Neděle 3. července 2011. 46. ročník filmového festivalu v Karlových Varech, den třetí.
Všimla jsem si, že je teď děsná móda vydat se na filmový festival ve Varech a psát odtamtud o jídle. Protože chci držet krok s tepem doby, také se Vám svěřím se svými karlovarskými kulinářskými zážitky. Takže asi takhle: vykašlete se na restaurace. Jste na filmovém festivalu, choďte do kina. Restaurace si nechte do Prahy, a jestli jste zděšeni z kvality místního espressa, tak to holt těch pár dnů zkuste přežít. Jestli chcete fakt nezapomenutelný zážitek, běžte do Pupíku. Je u Tržnice, nabízí hospodské jídlo, pivo, vysoce osobní přístup, a když budete milí, možná vám štamgasti pošlou zelenou.
Do Varů jezdím (s přestávkami) od roku 1997. Spousta věcí se změnila, ale něco přece jen stále zůstává. Třeba festivalová prodejna pečiva na třídě TGM i s vynikajícím celozrnným mazancem. Nakupte si ho do zásoby, mezi projekcemi jako když ho najdete.
Thermal, pupek filmu. 
Každý chce zanechat stopu na červeném koberci. Alespoň na jeho okraji.
"Co mi jen ty Karlovy Vary připomínají...? Už vím, ty staré časy." Ano ano, jako ve starých časech si můžete připadat, když natrefíte na kolonu s delegací k soutěžní projekci, před kterou běží tři muži z ochranky. Už jen chybí takové ty praporky, kterými by upozorňovali chodce na nebezpečí.
Jedna z mála fotek, na kterých se netvářím, jako když volovi nadloube.
Fotky Michala Josephyho. Musím se pochlubit: fotku vlevo dole máme doma v obrovském formátu a vypadá to hodně dobře!
Konec trasy u Puppu. Hvězdy přicházejí a odcházejí. Burt Young se vydal na procházku a zapózoval i nám, plebejcům za nášlapy. Jen škoda, že nejsem žádný paparazzo s teleobjektivem. Ale aspoň takhle vidíte, jak vypadá chumel akreditovaných fotografů. (Kdo mezi nimi najde Michala Josephyho? ;-) )
0 komentářů