inspiromat banalit

Granátové jablko, které vzniklo jako součást setu k dortu Pavlova.

Odborníci na focení jídla by se mé partyzánštiny asi zhrozili. Fotím z ruky (stativ nemám). Fotím za přirozeného světla; když je venku pod mrakem jako v tomto případě, vypomůžu si plastovým prostíráním z IKEA, jehož zadní strana má zrcadlový efekt (odraznou desku nemám). Pokud není žádoucí kovový lesk, snažím se najít cokoli bílého (byla jsem zatím líná koupit si kus polystyrenu). Pohled na mě při focení musí být opravdu skvostný, jak s foťákem v jedné ruce a prostíráním v druhé hledám ten správný úhel a správné světlo. Pravda, občas si vypomůžu a postírání opřu o varnou konvici... Je skoro zázrak, že se mi vůbec podaří ostrá fotka!

Povánoční dovětek: Vaječný koňak měl letos maximální úspěch, mnohem větší než cukroví. Jednu půllitrovku jsem dala jako dárek a jen se po ní zaprášilo. Zazněly hlasy, že je tento koňak tak dobrý, protože z něj tolik nečpí alkohol. Rum či jinou lihovinu proto dávkujte lehkou rukou. Plus úkol na příští rok: udělat nejméně dvojité množství!


RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Momentka z kyjovských hodů. Původně jsem přijela jen na kachnu, koláčky a víno, ale když jsem se dozvěděla, že se v neděli koná průvod v krojích, vzala jsem foťák a vyrazila (a litovala, že mám jen jediný objektiv...).

Ten den se vyvedlo počasí, svítilo sluníčko a já si říkala, že by se alespoň pár fotek mohlo podařit. Hlavně se mi líbilo, jak v protisvětle září kosárky okrojovaných mládenců. Udělala jsem asi tři fotky, z nichž tahle byla nejlepší.

Bohužel mám z toho dne všehovšudy tři desítky fotek. Jakmile se průvod dal do pohybu, zjistila jsem, že všichni z mého doprovodu zmizeli. Popadla mě panika: když půjdu s průvodem po Kyjově, budu schopná se vrátit zpátky? (Odpověď byla spíše záporná.) Vrátila jsem se tedy do domu Kocourkových rodičů, kde se Kocourek divil, proč nefotím, on že šel domů, protože ho to nebaví a navíc viděl, jak jsem plně zaujatá děním, a říkal si, že mě nechá jít s původem samotnou. V první chvíli bych ho fakt zabila, ale pak si řekla, že za rok budou hody znova a třeba bude zase přát počasí...

S Kocourkem jsme se vydali k jeho rodičům do Kyjova, a když jsme se ráno probudili a Kocourek odtemnil jednu z žaluzií, všimla jsem si zajímavého efektu šerosvitu na okrasných dýních. Fotka to je technicky velice nedokonalá, i když to tak možná nebude vypadat, byla kolem tma a já musela nastavit šileně vysoké ISO, aby se mi dýně podařilo zachytit (z ruky) jakž takž ostře. Všechno to je tedy takové celé zrnité, ale tématu Dýně bylo učiněno zadost!

Varování: Následující text může obsahovat sentiment. Osoby s alergií nebo přecitlivělostí na sentiment by se mu měly vyhnout, ale mohou si alespoň prohlédnout obrázky.

Moje máma pekla a vařila celý svůj život podle receptáře své mámy, tedy mojí babičky. Byl to obyčejný sešit v tvrdých deskách snad ještě z předválečného období, který ale lety postupně ztrácel svůj tvar, jak se do něj vlepovaly a vkládaly další a další stránky. V závěru to byl naprostý galimatyáš, vyznat se v tom nedalo a najít nějaký konkrétní recept byl úkol pro detektivy.

Jednoho dne se máma odhodlala k zásadnímu kroku. Koupila blok s kroužkovou vazbou a papíry a po večerech a nocích probírala a přepisovala vybrané recepty z původního sešitu. Systematicky, pěkně podle druhu receptu. Zvlášť dorty, slavnostní řezy, obyčejné buchty, vánoční cukroví. Dokonce vytvořila i obsah. 

Teď podle toho mámina receptáře peču hlavně na Vánoce já. A pokaždé, když ten blok v zelených deskách otvírám, vzpomenu si, jak máma sedávala v kuchyni u stolu, kolem sebe hromádky papírů, červenou a modrou propisku, cigarety a psala a psala.

