že tento svetr, který jsem měla předtím na sobě jen třikrát, teď mohu nosit maximálně tak na procházky se psem.

Loni jsme měli v kancelář takovou zimu, že jsem vtipkovala, že si upletu takový ty trafikantský rukavice, abych mohla psát na klávesnici a vymrzlé desce stolu. A letos jsem to splnila! K Mikuláši mi totiž přišel balíček od kamarádky z Německa, kde byla prázdná místa vyplněná klubíčky merina (jak chytré!). A to Astrid netušila, že se mi barvy budou skvěle hodit k mému zimnímu kabátu (no, přiznávám se, vyměkla jsem, protože dokončení vlastnoručně šitého kabátu je v nedohlednu). Návod na tyto rukavice i palčáky nahoře mám z Purlbee - kdo je ještě neznáte a pletete/háčkujete/šijete/tkáte, mohu jen a jen doporučit, mívají opravdu šikovné nápady.