Asi před rokem a půl jsem si koupila v Espritu šedé plátěné kalhoty. Byly fajn, pohodlné (což je důležité hledisko, když v oblečení do práce musím vydržet nejméně dvanáct hodin denně), kombinovatelné. Po pár týdnech jsem si koupila ještě černé a růžové a asi za další měsíc ve výprodeji zelené. Tyto čtvery kalhoty jsem pak nosila bez problémů na střídačku další rok.
Jako první odešly šedé kalhoty. Materiál se úplně prošoupal. Je vyloučené, aby to bylo třeba kvůli tomu, že by mi byly kalhoty malé a na látku byl vyvíjený nadměrný tlak - po čase na mně kalhoty poněkud plandaly a musela jsem je nosit s páskem.
Po pár týdnech se prošoupaly (na jiném místě) černé a růžové. A ano, zhruba za další měsíc i zelené.
Suma sumárum kalhoty vydržely rok. Dost mě to mrzelo, protože jsem je nosila ráda a za hubičku taky nebyly.
V prosinci jsem si koupila kabát. Předtím jsem běhala od čerta k ďáblu, abych nějaký vůbec sehnala, protože navzdory prohýbajícím se štendrům byla nabídka více než tristní. Dívám se na vás, výrobci - kabát s patnácti procenty vlny není vlněný kabát!!! Nakonec mě zachránil obchod Orsay - dobrá barva, skvělý střih a materiál s 80 % vlny.
Po týdnu nošení se takřka kompletně rozpárala podšívka jedné kapsy. Po důkladném prozkoumání jsem zjistila, že díly byly nastříhané u okraje látky, kde jsou jen takové ty štětinky vláken, a za ty to bylo i ušité. Švový přídavek tak milimetr a půl. Pomyslela jsem si cosi o snižování nákladů za každou cenu a podšívku znovu sešila v ruce.
Na konci zimy jsem si všimla díry v podpaží. Naprosto prošoupaný materiál, který nakonec prasknul. Druhé podpaží je v pořádku. Takže asi opět vada materiálu.
A pak přišly zprávy z továrny v Bangladéši. Asi všichni tušíme, kdo a v jakých podmínkách šije šedé, černé, růžové a zelené kalhoty a zimní kabát. Jen ta realita takhle na vlastní oči je nemilosrdná.
A já si řekla dost. Kašlu vám na vaše oblečení z podřadných materiálů, které šije někdo za pár šupů na druhém konci světa. Chci mít oblečení, které mi vydrží roky, protože když něco nosím ráda, dost nerada se s tím loučím po pár měsících. Vím, že to není slučitelné s dnešním pojetím rychlé módy, a upřímně mi je fuk, že bojkotováním módy z obchodů nedám vydělat ženě z Číny, Indie, Bangladéše či Vietnamu.
Vracím se k vlastnímu šití.
A snad už brzo ukážu, co vzniklo jako první pod hlavičkou "Já sobě".
