inspiromat banalit

Někdy jsem ráda, že se ze zboží zakoupeného mimo EU v hodnotě nad 22 EUR platí DPH. 

Například nedávno, když jsem na stránce Purl Bee objevila návod na soví polštář. Ona tedy celá stránka je přesně to, co bych anglicky nazvala enabler - ten, kdo vás k něčemu ponouká. Procházíte příspěvek za příspěvkem a říkáte si: hm, to by se mi hodilo, tohle taky a tohle bych mohla vyrobit jako dárek. 

Takže jedině Damoklův meč v podobě řízení s celní a daňovou správou (které vždy obsahuje nějaké nemilé finanční překvapení) mi zabránil, abych nezačala okamžitě do košíku přihazovat nekřesťanský drahou vlnu alpaka a všechny potřebné jehlice velikosti 10 a pak při pohledu na výpis z účtu žalostně štkala.

Místo toho jsem si vzpomněla na tlustou šetlendskou vlnu, kterou doma suším už pár měsíců a nějak se pořád nemám k upletení původně zamýšleného polštáře. Možná to je i tím, že polštář ze tří barevných pruhů pletený žerzejem mi nepřijde jako zvlášť vzrušující činnost - zato soví polštář vyžadoval, abych se naučila něco nového. 

V první řadě to bylo pletení na čtyřech oboustranných jehlicích. Nikdy mi to nešlo, jehlice se mi potvory v nestřežený okamžik vysouvaly a padaly k zemi, oka se párala, zkrátka katastrofa. Teď to byla celkem hračka. Na bambusových jehlicích vlna dobře držela, úplet byl dostatečně silný, abych nemusela při pletení vyvíjet náročnou prstovou ekvilibristiku, a navíc s tlustou vlnou polštář přibýval jedna báseň.

Také jsem si zopakovala, jak se spojuje úplet beze švu (což od té doby, co pletu svetry z jednoho kusu, naprosto nevyužívám).

A v neposlední řadě jsem polštářům vyšila obličej. Bystré oko si povšimne, že jsem zcela opustila myšlenku sovího polštáře a místo toho vyrobila tři nasr... naštvané kočky. Byly to ale nervy!

A protože kočky již brzy pocestují do nového domova jako dárek, pořídila jsem ještě foto na památku.

Protože jsem použila slabší vlnu i jehlice, je výsledný polštář tak o polovinu menší než ten z Purl Bee.