inspiromat banalit

Z cukru, másla a mouky vypracujte těsto, přidejte brusinky a nechte půl hodiny vychladit v lednici. Těsto vyválejte (není třeba příliš tence), vykrájejte tvary a pečte přibližně 20 minut na 150° C. Pocukrujte.

Na metodologii angličtiny se mi jednou dostalo do rukou dvacetibodové pojednání Můžete být učitelem, pokud..., v němž byla velice vtipně vylíčena úskalí povolání učitele. Jasně si vzpomínám na jeden bod, který varoval, že jako učitel je lepší být bezdětný, protože stejně nenajdete pro své dítě jméno, které by vám neevokovalo nějakého nepodařeného žáka.

Po své krátké pedagogické kariéře bych mohla přidat bod jednadvacátý: Můžete být učitelem cizího jazyka, pokud Vám nebude vadit, že si zhnusíte vánoční písně.

A přitom to začalo tak nevinně.

Chtěla jsem zpestřit poslední hodinu před Vánocemi. Když jsem chodila na gymnázium, vždycky jsme zpívali na poslední hodině cizího jazyka v daném roce nějakou vánoční píseň. Představa, že bych měla nyní v roli učitele ostatním předzpěvovat, mě ale poněkud děsila. Vyřeším to kazetou. Zároveň jsem chtěla být velice nekonvenční a místo obligátních Jingle Bells či White Christmas jsem zvolila modernější Happy Christmas od Johna Lennona a Yoko Ono. (Ne že by pro mé studenty nepatřili někam do pravěku spolu se Sinatrou a Crosbym.) Zároveň poučena výše uvedenou metodologií jsem věděla, že tupý poslech je k ničemu, je třeba vymyslet něco aktivnějšího. Zkopírovala jsem tedy text písně a vymazala některá slova – při prvním poslechu budou studenti doplňovat chybějící text, společně to zkontrolujeme, při druhém poslechu vše ověříme a potřetí si studenti píseň sami zazpívají.

Bezva plán, dalo by se říct. Jenže je tady velké JENŽE. Učila jsem osm skupin. Poslední hodina byla rozprostřena do dvou dnů. Za ty dva dny jsem Happy Christmas slyšela nejméně čtyřiadvacetkrát. V plné verzi. Někde mě ukecali a zazpívali si ji dokonce dvakrát.

Při poslechu a zpěvu v první skupině jsem byla takřka dojatá nad tou krásou. Nejen dětský sbor v nahrávce, ale skupina mých patnácti studentů zpívá s Lennonem o Vánocích! Ve čtvrté skupině jsem si řekla, že bych je možná neměla nechat zpívat vůbec a raději pohovořit déle o vánočních zvycích. Večer jsem usínala a hlavou se mi honilo So this is Christmas and what have you done. Druhý den to začalo nanovo. V šesté skupině jsme začala být alergická na vytí Yoko Ono a pochopila, proč se Beatles rozpadli. Poslední skupinu jsem přetrpěla z posledních sil a zařekla se, že žádné vánoční písně už nikdy pouštět nebudu. Čert vem Lennona! Čert vem Yoko Ono! Čert vem dětský sbor!

Kdo mému znechucení nevěří, může si to zkusit na vlastní kůži a dát si následující klip za dva dny čtyřiadvacetkrát. A pěkně od začátku až do konce.

Když se v obchodech objeví granátová jablka, je to jasné znamení toho, že mé narozeniny jsou už za rohem. Letos jsem sice ze svých oslav-neoslav vynechala jednohubky ozdobené právě zrníčky granátového jablka, ale na Kocourkův narozeninový cheesecake jsem zakoupila jablka rovnou dvě. A takhle to dopadlo.

Z ingrediencí na korupus vypracujte rychle těsto a vyložte jím formu (i po stranách). Dejte alespoň na půl hodiny do lednice.

Připravte krém: vyšlehete vejce s cukrem, vmíchejte krémový sýr, kysanou smetanu a vanilku s citronovou kůrou. Krém nalijte na korpus, několikrát formou poklepejte o pracovní desku, aby se z krému dostal vzduch, a dejte péct přibližně na hodinu na 170° C. (Pokud nechcete, aby byl povrch nahnědlý, pečte cheesecake ve vodní lázni.)

Zatímco se cheesecake peče, připravte si vrchní vrstvu krému smícháním kysané smetany, cukru a smetany. Jakmile je cheesecake upečený, polijte ho a dejte zapéct na dalších 10 minut.

Dort nechte vychladnout a dejte na další 4 hodiny, nejlépe ale přes noc, do lednice.

V malém kastrolku smíchejte šťávu z granátového jablka (rozmačkejte zrníčka a přeceďte - jen se připravte na kapky šťávy úplně všude), citronovou šťávu, cukr a škrob a povařte do zhoustnutí.

Před podáváním posypte cheesecake zrníčky granátového jablka a zalijte sirupem.

Vánoční trh v centru Frankfurtu začíná u Zeilu, v ulici Neue Kräme, a táhne se kolem Paulskirche a přes Römer až k řece. Desítky a desítky stánků nabízejí vánoční gastronomické speciality ke konzumaci na místě i s sebou a všude je plno. A když říkám plno, myslím tím situaci, kdy vás dav unáší a občas někde vyplivne. Focení jsem moc nedala, se zrcadlovkou se tam pohybuje dost špatně, navíc je pořád v záběru nějaká nežádoucí hlava či ruka. Následující fotky - navozující mylný pocit, že kromě mě a stánkařů tam už nikdo další nebyl - jsou dílem šťastné náhody a okamžiku.

Jedna věc se musí obchodnímu domu IKEA nechat: není lepší propagace švédské kuchyně! Jen řekněte, kdo z vás nezná masové kuličky? Kdo z vás si nevyvinul závislost na sušenkách zvaných pepparkakor? 

Jenže pak se vracíte domů z dovolené ve Švédsku a nevíte, co za gastronomický suvenýr si přivézt s sebou - všechno tradiční a typické znáte z IKEA. A tak jsem si na letišti koupila vykrajovátko na pepparkakor a řekla si, že na Vánoce si udělám vlastní.

Takto dopadl první pokus.

Z přísad vypracujte těsto a nechte ho uležet v chladu přes noc, nejlépe však 24 hodin.

Poté rozválejte na tenko, vykrájejte tvary a pečte na 200° C 4-5 minut.

Zlatý sirup dodává sušenkám typickou karamelovou chuť. Pokud chcete mít pepparkakor tmavší, použijte sirup tmavé barvy. Místo sirupu lze použít med, sušenky budou ale chutnat trochu jinak.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