Já sobě - deka

Když se dá člověk na pletení, začne se po čase potýkat s takovou nepříjemnou věcí - zbytky vlny. Tu zůstane půl klubíčka, tu čtvrt, tu jen pár metrů. Sem tam zůstanou klubka celá.

S těmi půl- a čtvrtklubíčky jsem si poradila loni, kdy jsem vyslechla výzva organizátorů Yarndale a zbytky příze věnovala na charitu, která měla na výstavě svůj stánek. Po pár hodinách akce byl prostor Oxfamu zaplněn pytli se zbytky vlny a dáma u příjmu se mi zmínila, že si sedla poprvé po třech hodinách. Takže jednoznačně úspěch.
Ve svých zásobách jsem ale měla i pár klubíček celých, hlavně vlny Rowan s tvídovým efektem, kterou jsem opravdu ráda používala na Ingmary. 

A pak nespotřebovanou islandskou vlnu Lett lópi, od které mi poslali omylem jiný odstín, a když mi odesílali tu správnou, napsali mi, ať si tu původní nechám jako pozornost. 

Všechna klubíčka jsem vyskládala vedle sebe, chvilku koumala, co s tím, až jsem si vzpomněla na svůj oblíbený blog Purl Bee. Já z toho upletu deku!
No, deku. Takovou půldeku, kterou bych mohla přehodit přes nohy, když pletu v tureckém sedu. Předpokládala jsem, že to bude práce na dlouhé týdny, ale nakonec z toho byl pouhý jeden. Není nad silnou vlnu a jehlice č. 6.

Celkově to bylo příjemné pletení. Islandská vlna je totiž bomba. Není uhlazená a jemná jako merino nebo alpaka, má ale jedinečný charakter. Kombinuje v sobě dlouhá a krátká vlákna, která skvěle hřejí (na procházky se Šmudlou v zimě nosím jen islandský svetr s trikem vespod a naprosto to stačí) a zároveň dodávají lehce chlupatý vzhled. Na dotek je drsnější, ale neškrábe. Prostě je to hvězda.
Vyprávět by o tom mohla Zuzanka, která Lett lópi naprosto propadla a každý večer prováděla rituál, který jsem nazvala "promačkávání vlny". Prostě si sedla na rozpletenou deku a materiál několik minut usilovně prošlapávala předníma packama. Pak na ní usnula.


Šmudla nesměl pochopitelně zůstat pozadu, a tak se den co den na dece odehrával boj o kótu. Vyhráno bylo ve chvíli, kdy byla deka dostatečně velká, aby se na ni vešli oba. Pak jsem ale musela hájit své já, protože deku bylo třeba otočit o devadesát stupňů a pokračovat další barvou.
Že si fakt nevymýšlím, dokládají snad tyto fotky. Celé focení zabralo chvíli a netrvalo opravdu ani pět minut, než se na lavičce objevila Zuzanka a čekala, kdy si bude moct nepozorovaně vlézt na deku.

Vyhrála.

Aktuality v přímém přenosu na Twitteru.
Technikálie k pleteným výrobkům na Ravelry (v angličtině).
3 komentářů
  1. Deka vypadá moc krásně!! I ty barvy jsou super! Tak ať se zvířectvu krásně lenoší :) Jolana

    OdpovědětVymazat
  2. uzasny, je to jak pokracovani o pejskovi a kocicce.... a deka moc hezka. Vubec se ve vlnach nevyznam a rada jsem se poucila ;) dik

    OdpovědětVymazat
  3. Šlapání u micin, se nazývá mléčné šlapání, koťata to provádí ke spuštění mléka u matky. přetrvává to obvykle po celý život. A deka jí asi zavoněla něčím z kotěcího života a tak si prostě pošlapala -). I.

    OdpovědětVymazat