Protože už (snad definitivně) opadla letní vedra, mám tady další várku inspirace na pletené svetry.
Jestli Inspiromat sledujete pravidlně a máte pocit, že podobný propínací svetr jste tady už viděli, vězte, že se nemýlíte! Při jeho pletení jsem postupovala podle návodu na svetr Hey Girl, který jsem v minulosti použila už dvakrát. Zaprvé to je klasický propínací svetr, který se neomrzí, a zadruhé jsem lehce držgrešle, takže když už jednou zaplatím za návod, koukám ho pořádně využít. (Jasně, přeháním, ale když kupuju na Ravelry návod na pletení, vždycky se sama sebe zeptám: "Chci tohle uplést alespoň dvakrát?", což mi dost pomáhá zabránit bezmyšlenkovitým nákupům. Kdo zná Ravelry, ví, o čem mluvím. Je to mor!)
Na tomto svetru je hodně zajímavý materiál. Poprvé jsem totiž pletla z nefalšované shetlandské vlny od firmy Jamieson & Smith. Původně z ní měl být svetr s motivem jízdních kol (na horním obrázku to je ten růžový), ovšem výsledek nebyl dvakrát uspokojivý - musela jsem konstatovat, že bláznivý svetr si žádá bláznivé barvy a kombinace šedé a žluté to zrovna nevytrhne.
Shetlandská vlna v této tloušťce se používá především na pletení různobarevných vzorů. Zanedlouho se k tomuto tématu vrátím, prozatím bude stačit, když vysvětlím, že zatímco v češtině se pro tuto techniku používá výraz "norský vzor" a dál se to už nekategorizuje, v angličtině se pro vyplétání barevných vzorů používají různé výrazy podle toho, jakého původu onen vzor je. Proto se hovoří o skandinávských vzorech, islandských vzorech nebo vzorech fairisleských. V češtině to vypadá i zní trochu kostrbatě - jméno je odvozeno od ostrova Fair Isle (výslovnost je cosi jako ferajl), který je součástí Shetland, které patří pod Skotsko, a zatím jsou tedy stále součástí Velké Británie. Schválně, kdo je najde na mapě!
V době, kdy jsem pletla tento svetr, jsem si na Fair Isle netroufla. Ne že by mi tato technika přišla nějak přehnaně složitá, spíš je třeba si vycvičit oči na správné kombinace barev a najít vhodný projekt. Proto jsem šla cestou nejmenšího odporu a barvy použila jen na zakončení rukávů. Velice jednoduchý vzor mušlí rozsekl záplavu šedé a dodal svetru lehce námořnický/mořský nádech. Ahoy there!
Druhý propínací svetr jsem na jaře takřka nesundala. Vlastně není ani nijak pozoruhodný. Zkrátka jednoduchý zkrácený propínací svetr, který se dá nosit ke kalhotám, džínům i šatům. Pletení bylo peklo, protože materiál je směs angory a alpaky, která se děsně třepila, co chvíli jsem jehlicí nabrala nepovšimnutě jen polovinu oka a následně musela párat. Oproti jiným svetrům, které jsem vyrobila v poslední době, se tento pletl na klasických jehlicích a jednotlivé díly se sešívaly. Dost změna oproti bezešvému pletení na kulatých jehlicích, ale rozhodně dobrá volba, protože švy dodají svetru alespoň minimální strukturu a ten se tolik nevytahává (a že tedy alpaka se vytahává hooodně ráda!).
P.S: Bystré oko si povšimlo jistě i oné čapky z prvního obrázku. K ní se také ještě vrátím, důkladně nafotím a popíšu. Je to totiž můj první výtvor z shetlandské vlny pletený technikou Fair Isle!
0 komentářů