Aby to nevypadalo, že můj poslední
manifest byl jen takové plácnutí do vody, přináším rovnou dvě první vlaštovky ze svého projektu
Já sobě.
Látku na první kousek nazvaný pracovně blogošaty (kdo uhodne proč?) jsem měla doma přesně dva roky. Impulsivně jsem ji nakoupila a pak vlastně ani nevěděla, co s ní. Ležela mi rok mezi ostatními látkami, loni se se mnou přestěhovala a nadále ležela ztracená mezi balíčky látek.
Teď jsem si řekla, že by to byl pěkný počáteční projekt, něco jednoduchého, nekomplikovaného na výrobu. Vytáhla jsem střih na šaty
č. 107 z Burdy 5/2012 a zjistila, že mám problém. Látky bylo málo na délku. No co, tak to budou minišaty.
Když se podíváte na výše zmiňovaný střih, poklepete si na hlavu, že jsem se asi zbláznila: chci něco nenáročného na šití, a vyberu si asymetrický střih asi tak s milionem obloučků. Když ale přiložíte střihové díly k sobě, zjistíte, že obloučky do sebe skvěle zapadají a celé šaty mají jen dva prsní záševky.
Ve zjednodušování jsem ale pokračovala. Šaty to jsou celkem volné, tak nač se mořit se skrytým zipem...
Na druhou stranu jsem strávila pěknou chvilku se sestavováním vzoru na zadním středovém švu, což se nakonec jakž takž podařilo (na tím milimetrem sem, milimetrem tam přihmouřím oči). Přinechané rukávy jsem také nezačišťovala šikmým proužkem, jak bylo uvedeno v návodu, ale pěkně jsem si nastříhala díly odpovídající střihu, přišila na stroji a druhou stranu přichytila ručně k látce. A také jsem o pár centimetrů prohloubila výstřih, protože lodičkový výstřih se ne zcela snese s mým krátkým a silným krkem.
Po vyzkoušení jsem musela konstatovat, že to je obstojný pytel, podle oka jsem si našpendlila záševky na zadním dílu, ale před šitím mi to přece jen nedalo a vydala jsem se do chytré knihy pro rady ohledně přesného výpočtu zadních záševků, a ejhle! Já to trefila úplně přesně.
Podle posledního odstavce poznáte, že nejsem z těch, co si dělají zkušební model z mušelínu. Za celý svůj život jsem něco podobného dělala jen dvakrát, vždy když jsem šila cosi s korzetovým živůtkem (např. sametové šaty na maturitní ples, kdy by párání nebylo úplně žádoucí). Jinak jsem se vždycky spolehla na přesnost střihů Burda, případně na svoje vlastní střihy na míru.
 |
| Krejčovskou pannu mám zatím jen na (jednopoložkovém) seznamu vytoužených předmětů... |
 |
| Konečně jsem mohla použít své etikety na oblečení |
Suma sumárum: látka mě vyšla asi na 670 Kč, nic speciálního jsem nemusela dokupovat, stříhání a šití mi mohlo zabrat tak dvě hodiny. Střih je bezva na volnější letní šaty (s tím, že opravdu potřebuji zadní záševky), v budoucnosti ho zřejmě použiji ještě na halenku.
---------------------------------------------------------------------
Řekla jsem si, že se zkusím při dalším šití naučit něco nového. U těchto šatů podle střihu
č. 107 z Burdy 6/2011 to byly rovnou dvě věci.
V Evi látky jsem si koupila nádherný batist s vyšívanými puntíky (tzv. vzor Swiss dot). Látka je to krásná, ale bohužel tak jemná, že pod ní vše prosvítá. Nejsem zrovna z těch, co by měly v šatníku cosi jako kombiné, a tak jsem se rozhodla vyřešit tento problém vypodložením další látkou.
Postup to je jednoduchý: všechny díly se nastříhají z vrchní i spodní látky, obě vrstvy se přiloží k sobě a šijí se jako jedna vrstva. Jako spodní látka se používá vše možné od hedvábné organzy přes bavlněný batist po vlněný flanel - podle toho, jakého efektu chcete dosáhnout (vyztužení, termoefekt atd.).
Já jsem zvolila bílý batist, který jsem koupila v e-shopu firmy prodávající materiály na... kroje. Jen tedy místo vyšívaného fěrtochu z něj mám já takový novodobý kroj do práce.
Druhá věc, kterou jsem se nakonec díky těmto šatům naučila, je přichycení švů k batistu pomocí krokvičky. Díky této metodě jsou pak švy pěkně ploché, a protože se vše přichycuje k podkladové látce, není na šatech ani stopa po stezích.
Musím se ale přiznat: krokvičkování je peklo. Zaprvé jsem se musela krokvičku vůbec naučit, což znamenalo najít si postup na netu, obraz si v hlavě zrcadlově přehodit (levák tento steh opravdu nezvládne zleva doprava) a pak hodiny a hodiny sedět a vyšívat krokvičku za krokvičkou. Ale úspěch se dostavil. Po čtyřech a půl metrech mi to šlo, jako když... vyšije.
Suma sumárum: černý batist z
Evi látky stál 320 Kč/m, bílý batist z
Kroje.cz za 160 Kč/m. Střih není na letní volné šaty špatný, nicméně jsem si přidala na zadní díl opět záševky, abych šaty alespoň trochu vytvarovala. Kdybych měla podle tohoto střihu šít znovu, přidala bych i záševky vpředu (a pochopitelně zip, protože pak by už šaty asi nešly přetáhnout přes hlavu).