Čas od času do receptáře něco přihodím. Recepty na volných listech, které chci vyzkoušet nebo které se mi už osvědčily. Stane se, že sem tam z desek i něco vypadne. A já vím, že až přijde ten správný čas, koupím i já nový blok s kroužkovou vazbou, červenou a modrou propisku a začnu třídit a přepisovat.

Velevážené publikum, dámy a pánové, drazí internetoví publicisté, blogeři a diskutující! Vítejte v obludáriu Cirkusu Gramatika. Uvidíte úkazy, které jsou dechberoucí, dráždivé a vskutku šokující svou přehnanou vybraností a korektností. Ano, představujeme vám náš proslulý HYPERKOREKTNÍ SPEKTÁKL!

Zde máme slečnu Podpadkovou. Byla by to pěkná holka, ale přišla, chudinka, na internetu o té. A tak tu teď místo dámy, která má pod každou patou podpatek, vidíte nemehlo, které místo ladné chůze na jehlách neustále padá. Brrr!

Tito dva pánové jsou skutečná rarita. Pan Hold a pan Holt. Když promluví, znějí jako dvojčata. Vypadají takřka stejně. Ale pozor, každému z nich je od přírody dán jiný um. Povšimněte si, jak pan Hold stojí pěkně vzpřímeně, vypnutá prsa, bradu vzhůru, jako by vzdával úctu. Pan Holt umí jen povzdechy a pořád opakuje: „Inu...“ Pan Hold ale na internetu zmutoval a každou chvíli se tváří, že je pan Holt. Chodí a vzdychá, snaží se vloudit místo něj do vět a myslí si, že tak to je zcela v pořádku. Naprosto úděsné!

Paní Dvěmi, hříčka kyberprostoru a ozdoba všech hyperkorektních obludárií. Publikum od ní nikdy nemůže odtrhnout zrak – natolik dráždivý pohled nabízí. Považte, všechno má dvakrát! Ano, je to tato žena se dvěma nohama, dvěma rukama, dvěma (významné zamrkání) prsy a... dvěma hlavami!

A zde o vaši pozornost bojuje pan Standartní, jedna z největších hrůz našeho spektáklu. Standardně ho poznáte podle standarty, tedy vlajky, kterou drží v ruce. Nebojte, fyzicky vám neublíží, ale nemohu zaručit, že si neodnesete újmu duševní.

Pohled na následující dámu vás zaručeně zbaví klidu. Stejně jako paní Dvěmi se i ona vymyká běžnému chápání. Svou deformací vzbuzuje odpor i soucit. Narostla jí dvě, i když by ve skutečnosti měla mít jen jedno. Paní Čtennost s dvěma en!

A tady máme naprostý hřeb naší přehlídky, jehož přítomnost v naší sbírce mnohé z vás možná překvapí: pan Aby jste! Říkáte si, co je na něm divného? Že ho dobře znáte z internetu? Že i v reklamě jste ho viděli? Že ho sami máte na svých stránkách? Pan Aby jste je zřejmě největší hyperkorektní monstrum vystupující záludně pod rádoby autenticky znějícím pseudonymem. Proto si zapamatujte jeho pravé jméno: pan Abyste!

Velevážení návštěvníci, jsme na konci obludária Cirkusu Gramatika. Právě jste viděli přehlídku několika zrůdností, kterých se dennodenně na internetu dopouštíte. Bojíte se, že uděláte chybu, ale místo toho svou přehnanou korektností zasazujete češtině další ránu. Zkuste při psaní přemýšlet, prosím. Prosím.

(Publikum tleská, souhlasně přikyvuje a cestou domů si polohlasem mumlá: podpatky, holt, hold, dvěma, standard, standarta, čtenost, abyste....)

Věnováno těm, kteří věří v existenci výrazu "podpadky" (Google: 37 300 výskytů), "čtennost" (28 800 výskytů), "standartní" (348 000 výskytů), "dvěmi" (298 000 výskytů) a "aby jste" (694 000 výskytů), a všem těm, kteří se snaží první uvedené poněkud donkichotsky přesvědčovat o opaku.

Původně publikováno na blogu iDnes.

Na začátku jsem si říkala, že toto téma příliš prostoru pro fantazii nenabízí. Stačí najít třeba nějakou nasprejovanou značku na zemi nebo na stěně. Jenže pak jsem jednoho dne vytáhla z trouby upečené kaštany a všimla si toho kříže, do něhož byla nakrojena slupka, aby se kaštany daly po upečení loupat.

Foceno v otřesných světelných podmínkách pod stolní lampičkou během několika minut, protože má chuť na kaštany byla větší než touha po laborování s osvětlením...