Jsme zcela připraveni na Ježíška, ačkoli ti, kdo jeho příchod zažijí poprvé, hledí k večeru poněkud s obavami...
Šťastné a veselé všem!
Při pečení cukroví s malým psem je třeba mít oči i vzadu (nebo alespoň po ruce fotoaparát).
Jak lépe zakončit pracovní cestu do Frankfurtu (která začala několikahodinovým pobytem na letišti, zrušením letu a přesunem na spoj odlétajícím o 24 hodin později...) než na vernisáži výstavy pro děti v Muzeu moderního uměni na téma "tajemství"?
Kromě devíti německých a osmi britských výtvarníků se autory stali i návštěvníci muzea. V každé krabičce se nachází poklady z kapes, taková malá tajemství, která si s sebou dennodenně nosíme.
Každý artefakt je pochopitelně zadokumentován s německou precizností.
Návštěvníci a velryba.
Výstava je určena dětem od pěti do dvanácti let - kdyby se ty nejmladší třeba nudily, ještě pořád jsou tady tiskátka.
Obraz čtyři v jednom. Teprve po odstranění jednotlivých vrstev se odhalí tajemství namalovaného příběhu.
Co v sobě skrývají ony tajemné černé krabice s dvěma kruhovými otvory? Podíval se každý bez rozdílu věku!
Květina v kufru tančí, jak vy pískáte tančíte.
Tajemství hledejte i nad hlavou! Pestrobarevné obláčky totiž...
Protože jsou spoluautory i výtvarníci z Británie, připravilo muzeum pro větší děti vtipný leták pro případnou konverzaci s Brity. Obsahuje základní slovní zásobu k výstavě v angličtině a němčině a také několik nezbytných konverzačních frází (Znáš se osobně s královnou?, Tos maloval ty sám?, Máte v Anglii sníh?, Kterému fotbalovému týmu fandíš?, Líbí se ti ve Frankfurtu?).
Také bych měla přinést nějaký vklad k tématu tajemství! Aneb zpovědnice a praporky jako stínohra.
Pssst - Eine Austellung für Kinder, Museum für moderne Kunst, Domstraße 10 (Zollamt), Frankfurt.nad Mohanem, do 27. ledna 2013.
A pak že mrakodrapy nemají tvář.
Frankfurt, 11. 12. 2012
Následující recept jsme našla u Davida Lebovitze a po zhruba dvou letech poměrně častého testování mohu zodpovědně prohlásit, že to je to nejlepší kuře, jaké jsem kdy jedla a vařila.
Největší kouzlo tohoto receptu je především v jednoduchosti. Kromě kuřete potřebujete už jen pár dalších věcí, které se ale celkem běžně vyskytují v domácnosti. Neobsahuje tedy žádnou tajemnou ingredienci, kterou musíte shánět po čertech a ďáblech, protože bez ní to zkrátka není ono.
Recept je úsporný i co do množství použitého nádobí, což je nanejvýš sympatické! Stačí jen jediná nádoba, v níž se vše smíchá a pak i peče. A třetí důvod, proč tento recept zbožňuji: kuře se dá péct do trouby a už se o něj člověk nemusí pořádně starat. Po dvaceti minutách otočit a šlus. Ideální recept pro multi-tasking.
Recept navíc poskytuje prostor pro mírné experimenty. Kupříkladu různé druhy octa dají kuřeti různou chuť. Případně pokud neseženete šalotku, vystačíte si s cibulí - i když jestli mohu doporučit, pokuste se opravdu koupit šalotku.
Tenhle recept je opravdu taková bomba, že Kocourek, velký to odpůrce masa s kostmi, s láskou a rád obírá toto kuře a ještě při tom mumlá, že tahle chuť je naprosto skvělá.
3 lžíce olivového oleje
3 lžíce octa
1lžíce sójové omáčky
4 velké šalotky, oloupané a nakrájené
mořská sůl a čerstvě umletý pepř
jedno kuře nakrájené na 8 dílů
hrst nahrubo nasekané petrželky
Předehřejte troubu na 220º C.
V pekáčku smíchejte olivový olej, ocet, sójovou omáčku, šalotky a sůl a pepř.
Kuře ve směsi obalte a otočte kůží nahoru.
Pečte 20 minut, poté kuře obraťte. Polijte ho šťávou a šalotkami a pečte dalších dvacet minut (nebo dokud není maso propečené a šalotky zkaramelizované).
Vyndejte z trouby a posypte petrželkou.
Už za dva týdny bude Holešovice Fashion Market, což znamená, že každou volnou chvíli trávím u stroje nebo s háčkem v ruce, a proto dnes jen telegraficky.
Za poslední dva týdny se odehrálo pár věcí, které si totiž zaslouží zaznamenání.
Nejprve jsme se vydali s Kocourkem do Kyjova na svatomartinské hody. Poprvé se Šmudlou. Tak nějak jsme vytušili, že cestování s ním nebude úplně snadné, protože například odmítá být zavřený v přepravní tašce. A navolno ho vzít nemůžeme, protože to by musel mít náhubek, který se ale pro pejsky s placatým čumákem nevyrábí. A tak jsme se vydali na veterinu pro radu.
