• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Když můj šéf na vánočním večírku všem oznamoval snížení mého úvazku ve prospěch částečného úvazku mé kolegyně, cítila jsem na sobě soucitné pohledy ostatních. Když jsem navíc později vysvětlila, že já sama jsem svůj úvazek nabídla, bylo nepochopení ještě větší. "Proboha proč??? Vždyť budeš mít míň peněz!"

Proč...?

Protože mou nejcennější komoditou je ČAS.

Mileráda uvidím na své výplatní pásce o pár tisíc míň, když každý den budu moct jít domů o hodinu či dvě dříve. Ty dvě hodiny totiž znamenají hrozně moc. 

Poprvé po jedenácti letech jsem šla v lednu domů za denního světla.

Poprvé po jedenácti letech se mi podařilo nakoupit cestou domů (aniž bych musela jít kilometr do Alberta a pak táhnout nákup pěšky další kilometr a půl domů). Obchody u nás totiž jinak zavírají v pět nebo šest hodin a já domů přijížděla po šesté.

Když jdu domů z práce, jsou na ulici lidi a auta. Dost nezvyk, obvykle tam bývá vymeteno.

Když přijdu domů z práce, mohu v klidu šít třeba i několik hodin. 

Konečně si na návštěvu úřadů nebudu muset brát dovolenou.

Po asi dvou třech letech, kdy jsem na sobě pozorovala vyhoření a neustále přemýšlela, jak z toho srabu ven, najednou nechodím domů úplně umlácená a nechce se mi zvracet, když vidím angličtinu.

Jsou to jen dvě hodiny denně. Sto dvacet minut. A tolik možností, jak je strávit. Jinak než prací.





Tak nějak jsem doufala, že kabát budu mít hotový do Vánoc. Jenže kombinace možnosti šití jen o víkendu a věčného pečení a vaření nebyla tomuto mému nápadu nakloněna a já během adventu na kabát ani nesáhla. Velké naděje jsem pak vkládala do dvou dnů dovolené z počátku nového roku, což se ale zase střetlo s následky silvestrovské cesty do práce v netopícím vlaku, které jsem se snažila vykurýrovat v posteli.

Ale jistého pokroku bylo dosaženo, to zase ano!

Kupříkladu kabát je již zcela sešitý a natěšený na podšívku.
Kapsami se musím pochlubit: jsou komplet šité v ruce! Nejen tedy látka a podšívka sešité k sobě, plus ozdoba z lemu látky (která má zároveň zpevňující funkci), ale celá kapsa je ke kabátu přišitá ručně.

Musela jsem se ale k tomu hodně přemlouvat a sílící hlásek ve mně neustále navrhoval přišití na stroji. Jenže pak jsem v knize Claire Schaeffer Couture Sewing Techniques narazila na větu, že ručně šité kapsy odlišují couture výrobky od masové výroby, a bylo vymalováno. Prošívala jsem natřikrát a v některých částech i čtyřikrát - a druhý den jsem si připadala hodně jako Beatrix z filmu Kill Bill po výcviku u mistra Pai Meie, protože jsem pochopitelně nepoužila náprstek...

A jde se na podšívku!


Další dávka toho, co jsem upletla při cestách do práce a z práce a také doma při sledování detektivek (tentokrát zejména Inspektora Morse... Existuje kriminální seriál s krásnější hudbou pod závěrečnými titulky...?) 

Maxi šála z vlny od firmy Quince & Co. Velice povedený materiál, fantastická škála barev (která je společná pro téměř všechny typy vlny v nabídce). Bohužel to jsou Američané, takže při objednání hrozí vopruz při výběru DPH. Vlnu na šálu jsem kvůli tomu kupovala nadvakrát (stejně jsem tak rychle nepletla, tak nevadilo, že nemám vše najednou): poprvé jsem si dokonce kvůli tomu kontrolovala kurz dolar/euro, abych se vešla do limitu, podruhé už ne, což byla chyba, protože dolar asi lehce posílil a já musela zaplatit za čtyři přadýnka DPH a poplatky přes tři stovky. Teoreticky se dá vlna od Quince pořídit v londýnském Loop, ovšem za mnohem větší peníz než přímo od výrobce a s omezeným množstvím klubíček od jednotlivých barev, takže pokud byste chtěli stejnou šarži barvy třeba na svetr, může to být problém.
Vlněné svetry se hodí vždycky - hlavně když nevíte, jestli budou ve vlaku nebo v práci topit! Žlutý svetr podle tohoto návodu je horká novinka, na fotce není ještě ani vytvarovaný do konečné podoby. Je z lehce zplstnatělé vlny s tvídovým efektem od firmy Rowan, ze které jsem asi poslední rok a půl vyráběla Ingmary, až jsem si řekla, že je na čase vyrobit taky něco pro sebe.

