Vyrobila jsem dárek k Vánocům pro kočku. Teda jako pro naši kočku Zuzanku, ale v důsledku to byl skutečně dárek... pro kočku.
Byl totiž z vlny. Tlusté, přetlusté, hebké. Když jsem z té samé vlny upletla svetr Šmudlovi, položila jsem mu ho na postel, aby se jako skamarádili. Podle vyprávění svědků si na něj Šmudla lehl, zabořil do něj hlavu a asi minutu nasával. Regulérně fetoval vůni ovcí a vlny.
Ta vlna je zkrátka "dobrej oddíl".
A tak jsem kočce vyrobila tři obří bambule. Ona totiž naše kočka po letech kočičího autismu, kdy se odmítala mazlit, hrát si nebo jakkoli se zapojovat do interakce s námi, najednou ožila a chvílemi to vypadá, že by si snad i občas do nějaké té hračky šťouchla a udělala nám radost. Myslím, že za touto proměnou je Šmudla, jehož stupeň hravosti je dosti vysoký a už párkrát Zuzanku zlomil, že si šla zvědavě prozkoumat, co je na tom míčku tak fantastického, že ho ten malej čokl furt vláčí sem a tam.
Vyrobila jsem tedy tři obří bambule a idylicky si představovala, jak si s nimi bude Zuzanka hrát. Honit se za nimi po kuchyni, jak jí s nimi budeme mávat nad hlavou a ona se je bude snažit pacičkou chytit a všechno to bude naprosto malebné a úsměvné.
A teď se vrátím do reality. Pamatuji se, jak jsem vzala jednu bambuli, mávala s ní, což upoutalo pozornost Zuzanky i Šmudly. Šmudla se ji snažil chytit a pak si už jenom pamatuju, jak vítězoslavně stál nad hromadou nastříhané příze a snažil se ji rozcupovat na ještě menší kousky.
Bambule vydržela asi dvacet vteřin. Budu na ni vzpomínat s láskou.
Na té třetí Šmudlově fotce má Šmudla výraz jako by říkal: ,, To šlo nějak rychle, nemáš jich víc? " :D Máte krásné fotografie.
OdpovědětVymazatta poslední fotka je kouzelná!
OdpovědětVymazat