• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Někdy jsem ráda, že se ze zboží zakoupeného mimo EU v hodnotě nad 22 EUR platí DPH. 

Například nedávno, když jsem na stránce Purl Bee objevila návod na soví polštář. Ona tedy celá stránka je přesně to, co bych anglicky nazvala enabler - ten, kdo vás k něčemu ponouká. Procházíte příspěvek za příspěvkem a říkáte si: hm, to by se mi hodilo, tohle taky a tohle bych mohla vyrobit jako dárek. 

Takže jedině Damoklův meč v podobě řízení s celní a daňovou správou (které vždy obsahuje nějaké nemilé finanční překvapení) mi zabránil, abych nezačala okamžitě do košíku přihazovat nekřesťanský drahou vlnu alpaka a všechny potřebné jehlice velikosti 10 a pak při pohledu na výpis z účtu žalostně štkala.

Místo toho jsem si vzpomněla na tlustou šetlendskou vlnu, kterou doma suším už pár měsíců a nějak se pořád nemám k upletení původně zamýšleného polštáře. Možná to je i tím, že polštář ze tří barevných pruhů pletený žerzejem mi nepřijde jako zvlášť vzrušující činnost - zato soví polštář vyžadoval, abych se naučila něco nového. 

V první řadě to bylo pletení na čtyřech oboustranných jehlicích. Nikdy mi to nešlo, jehlice se mi potvory v nestřežený okamžik vysouvaly a padaly k zemi, oka se párala, zkrátka katastrofa. Teď to byla celkem hračka. Na bambusových jehlicích vlna dobře držela, úplet byl dostatečně silný, abych nemusela při pletení vyvíjet náročnou prstovou ekvilibristiku, a navíc s tlustou vlnou polštář přibýval jedna báseň.

Také jsem si zopakovala, jak se spojuje úplet beze švu (což od té doby, co pletu svetry z jednoho kusu, naprosto nevyužívám).

A v neposlední řadě jsem polštářům vyšila obličej. Bystré oko si povšimne, že jsem zcela opustila myšlenku sovího polštáře a místo toho vyrobila tři nasr... naštvané kočky. Byly to ale nervy!

A protože kočky již brzy pocestují do nového domova jako dárek, pořídila jsem ještě foto na památku.


Protože jsem použila slabší vlnu i jehlice, je výsledný polštář tak o polovinu menší než ten z Purl Bee.
Rada pro fotografy: při focení podobných předmětů zkontrolujte, zda se v okolí nevyskytuje neposedné domácí zviřátko. Jinak můžete při štelování záběru dopadnout takto:
 "Zuzanko, kšššc! Jdi pryč! Huš! Huš!!
 "Tak já teda jdu."

8. června to byl rok, co jsme přivezli Šmudlu poprvé do Poděbrad. Po roce a týdnu jsem udělala podobné fotky na stejných místech. Ani se mi nechce věřit, že to byl takový malý... šmudla.

Nádavkem přidávám Zuzanku.
A to by už pro dnešek mohlo stačit!

Tuhle sobotu mě zase najdete na Dyzajn Márketu na piazettě Národního divadla v Praze. Mám nachystáno 20 Ingmarů, 37 Maček, 11 obalů na knihy, 7 větších rámečkových taštiček, 6 menších, 3 kosmetické taštičky, 2 tašky a 3 psaníčka. Podle předpovědi počasí by mohlo být fajn, minimálně v porovnání s momentálními extrémními vedry (nemluvě o extrémní kose, která byla v březnu - pamatujete...?). Těším se na všechny, kdo si přijdou něco koupit nebo se jen tak staví na kus řeči. Přesné umístění svého stolku ještě nevím, ale podle předběžných informací by to mělo být na rohu některého z velkých stanů. Uvidíme se tedy od 10 do 20 h na růžku u dulique!
Aby to nevypadalo, že můj poslední manifest byl jen takové plácnutí do vody, přináším rovnou dvě první vlaštovky ze svého projektu Já sobě.

Látku na první kousek nazvaný pracovně blogošaty (kdo uhodne proč?) jsem měla doma přesně dva roky. Impulsivně jsem ji nakoupila a pak vlastně ani nevěděla, co s ní. Ležela mi rok mezi ostatními látkami, loni se se mnou přestěhovala a nadále ležela ztracená mezi balíčky látek.

Teď jsem si řekla, že by to byl pěkný počáteční projekt, něco jednoduchého, nekomplikovaného na výrobu.  Vytáhla jsem střih na šaty č. 107 z Burdy 5/2012 a zjistila, že mám problém. Látky bylo málo na délku. No co, tak to budou minišaty.

Když se podíváte na výše zmiňovaný střih, poklepete si na hlavu, že jsem se asi zbláznila: chci něco nenáročného na šití, a vyberu si asymetrický střih asi tak s milionem obloučků. Když ale přiložíte střihové díly k sobě, zjistíte, že obloučky do sebe skvěle zapadají a celé šaty mají jen dva prsní záševky.

