• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Za všechno může Patti Smith. Kdybych na její stránce http://www.pattismith.net/ neobjevila odkaz na MySpace, v životě by mě nenapadlo založit si tam svou stránku. Ale touha stát se kamarádkou Patti (ach!) byla silnější a já jsem se záhy ocitla v dosud netušeném světě. Zároveň se tím vyřešily i případné starosti, co
s volným časem, protože MySpace je – alespoň v začátcích - jeho požírač.

Zaprvé musíte vyřešit design své stránky. Tedy nemusíte, ale jestli jste individualista a do jisté míry perfekcionista jako já, skončíte
u toho, že i předdefinovanou šablonu si začnete upravovat k obrazu svému, což znamená, že začnete pronikat do tajů HTML. Potom si začnete vytvářet profil a dáte si na něm záležet, protože koneckonců tak vás budou ostatní vnímat. Jestliže se říká, že při osobním setkání si o druhém člověku uděláte obrázek do třiceti vteřin, na internetu stačí jedno kliknutí... A pak přichází fáze hledání kamarádů, posílání žádostí o autorizaci a čekání, kdo vás vyslyší.

Ovšem stojí to za to, věřte mi. Za těch šest měsíců, co mám účet na MySpace, jsem si neuvěřitelně rozšířila hudební obzory (pro propagaci „menších“ projektů je MySpace přímo ideální), mými kamarády se staly osoby mediálně známé i neznámé, našla jsem spolužáka z vysoké, náhodou jsem narazila na osobu, jejíž blog se mi pár hodin předtím líbil na iDnes, objevila jsem pár talentovaných výtvarníků... Prostě jsem se přesvědčila, že svět je skutečně malý. A některé z mých virtuálních přátel jsem viděla i naživo:

Patti Smith, moje první virtuální kamarádka. Tady je 28. května 2007 v pařížské Olympii. Fotka sice není moje, ale přibližně
z této vzdálenosti jsem Patti viděla i já.



Gipsy.cz. Na autorizaci jsem čekala skoro měsíc, ale pak ta radost!







Blue Effect. Jedno z největších překvapení – o autorizaci mě požádali ONI. Nebýt MySpace, o jejich koncertě v Kutné Hoře bych nevěděla a to by byla velká škoda.




Gogol Bordello. Na pražském koncertě byl i Gipsy, tak to bylo 2 v 1. Vlastně 3 v 1, protože na koncert přiletěla i












Broken Robot. Potěšila mě, že mou výše uvedenou fotku Gogol Bordello měla asi dva dny na svém profilu.





Pokračování příště...


Na počátku mého bádání stála tato fotografie mého dědečka. Už drahně let mi visí nad stolem; nevím, čím to je, ale pokaždé, když se na ni podívám, začnou mi cukat koutky úst. Dědeček je prostě ťuťan.

Ovšem teprve nedávno jsem si uvědomila, že o něm vlastně nic nevím. Zemřel, když bylo mojí mámě půl roku, a tak historky, které mi o něm vyprávěla, znala i ona jen zprostředkovaně. Léty se z mého dědečka stala taková mýtická postava. Šofér autobusu, velmi společenský, všemi oblíben, s babičkou začal chodit v jejích šestnácti letech, po osmi letech se vzali, po dalších osmi se narodila moje máma a pak za nesmírně blbých okolností zemřel. Fotky jeho mytičnost jen podtrhují. Na všech je plus mínus třicátník s jemně exotických vzhledem (když ho hledám na skupinovém fotu, vždycky pátrám po nejtmavším obličeji), smysl pro humor dokládají naaranžované kompozice s pivem a jiným alkoholem, tu je na rybách, tu na fotbale, tu v autobusácké uniformě, no švihák!

Také se tradovalo, že rodina mého dědečka z matčiny strany má původ v Rakousku a že si německé jméno nechali ve 30. letech
20. století mírně počeštit, aby nebyli považováni za Němce a nemuseli do německé armády.

Ale jak zjistit, co je vlastně pravda? Všichni pamětníci jsou po smrti a jediné, co mi zbylo, je bedna fotografií a dokumentů. Počkat – dokumentů? No jo, dokumentů! A tak se ze mně stal v neděli
18. listopadu genealog-amatér.

Říká se, že málokdo v dnešní době zná informace o svém příbuzenstvu dál než k prarodičům. V mém případě i to je poměrně úspěch, protože všichni mí prarodiče se narodili počátkem 20. století a každá předcházející generace znamená výlet do 19. století.