Šedý svetr je ze směsi angory a merina, kterou jsem koupila loni na Yarndale a moc se těšila, až z ní něco upletu. Zvolila jsem naprosto jednoduchý raglánový střih, klasika, která se neokouká. Od tohoto svetru jsem si totiž hodně slibovala, především mnoho společných spokojených let. A že to na to vypadalo! V práci mi bylo teplo, i když netopili - prostě angora je angora! Jenže angora je taky potvora na údržbu: věděla jsem, že lehce plstnatí, proto když už ji prát, tak jedině ve studené vodě. Ovšem netušila jsem, co s angorou udělá 50 minut v přetopeném vlaku. Berte proto toto jako varování: angora reaguje naprosto neskutečně na pot - snad ze spodní fotky budou poznat ty zplstnatělé mapy táhnoucí se od podpaží přes bok  (tam, kde byly připažené ruce), vidět pak není to samé na zádech. Takže mohu poděkovat Českým drahám, že tento svetr, který jsem měla předtím na sobě jen třikrát, teď mohu nosit maximálně tak na procházky se psem.
Ten svetr jsem si jen na chvíli rozložila...
Poprvé v životě jsem pletla palčáky. Ze zbytku alpaky, kterou jsem použila na jeden z vánočních dárků (ani jeden mnou upletený dárek nemám bohužel zadokumentovaný...).
Loni jsme měli v kancelář takovou zimu, že jsem vtipkovala, že si upletu takový ty trafikantský rukavice, abych mohla psát na klávesnici a vymrzlé desce stolu. A letos jsem to splnila! K Mikuláši mi totiž přišel balíček od kamarádky z Německa, kde byla prázdná místa vyplněná klubíčky merina (jak chytré!). A to Astrid netušila, že se mi barvy budou skvěle hodit k mému zimnímu kabátu (no, přiznávám se, vyměkla jsem, protože dokončení vlastnoručně šitého kabátu je v nedohlednu). Návod na tyto rukavice i palčáky nahoře mám z Purlbee - kdo je ještě neznáte a pletete/háčkujete/šijete/tkáte, mohu jen a jen doporučit, mívají opravdu šikovné nápady.
Začala jsem také koketovat se šitím úpletů - když už mám ten stroj asi s milionem stehů, které nikdy nevyužiju. Musím řict, že mě elastické stehy velice mile překvapily. Kvalita možná není jako z coverlocku/overlocku, ale na občasné šití jsou rozhodně použitelné. První testovací vlaštovka byla mikina na doma z melírovaného levného úpletu a jako druhý nastoupil top z tmavomodré vlny podle lehce pozměněného střihu z Burdy. Kocourek mi dokonce povídal, že něco takového si musím kupovat častěji, na což jsem odvětila, že to není kupované, ale vlastnoručně ušité!
Focení bylo tentokrát docela složité, protože když už konečně na chvíli zmizela inverze, nastoupili zase pro změnu na protější barák zedníci a já jsem byla jako ve výkladní skříni. (Poznámka: Je zvláštní, že stavební úřad vydal stavební povolení na přístavbu protějšího domu, kvůli které se v mém domě dost razantně sníží soukromí, a to bez mého souhlasu. Asi budu za mrchu, ale nikdy bych jim ho nedala. Teď se nám sousedi budou moct v pohodě koukat z pár metrů do dvou obytných místností a do koupelny. Vivat voyeuři.)

A tak aby byly síly vyrovnané, civěl zase pro změnu Šmudla na zedníky.

  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ▼  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ▼  ledna (3)
      • O čase
      • Já sobě: kabát (2. díl)
      • Já sobě: úplety
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • Smalt Art 2011 - Jitka Svobodová
    Kouř IV (62 xx 62 cm)
  • Řepánky
    Včera mi pokladní v Bille podstrčila k nákupu jakýsi firemní časopis. Na první pohled Vánoce v hlavní roli, cukroví "jinak" a ...
  • Sweettoothday: pudinkový koláč s jahodami
    Custard je jedním z anglických slov, pro které se hodně obtížně hledá český ekvivalent. V zásadě to je pudink. Zapomeňte ovšem na tu pod...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.