inspiromat banalit

Odjakživa tvrdím, že moje jméno je pro blbý: stačí umět jen dvě písmena a dovedete se podepsat!

Za poslední rok jsem vyrobila několik tašek. Některé jsem i nosila, některé teprve na nošení čekají. Otázkou je, jestli se ho vůbec někdy dočkají. Nezakrývám, že některé kousky jsem vyrobila jen proto, že jsem si chtěla vyzkoušet určitou techniku nebo práci s ne zcela běžným materiálem.

Taška podle střihu A Day in the Park. Připadalo mi sympatické, že se dá nosit dvěma zpúsoby - buď takto přes rameno, nebo se z ní dá jednoduchou úpravou popruhu udělat batoh. Fikané!

Vnější materiál je látka potažená umělou hmotou, ne nepodobná vikslajvantovému ubrusu na stůl. Možná vám připadá vzor na látce povědomý, je totiž úplně stejný jako na košili Top 64, jen se jedná o bavlnu s nepromokavou úpravou. Šít doma tento materiál, navíc vyztužený Decovilem Light, je peklo. Sešpendlit to nejde, klouže to a musíte to trefit na první dobrou, protože vypárané stehy jsou vidět.

Kdybych měla tuto tašku šít znova, tak snad jedině z pevné látky, například povoskovaného plátna. I když nevím, jestli bych si při tom neodvařila šicí stroj. Na tyhle materiály je opravdu potřeba silný výkon, takže bych to viděla spíš na stroj průmyslový.

Pletené psaníčko Wool and the Gang. Na tuhle firmu jsem narazila před časem a zamilovala si ji. Její filozofie je jednoduchá: Pletení je cool. Pletení je luxus. Naučte se plést a pořiďte si něco luxusního a jedinečného podle našeho návodu a s použitím naší příze. Nebo si kupte hotový výrobek a podpořte členy naší "party", kteří ho pro vás upletli.

Drze jsem si poslala přihlášku, že chci pro Wool and the Gang také plést a světe div se, vzali mě. A světe div se podruhé, lidi si to i koupili. Win win.

Abych nebyla kovářova kobyla, upletla jsem si toto óbr psaníčko z bavlněné příze, která vznikla z okraje úpletu při velkovýrobě triček, a zkombinovala ji s kontrastní supertlustou vlnou. Jen kdybych ho tak měla kam nosit...

Další psaníčko s nulovým využitím. (Herdek, proč mám touhu vyrábět psaníčka, když chodím jen do práce a domů...?) Je vyrobené z jehnětiny z koželužny Strnad a zasazené do dřevěného rámu s magnetickým zavíráním. Šití z usně této tloušťky je celkem brnkačka, stačí jen jehla na šití kůže, kráčející patka a trocha trpělivosti a washi pásky a velkých kancelářských sponek při řasení, protože špendlení je opět přísně zapovězeno. Kdybych měla něco podobného šít nedejbože znova, musela bych trochu laborovat s podšívkou - bohužel se mi podařilo našít vnitřní kapsy poněkud výše, než jsem chtěla, a nejsou úplně dobře přístupné.

Další pokus při šití kůže. Tentokrát mnohem silnější než jehnětina - však mi taky stroj ukázal, že ho začínám poněkud přepínat, a vzpíral se prošít cokoli tlustšího než tři vrstvy.

Jak jste možná poznali, střih této tašky jsem našla v té nejobyčejnější igelitce, které dávají v obchodech zdarma. Jen ucha jsou trochu delší, aby se taška dala nosit i přes rameno.

Protože jsem naprosto úchylná a od každé tašky vyžaduji vnitřní kapsy, ale zároveň jsem nechtěla našitím obdélníku  či obdélníků kůže dovnitř narušit naprostý minimalismus střihu, ušila jsem z dalšího kusu usně od Strnadů (tentokrát kozlečiny) měkké psaníčko, které se vevnitř tašky přichytí na karabinu našitou do bočního švu. Peníze, mobil a další drobnosti jsou tak v bezpečí a také stranou dalšího obsahu tašky.

A jak to máte s taškami vy? Jste psaníčkový typ, nebo se vám musí do tašky do práce vejít i menší nákup? A kolik vnitřních kapes musí vaše taška mít, aby vám připadala praktická?

Než sem začnu hrnout další zimní svetry pro inspiraci, napadlo mě ukázat, jaké tašky se dají vyrobit podomácku. Počasí mi dovolilo nafotit venku zatím jen jednu, zato je to ta nejnovější a troufám si říct i v budoucnu nejpoužívanější. Upletla jsem si totiž síťovku.

Z každého svetru mi vždycky zůstane něco málo vlny, ovšem z posledního letního propínacího svetru mi zůstala rovnou čtyři klubíčka bavlny. Poměrně silné, a tudíž těžko využitelné na nějaký další kus oblečení. Šla jsem se inspirovat na oblíbenou stránku Purl Bee, která jako vždy nezklamala a nabídla návod na pletenou síťovanou tašku. 

Jenže to bych nebyla já, abych do toho nezačala šťourat. Původní taška byla totiž jen upletený dlouhý obdélník, který se přeložil napůl, sešil a dopletla se ucha. Přišlo i to takové příliš jednoduché a nepříliš praktické, protože taková taška nemá žádnou hloubku.

Ještě že je tady Ravelry. Stačilo najít si tento návod v databázi a pak se probírat stovkami realizovaných tašek a hledat nápady. Třeba jako to, že se uplete kulaté dno a udělají se rovnou dva páry uch, aby šla taška nosit pohodlně nejen přes rameno, ale také jen obyčejně v ruce.

Ze čtyř klubíček bavlny jsem spotřebovala tři. Jedno mi zůstalo. Co teď s ním?

Jdu se podívat na Purl Bee.