Bezkonkurenčně nejslibnější informace jsem objevila na křestním listě výše uvedeného dědečka, kde jsou zmíněna i jména jeho prarodičů, tedy mého prapradědečka a praprababičky včetně adres. Má rakouská větev! Nadšení poněkud opadlo, když jsem při googlování zjistila, že najít vesnice, odkud pocházeli, nebude dvakrát jednoduché, protože kněz si se jmény obcí moc hlavu nedělal. Nakonec stačilo několik pravopisných variant a první mýtus
o našem rodě padl. Kdepak rakouská větev... Oba pocházeli ze Šumavy, praprababička Marie ze zaniklé vesnice Elendbachl na Vimpersku, česky Polka (potok protékající vsí totiž dělil vimperské panství na polovinu), ale německý název byl asi užívanější, protože tam podle dobových záznamů bydleli jen tři Češi a asi 170 Němců, prapradědeček Adolf zase z Glöckelbergu, což je česky Zvonková a je to na dnešních hranicích s Rakouskem. Jen mi vrtalo hlavou, jak je možné, že se jejich syn sklář usadil ve středních Čechách, a manželku si přitom přivedl z Drahotuš (dnes součást Hranic na Moravě)? Přijatelné vysvětlení jsem našla na stránkách http://www.gloeckelberg.at/, které podrobně mapují vznik, život a zánik Zvonkové. Zvonková se totiž skládala z několika obcí či usedlostí a v jedné z nich byla i sklářská huť, které se ale ke konci 19. století moc valně nedařilo, až její osud na nějakou dobu zpečetil požár v roce 1894. Takže je docela dobře možné, že se milý Alois sebral a vyrazil do světa za prací, cestou se dostal do Drahotuš a pak i s manželkou Marií zakotvil v našem sklářském městě.

Jak to bylo s tím počeštěním příjmení se mi zatím vypátrat nepodařilo. Je ale fakt, že způsob psaní se dokument od dokumentu liší, a začínám mít podezření, jestli za tím počeštěním náhodou nestojí nějaký kněz či farář. Oni to jsou totiž pěkní ptáčkové, ti sluhové Boží. Můj otec by o tom mohl vyprávět! Měl se jmenovat po svém strýci -mír, ale kněz špatně slyšel a pokřtil ho -mil a tu samou příponu napsal do křestního listu i u strýce-kmotra. Jen mě poněkud mate, že na parte mého dědečka z otcovy strany je tento strýc psán
-mír, ale na jeho vlastním parte stojí -mil.

Jo, a na závěr jeden úsměvný poznatek: kdybych se byla bývala ve škole špatně učila, nemohl by mi ani jeden z rodičů nic vytýkat, protože moje matka maturovala za dvanáct a můj otec za deset. A to se prosím dozvídám až teď...!
Recept na to, jak propadnout závislosti na kabelkách Kate Spade.

1. Kupte si obrázkový časopis s reportáží o nakupování v New Yorku, kde budou vyobrazeny i kabelky Kate Spade.

2. Vtlučte si do hlavy, že jste už velká holka a bylo by dobré mít pěknou tašku.

3. Buďte hnusná individualistka a nechtějte to, co se dá běžně koupit u nás. Ideální je něco, co má jediný obchod v Evropě, a to ještě v Dublinu. Třeba KS.

4. Propadněte kouzlu eBay. Sice zjistíte, že KS je v Americe velmi oblíbená značka, a tudíž také hojně kopírovaná a napodobovaná, ale zase vás to přinutí zvýšit si v této oblasti kvalifikaci. Najděte si stránku http://www.ihatecounterfeitbags.info/, důkladně ji nastudujte, srovnávejte fotografie v aukcích s originály, dokud nebudete přepočítávat stehy a zkoumat rozestupy písmenek na značce „Kate Spade New York“.

5. Rozechvěle přihoďte v první aukci. Možná napoprvé nevyhrajete, ale pořád je tu druhá šance...Tu si rozhodně nenechte vzít.

6. Zažádejte o členství ve fanklubu Kate Spade na eBay. Zjistíte, že vaše první taška Kate Spade nutně potřebuje sourozence. Myslím tím množné číslo!

7. A když už máte sbírku kabelek KS, byla by škoda nepořídit si i pár doplňků: peněženku, diář, pouzdro na vizitky, brýle..

