Každý rok barvím vajíčka, i když vím, že zase žádný koledník nepřijde. V sousedství je dětí pomálu, a když už chodí koledovat, tak jen v doprovodu rodičů tam, kde to znají. Ke kamarádům a známým. Ty doby, kdy jsme jako děti chodili s košíkem a pomlázkou dům od domu, jsou i tady na maloměstě pryč.
Já se ale tradic nevzdávám. Nelze si přece představit svačinu v úterý po Velikonocích bez vařených vajec s nádechem do červena, modra, zelena či žluta.
Letos jsem experimentovala. Tedy vlastně eggs-perimentovala.
I když jsem byla zorganizovaná a včas zakoupila nesmrtelné Ovo, na poslední chvíli jsem se rozhodla použít surovinu ze sámošky. Konkrétně jednu hlávku červeného zelí, nakrájenou na kusy, vyvařenou v přiměřeném množství vody a následně slitou přes cedník. Ještě přidat ocet a může se jít na to.
Když se do barvy vloží uvařená vejce, nechce se ani věřit, že výsledná barva nemá být červená. Také je třeba trpělivost - šup s rendlíkem do lednice přes noc.
Ráno jsem vylovila vejce modré barvy. Pravda, nebyla nijak zvlášť krásná, barva se nenanesla rovnoměrně (že by špatné odmaštění...?), ale mramorování zase dodává každému vajíčku jedinečnost!
A já jsem teď zvědavá, jestli až zítra oloupu na odpolední svačinu první vejce, bude po červeném zelí i vonět...
Pěkný efekt. Ještě mě napadá jako přírodní barvivo červená řepa, protože ta barví všechno, co s ní příjde to styku.
OdpovědětVymazatZ červené řepy je výrazná růžová barva. Doporučuje se třeba i kurkuma, ta dává sytou žlutou. A nesmíme zapomenout ani na notoricky známé slupky z cibule!
OdpovědětVymazatTo je krasa!
OdpovědětVymazatJá dnes barvila směsí z cibulových slupek a rooibos čaje. Krásná zlatohnědá barva, ale taky se otírala... A říkala jsem si, že pěkná červená by mohla být ze sušeného ibišku.
OdpovědětVymazatExperiment krásný, my přejeme hezké Velikonoce především Šmudlovi, kterého jsme náhodou objevili mezi dortíky - speciální pozdrav posílá naše Tonička téhož druhu /Šmudlova/. Ať se daří !
OdpovědětVymazat