Na počátku mého bádání stála tato fotografie mého dědečka. Už drahně let mi visí nad stolem; nevím, čím to je, ale pokaždé, když se na ni podívám, začnou mi cukat koutky úst. Dědeček je prostě ťuťan.
Ovšem teprve nedávno jsem si uvědomila, že o něm vlastně nic nevím. Zemřel, když bylo mojí mámě půl roku, a tak historky, které mi o něm vyprávěla, znala i ona jen zprostředkovaně. Léty se z mého dědečka stala taková mýtická postava. Šofér autobusu, velmi společenský, všemi oblíben, s babičkou začal chodit v jejích šestnácti letech, po osmi letech se vzali, po dalších osmi se narodila moje máma a pak za nesmírně blbých okolností zemřel. Fotky jeho mytičnost jen podtrhují. Na všech je plus mínus třicátník s jemně exotických vzhledem (když ho hledám na skupinovém fotu, vždycky pátrám po nejtmavším obličeji), smysl pro humor dokládají naaranžované kompozice s pivem a jiným alkoholem, tu je na rybách, tu na fotbale, tu v autobusácké uniformě, no švihák!
Také se tradovalo, že rodina mého dědečka z matčiny strany má původ v Rakousku a že si německé jméno nechali ve 30. letech
20. století mírně počeštit, aby nebyli považováni za Němce a nemuseli do německé armády.
Ale jak zjistit, co je vlastně pravda? Všichni pamětníci jsou po smrti a jediné, co mi zbylo, je bedna fotografií a dokumentů. Počkat – dokumentů? No jo, dokumentů! A tak se ze mně stal v neděli
18. listopadu genealog-amatér.
Říká se, že málokdo v dnešní době zná informace o svém příbuzenstvu dál než k prarodičům. V mém případě i to je poměrně úspěch, protože všichni mí prarodiče se narodili počátkem 20. století a každá předcházející generace znamená výlet do 19. století.
Bezkonkurenčně nejslibnější informace jsem objevila na křestním listě výše uvedeného dědečka, kde jsou zmíněna i jména jeho prarodičů, tedy mého prapradědečka a praprababičky včetně adres. Má rakouská větev! Nadšení poněkud opadlo, když jsem při googlování zjistila, že najít vesnice, odkud pocházeli, nebude dvakrát jednoduché, protože kněz si se jmény obcí moc hlavu nedělal. Nakonec stačilo několik pravopisných variant a první mýtus
o našem rodě padl. Kdepak rakouská větev... Oba pocházeli ze Šumavy, praprababička Marie ze zaniklé vesnice Elendbachl na Vimpersku, česky Polka (potok protékající vsí totiž dělil vimperské panství na polovinu), ale německý název byl asi užívanější, protože tam podle dobových záznamů bydleli jen tři Češi a asi 170 Němců, prapradědeček Adolf zase z Glöckelbergu, což je česky Zvonková a je to na dnešních hranicích s Rakouskem. Jen mi vrtalo hlavou, jak je možné, že se jejich syn sklář usadil ve středních Čechách, a manželku si přitom přivedl z Drahotuš (dnes součást Hranic na Moravě)? Přijatelné vysvětlení jsem našla na stránkách http://www.gloeckelberg.at/, které podrobně mapují vznik, život a zánik Zvonkové. Zvonková se totiž skládala z několika obcí či usedlostí a v jedné z nich byla i sklářská huť, které se ale ke konci 19. století moc valně nedařilo, až její osud na nějakou dobu zpečetil požár v roce 1894. Takže je docela dobře možné, že se milý Alois sebral a vyrazil do světa za prací, cestou se dostal do Drahotuš a pak i s manželkou Marií zakotvil v našem sklářském městě.
Jak to bylo s tím počeštěním příjmení se mi zatím vypátrat nepodařilo. Je ale fakt, že způsob psaní se dokument od dokumentu liší, a začínám mít podezření, jestli za tím počeštěním náhodou nestojí nějaký kněz či farář. Oni to jsou totiž pěkní ptáčkové, ti sluhové Boží. Můj otec by o tom mohl vyprávět! Měl se jmenovat po svém strýci -mír, ale kněz špatně slyšel a pokřtil ho -mil a tu samou příponu napsal do křestního listu i u strýce-kmotra. Jen mě poněkud mate, že na parte mého dědečka z otcovy strany je tento strýc psán
-mír, ale na jeho vlastním parte stojí -mil.
Jo, a na závěr jeden úsměvný poznatek: kdybych se byla bývala ve škole špatně učila, nemohl by mi ani jeden z rodičů nic vytýkat, protože moje matka maturovala za dvanáct a můj otec za deset. A to se prosím dozvídám až teď...!
Moje prababička Marie taky pocházela z Elendbachlu , často tam jezdim na motorce . To je pěkná náhoda .
OdpovědětVymazat