Zde musím až do nebe vychválit tlumící přípravek Sedolin, díky kterému jsme nejenže Šmudlu nacpali to tašky (vyložené ručně tkanou vlněnou dekou, která se používala před mnoha a mnoha lety jako přehoz přes můj kočárek - a pak zkuste něco vyhodit, když nevíte, kdy se to může hodit!), ale byli jsme s ním schopni přežít i čtyřhodinovou cestu vlakem se dvěma přestupy. A smát se při tom.
 |
| Ve vlaku do Olomouce |
A teď přijdou na řadu postesknutí. Ve vlaku jsme si zaplatili 1. třídu - přece jen jsme cestovali v pátek a tak nějak se dá předpokládat, že v jedničce bude méně lidí. Cesta z Kolína do Olomouce byla super, vlak jel totiž na Ostravu a bylo hodně poznat, co s Českými drahami udělala konkurence v podobě Regiojetu. Hezký vagón, kafe a noviny jako pozornost.
O to větší pád byla jednička z Olomouce do Hodonína. Já osobně tomuto typu vagónu říkám holovagón. Je to děs a hrůza. Úplně stejný humus jako jednička z Hradce do Prahy. Jako na potvoru se mi chtělo na záchod zrovna v tomto vlaku a byl to skutečně zážitek. Brrr.
Další postesknutí se týká hodů. Jejich součástí byla i nedělní degustace svatomarinského vína na náměstí. Vše znělo velice slibně, a tak jsem kolem jedenácté už všechny popoháněla, ať se chystají, aby nám nic neuniklo. Na místě mě trochu mě zarazilo, že náměstí bylo prázdné. Jen v rohu u kulturáku byl děsivý dav snad několika stovek lidí, kteří obléhali čtyři (ano, ČTYŘI!) stánky s vínem a skleničkami. Sorry, ale tohle bylo opravdu nedotažené. Tak jsme se Šmudlou oběhli náměstí a šli domů.
P.S. Dav se posléze ještě rozrostl, když v kostele skončila mše a její účastníci šli také koštovat...
 |
| Šmudla a vínachtivý dav v pozadí |
A abych neskončila tak negativně, mám obrovskou radost ze včerejška, kdy jsem dostala šanci fotit jmenování (staro)nových členů bankovní rady ČNB na Pražském hradě. Nevím, jestli se podobná šance bude ještě někdy opakovat (v následujících dvou letech určitě ne...), každopádně to bylo super. Navzdory tomu, že jsem si uvědomila svoje limity a limity své fototechniky. Bylo to pro mě to správné nakopnutí začít zase trochu víc fotit, učit se a zkoušet nové věci. A už začínám špekulovat, jaký nový objektiv by se mi tak hodil...
 |
| Kamery si nastavují expozici podle bílého papíru |
Včera jsem strávila naprosto senzační sobotu - byla jsem na kurzu sítotisku.
Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem se vrátila z kurzu nebo školení a měla pocit, že mi to opravdu něco dalo. Nejspíš to bude tím, že se na takovýchto akcích jen mluví, ukazují se prezentace a největším highlightem dne je přestávka s občerstvením. Nikdy se tam nic nedělá. Jako nevyrábí.
A tak se teď dívám ještě na své lehce promodralé prsty (od barvy, ne zimou - i když je pravda, že jsem včera podcenila oblečení, a dokud se nepustila halogenová žárovka na osvit a sušičky, dost jsem v dílně mrzla) a síto opřené v ložnici o skříň a v hlavě mi už šrotuje, kde bych si tak mohla zřídit malý sítotiskový koutek...
 |
| Už na první pohled je jasné, že v dílně Kredenc to sítotiskem žije |
 |
| Dá si někdo krém na špachtli? |
 |
| Příprava motivu na osvit - Šmudla je již zcela zkontrastován |
 |
| První síto po osvitu - smývání emulze (fotku svého síta nemám, protože jsem si ho už myla sama) |
 |
| Síto v celé své kráse, připravené na usušení a tisk |
 |
| Příprava síta na osvit |
 |
| JIž brzu bude Šmudla zcela osvícen |
 |
| Sušení |
 |
| A budoucí tašky jsou už potištěné |
 |
| Detail síta s malým Šmudlou - motiv jsem použila na Kocourkovo tričko zezadu za krk a na svoje tričko ke spodnímu okraji |
 |
| Síto jen zbývá vyčistit acetonem, zabalit na cestu a hurá domů! |
Taky zíráte, co se to stalo s tímto blogem?
Jako obvykle mě na podzim chytla mánie a potřeba změny na blogu. Tentokrát jsem ale zašla dál než k pouhému flirtování s kódem v šabloně, štelování barev a marné snaze o vzhledný font, který bude umět českou diakritiku.
Je třeba být dynamický! Decentní! Elegantní! Čistý!
A tak vznikl nový inspiromat banalit. Pokud se tady zatím ještě moc nevyznáte, vězte, že všechny důležité odkazy najdete v záložkách vpravo - nejsou moc vidět, je třeba na ně najet myší a pak případně klikat.