Ve zjednodušování jsem ale pokračovala. Šaty to jsou celkem volné, tak nač se mořit se skrytým zipem...

Na druhou stranu jsem strávila pěknou chvilku se sestavováním vzoru na zadním středovém švu, což se nakonec jakž takž podařilo (na tím milimetrem sem, milimetrem tam přihmouřím oči). Přinechané rukávy jsem také nezačišťovala šikmým proužkem, jak bylo uvedeno v návodu, ale pěkně jsem si nastříhala díly odpovídající střihu, přišila na stroji a druhou stranu přichytila ručně k látce. A také jsem o pár centimetrů prohloubila výstřih, protože lodičkový výstřih se ne zcela snese s mým krátkým a silným krkem.

Po vyzkoušení jsem musela konstatovat, že to je obstojný pytel, podle oka jsem si našpendlila záševky na zadním dílu, ale před šitím mi to přece jen nedalo a vydala jsem se do chytré knihy pro rady ohledně přesného výpočtu zadních záševků, a ejhle! Já to trefila úplně přesně.

Podle posledního odstavce poznáte, že nejsem z těch, co si dělají zkušební model z mušelínu. Za celý svůj život jsem něco podobného dělala jen dvakrát, vždy když jsem šila cosi s korzetovým živůtkem (např. sametové šaty na maturitní ples, kdy by párání nebylo úplně žádoucí). Jinak jsem se vždycky spolehla na přesnost střihů Burda, případně na svoje vlastní střihy na míru. 
Krejčovskou pannu mám zatím jen na (jednopoložkovém) seznamu vytoužených předmětů...
Konečně jsem mohla použít své etikety na oblečení


























Suma sumárum: látka mě vyšla asi na 670 Kč, nic speciálního jsem nemusela dokupovat, stříhání a šití mi mohlo zabrat tak dvě hodiny. Střih je bezva na volnější letní šaty (s tím, že opravdu potřebuji zadní záševky), v budoucnosti ho zřejmě použiji ještě na halenku.

---------------------------------------------------------------------

Řekla jsem si, že se zkusím při dalším šití naučit něco nového. U těchto šatů podle střihu č. 107 z Burdy 6/2011 to byly rovnou dvě věci.

V Evi látky jsem si koupila nádherný batist s vyšívanými puntíky (tzv. vzor Swiss dot). Látka je to krásná, ale bohužel tak jemná, že pod ní vše prosvítá. Nejsem zrovna z těch, co by měly v šatníku cosi jako kombiné, a tak jsem se rozhodla vyřešit tento problém vypodložením další látkou.

Postup to je jednoduchý: všechny díly se nastříhají z vrchní i spodní látky, obě vrstvy se přiloží k sobě a šijí se jako jedna vrstva. Jako spodní látka se používá vše možné od hedvábné organzy přes bavlněný batist po vlněný flanel - podle toho, jakého efektu chcete dosáhnout (vyztužení, termoefekt atd.).

Já jsem zvolila bílý batist, který jsem koupila v e-shopu firmy prodávající materiály na... kroje. Jen tedy místo vyšívaného fěrtochu z něj mám já takový novodobý kroj do práce.
Druhá věc, kterou jsem se nakonec díky těmto šatům naučila, je přichycení švů k batistu pomocí krokvičky.  Díky této metodě jsou pak švy pěkně ploché, a protože se vše přichycuje k podkladové látce, není na šatech ani stopa po stezích.

Musím se ale přiznat: krokvičkování je peklo. Zaprvé jsem se musela krokvičku vůbec naučit, což znamenalo najít si postup na netu, obraz si v hlavě zrcadlově přehodit (levák tento steh opravdu nezvládne zleva doprava) a pak hodiny a hodiny sedět a vyšívat krokvičku za krokvičkou. Ale úspěch se dostavil. Po čtyřech a půl metrech mi to šlo, jako když... vyšije.
Suma sumárum: černý batist z Evi látky stál 320 Kč/m, bílý batist z Kroje.cz za 160 Kč/m. Střih není na letní volné šaty špatný, nicméně jsem si přidala na zadní díl opět záševky, abych šaty alespoň trochu vytvarovala. Kdybych měla podle tohoto střihu šít znovu, přidala bych i záševky vpředu (a pochopitelně zip, protože pak by už šaty asi nešly přetáhnout přes hlavu).
  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ▼  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ▼  června (4)
      • Kočky a kočka
      • Po roce
      • Pozvánka na Dyzajn Márket
      • Já sobě: blogošaty a švýcarský kroj
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • This is the end
    Autoři textů často používají takovou fintu na čtenáře: použijí nějaký přitažlivý nadpis, který ale - jak se později ukáže - je vlastně zcela...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Vlakem do Londýna
    Během Open House Praha se mi má souputnice Magda zmínila, že se v létě chystá do Londýna na výstavu Alexandra McQueena. Netušila, jakého bro...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.