Už za dva týdny bude Holešovice Fashion Market, což znamená, že každou volnou chvíli trávím u stroje nebo s háčkem v ruce, a proto dnes jen telegraficky.
Za poslední dva týdny se odehrálo pár věcí, které si totiž zaslouží zaznamenání.
Nejprve jsme se vydali s Kocourkem do Kyjova na svatomartinské hody. Poprvé se Šmudlou. Tak nějak jsme vytušili, že cestování s ním nebude úplně snadné, protože například odmítá být zavřený v přepravní tašce. A navolno ho vzít nemůžeme, protože to by musel mít náhubek, který se ale pro pejsky s placatým čumákem nevyrábí. A tak jsme se vydali na veterinu pro radu.
Zde musím až do nebe vychválit tlumící přípravek Sedolin, díky kterému jsme nejenže Šmudlu nacpali to tašky (vyložené ručně tkanou vlněnou dekou, která se používala před mnoha a mnoha lety jako přehoz přes můj kočárek - a pak zkuste něco vyhodit, když nevíte, kdy se to může hodit!), ale byli jsme s ním schopni přežít i čtyřhodinovou cestu vlakem se dvěma přestupy. A smát se při tom.
 |
| Ve vlaku do Olomouce |
A teď přijdou na řadu postesknutí. Ve vlaku jsme si zaplatili 1. třídu - přece jen jsme cestovali v pátek a tak nějak se dá předpokládat, že v jedničce bude méně lidí. Cesta z Kolína do Olomouce byla super, vlak jel totiž na Ostravu a bylo hodně poznat, co s Českými drahami udělala konkurence v podobě Regiojetu. Hezký vagón, kafe a noviny jako pozornost.
O to větší pád byla jednička z Olomouce do Hodonína. Já osobně tomuto typu vagónu říkám holovagón. Je to děs a hrůza. Úplně stejný humus jako jednička z Hradce do Prahy. Jako na potvoru se mi chtělo na záchod zrovna v tomto vlaku a byl to skutečně zážitek. Brrr.
Další postesknutí se týká hodů. Jejich součástí byla i nedělní degustace svatomarinského vína na náměstí. Vše znělo velice slibně, a tak jsem kolem jedenácté už všechny popoháněla, ať se chystají, aby nám nic neuniklo. Na místě mě trochu mě zarazilo, že náměstí bylo prázdné. Jen v rohu u kulturáku byl děsivý dav snad několika stovek lidí, kteří obléhali čtyři (ano, ČTYŘI!) stánky s vínem a skleničkami. Sorry, ale tohle bylo opravdu nedotažené. Tak jsme se Šmudlou oběhli náměstí a šli domů.
P.S. Dav se posléze ještě rozrostl, když v kostele skončila mše a její účastníci šli také koštovat...
 |
| Šmudla a vínachtivý dav v pozadí |
A abych neskončila tak negativně, mám obrovskou radost ze včerejška, kdy jsem dostala šanci fotit jmenování (staro)nových členů bankovní rady ČNB na Pražském hradě. Nevím, jestli se podobná šance bude ještě někdy opakovat (v následujících dvou letech určitě ne...), každopádně to bylo super. Navzdory tomu, že jsem si uvědomila svoje limity a limity své fototechniky. Bylo to pro mě to správné nakopnutí začít zase trochu víc fotit, učit se a zkoušet nové věci. A už začínám špekulovat, jaký nový objektiv by se mi tak hodil...
 |
| Kamery si nastavují expozici podle bílého papíru |
0 komentářů