Komu by se třeba nový layout moc nezamlouvat, může si pohrát s nastavením vlevo nahoře - v rozbalovacím menu se nabízí hned sedm různých zobrazení.
Nakonec důležité upozornění: správně se vše zobrazuje pouze v prohlížečích, které podporují HTML5. To znamená Internet Explorer 9 a novější verze Firefoxu, Chrome atd. Jak to zjistíte? Tady na blogu lehce: ve "správném" prohlížeči neuvidíte v záhlaví dvojitý nápis inspiromat banalit. :-)
 |
| Starý blog jsem pověsila na hřebík a z nového je i Zuzanka na větvi (parapetu) |
Vím, že jsem naposledy slibovala cosi o Šmudlových fotkách, ale tohle sem prostě dát musím! Šmudlův první sníh!
Šmudla prochází dost brutální psí pubertou a začíná se v něm pěkně mlátit oddanost páníčkovi a vzdor vůči všemu a všem. Navíc se hrozně rád se všemi kamarádí, s lidmi i psy, a ve chvíli, kdy se chce kamarádit, nasadí na oči a uši klapky a jede.Navíc brabantíci si (podle chytrých článků) neuvědomují svou velikost a myslí si, že jsou mnohem větší než ve skutečnosti. U Šmudly je tato vlastnost ukázková, zbožňuje óbr psy a vůbec mu nedochází, že je velký asi jako hlava jednoho takového óbr psa. Můžeme si jen gratulovat, že zatím přišel do kontaktu jen s vychovanými psy, protože v opačném případě bychom už Šmudlu taky nemuseli mít.
Došli jsme k jasnému závěru: Šmudla potřebuje profesionální výcvik. A protože máme psí cvičák takřka za domem, přihlásili jsme tam Šmudlu do sobotní "školky".
Zatím jsme z průběhu výcviku nadšeni, a to ze dvou důvodů:
Šmudla dostává systematický výcvik. Učí se postupně reagovat na povely - tady je vidět, jak jsou brabantíci chytří, protože se učí hrozně rychle. (Výjimkou je povel Lehni, ale je prý pro malé psy typické, že se jim nechce lehat na studenou zem.)
Učí se reagovat přiměřeně na ostatní psy. Ti ostatní psi jsou bez výjimky několikanásobně větší než Šmudla, takže je Šmudliksson v naprostém ráji. Taky doufám, že kontakt s ostatními psy se pro něj díky výcviku stane takovou samozřejmostí, že nebude u vytržení pokaždé, když na procházce potká jiného psa.
 |
| Očuchávání jako pozdrav |
 |
| Kdyby se na cvičáku psi řadili podle velikosti jako ve škole, bude Šmudla vždycky poslední |
 |
| Šmudlův typický projev radosti |
 |
| Pochvala za vzornou chůzi u nohy |
 |
| Přechod přes lávku Šmudlu nakolik vykolejil... |
 |
| ... že přes překážku skočil jen jednou, proto tato lamerská fotka (poznámka: ostatní psi mají na překážce tři nebo čtyři prkna... :-) ) |
 |
| Šmudla před svou brilantní disciplínou, ještě stále rozladěn z přechodu přes lávku |
 |
| Aport oblíbené hračky a tahání se o ni Šmudlovi opravdu jde (taky ji se mnou trénuje každé ráno, než jdu do práce). Tato fotka je zároveň vzpomínková na plyšovou pískací kostičku, kterou dostal jako dárek od kamarádky Andrey - tento týden již kostička padla za vlast |
 |
| Obrana - poslední část výcviku. Šmudla i pan instruktor si to náležitě užívají! |
P.S. Neděste se, že teď budu blog jen zásobovat fotkami Šmudly! Teď se mi tady jen nahromadily, časem snad přibyde něco zajímavějšího...
O mně
-
- Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.
Archiv
Rádi jste si přečetli
-
Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ... -
Když jsem se někdy v únoru rozhodla, že se budu snažit až do Velikonoc představovat postní jídla, myslela jsem, že nebude nic snazšího než v... -
V rámci udržování fyzické kondice vystupuji z metra už o dvě stanice dříve a ony zhruba dva kilometry chodím pěšky. To udržování kondice má ... -
V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
-
Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot. Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi... -
Letos mi Ježíšek přinesl pod stromeček mimo jiné Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy a v nich jsem v povídce „Balada o Juraji Čupovi“ nara...
-
Na dnešním receptu se ukáže, jaký skluz mám s editací fotek. Semlor jsou švédské vdolky plněné marcipánovou pastou a šlehačkou, které jsou ... -
Autoři textů často používají takovou fintu na čtenáře: použijí nějaký přitažlivý nadpis, který ale - jak se později ukáže - je vlastně zcela...
-
Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
-
INFO NA ÚVOD: Ve čtvrtek jsem se na svém blogu na iDnes pokusila rozjet nominace do ankety o nejoblíbenější moučník čtenářů blogu. Moc se ne...