8. Po úspěšném splnění výše uvedených bodů to u vás může vypadat asi takhle:
batoh, kolekce Peacoat, rok 1994 nebo 1995

Dottie, kolekce Park Stripe, jaro 2001

kolekce Monogram Canvas, jaro 2001

Lucia, kolekce Hanover Corduroy, podzim 2002

Mia, kolekce Thompson Street, podzim 2002

Pam, kolekce Georgetown, jaro 2004

Aubrey, kolekce Chelsea Fleur, jaro 2004

taška přes rameno, kolekce Quilted Nylon, jaro 2004 (nebo podzim 2003)

Maddie, kolekce Quilted Nylon, jaro 2004 (nebo podzim 2003)

kolekce Mayflower, podzim 2004

diář a pouzdro na vizitky, kolekce Katy Leather; peněženka Taryn, kolekce Jane Leather; sluneční brýle Janeys


P.S. A nezapomeňte, i Marc Jacobs dělá skvělé tašky! :-)
Jó, jó, rok se rokem sešel a už je to zase tady!

Narozeniny!

Letos to je ještě vcelku pěkných dvakrát šestnáct, a protože jsem už velká holka, oslavila jsem to tím, co mám fakt ráda: penovou tortou, pagáčema a svatomartinským Vavřincem.


Čím jsem starší, tím víc mě na mých cestách místo muzeí a památek zajímá místní jídlo, ať už tradiční nebo prostě něco neobvyklého. Vše se snažím i fotograficky zadokumentovávat, což není vždycky jednoduché, hlavně když člověk nechce působit jako ten nejprofláklejší turista. Tady je pár úlovků:


Paříž. Crème brûlée podávaný v kavárně Deux Moulins, kde pracovala Amélie Poulainová.

Paříž. Vepřové na švestkách s bramborovou kaší v restuaraci Vin des Pyrénées, rue Bautreillis 25, nedaleko domu, v němž zemřel Jim Morrison. V restauraci prý povečeřel i v předvečer své smrti.

Paříž. Údajně nejlepší falafel ve městě z podniku L’As du Falafel
v rue des Rosiers. Neskutečně flirtující prodavači.

Paříž. Slaná palačinka v Créperie Suzette v rue des Francs
Bourgeois 24.

Londýn. Indické sladkosti koupené v Brick Lane (zadokumentováno až po spravedlivém rozdělení na třetiny a téměř naprosté konzumaci jednoho druhu).

Londýn. Anglická vařená snídaně. Za zvláštní povšimnutí stojí vejce natvrdo, válející se i se skořápkou ve fazolích.

Ostřihom. Maková panenka. Pardon, maková zmrzlina.

Prague Food Festival. Steak z anguse, Radisson SAS.

Prague Food Festival. Mladý kohoutek na Pinot vinné omáčce
s čerstvými hrozny a pasírovaným pórkovým bramborem, Francouzská restaurace, Obecní dům.

Prague Food Festival. Rizoto s černými lanýži a šalotkovou omáčkou, Square.

Sicílie. Grilovaný mečoun s grilovanou zeleninou z Palerma.

Sicílie. Místní fast food, vlevo sicilská specialita arancine.

Sicílie. Typický sicilský dezert cassata, neskutečně sladký!

Srbsko. Ať už to vypadá, jak chce, je to burek se sýrem z Bujanovac. Nekonzumovat na ulici, pokud se nechcete společensky znemožnit!

Srbsko. Čevaby a džigerica (kuřecí játra ve slanině) z restaurace Morava ve Vranje.

Srbsko. Pljeskavica aneb srbský hamburger z bufáče ve Vranje.

Makedonie. Makedonský salát a grilovaná paprika plněná sýrem
z restaurace Makedonský dům ve Skopje.

Makedonie. Zapečené maso s opečenými brambory z restuarace Makedonský dům ve Skopje.

  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ▼  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ▼  listopadu (5)
      • Mí virtuální kamarádi
      • Jak jsem hledala dědečka a co jsem se dověděla
      • Kate Spade
      • 32
      • Bon appétit
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Vlakem do Londýna
    Během Open House Praha se mi má souputnice Magda zmínila, že se v létě chystá do Londýna na výstavu Alexandra McQueena. Netušila, jakého bro...
  • Já sobě: svetr Sáry Lundové
    Pletení a detektivky. Jde to k sobě? Vezměte si takovou slečnu Marplovou, ta bez pletení nedá ani ránu a nejeden případ rozlouskává něk...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.