• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Stála jsem v kanceláři odboru správních činností a v ruce držela svou novou občanku, kterou jsem si právě vyzvedla. „A teď bych chtěla požádat o pas!“, zašveholila jsem co nejveseleji a posunula se i s občankou o metr vlevo.

Bylo pondělí, osm hodin ráno.

Pohled úřednice tomu odpovídal. Ztěžka se zvedla od psacího stolu. „Starý pas s sebou máte?“, řekla otráveně. Starý pas? Ten se snad odevzdává až při převzetí nového, ne? Dušuji se, že svůj starý pas s sebou samozřejmě příště vezmu. První minusový bod.

Dostala jsem lísteček, sjela šest pater, zaplatila šest stovek na pokladně a zase zpátky.

Úřednice na mě už čekala s prstem zabodnutým v mé složce. „Vy jste nevrátila ani ten pas, který jste měla předtím!“, udeřila na mě. „Příště přinesete oba, nebo nový nedostanete!“ Usilovně jsem přemýšlela, kde ten starý pas vlastně mám. Neviděla jsem ho už asi osm let.

„Odložte si a běžte do kabinky!“

Mrkla jsem na sebe do zrcadla, prohrábla rukou vlasy a vzala za kliku dveří. Auu. Ostré světlo zářivek se mi zabodlo do očí. Není nad mrtvolný nádech pleti. Sedla jsem si na stoličku a najela k okénku, v němž byl shora připevněný kompakt Canon Powershot. Paní úřednice na druhé straně usilovně klikala myší a sledovala cosi na svém monitoru.

„Brýle si mám asi sundat...?“ Úřednice mlčky přikývla. Sundala jsem si své více než tři dioptrie a svět kolem mne se rozostřil. Od této chvíle pro mne přestávají gesta a mimika existovat, reaguji pouze na hlasové pokyny.

„Dívejte se přímo do objektivu.“

Kde to ale je...? Asi ta šedá skvrna přede mnou.

„Vy se do toho objektivu nedíváte!“

Ale dívám, i zaostřit se snažím, ale ne zas moc, ať nemám přivřené oči.

„Vy pořád hýbete očima! Tak se to nezaostří!“

Bojím se i mrknout. Navíc mi je vedro a plihnou mi vlasy.

Paní úřednice stále soustředěně kliká.

„Tak to nepůjde, odjeďte dál a já si vás přitáhnu.“

Chcete mi jako říct, že mě celou dobu fotila na nejširší ohnisko??? Kolečka zarachotila po linoleu a zaslechla jsem vrnění vysouvaného objektivu.

Sedím jak socha, ze všech sil držím rovná záda, upřeně se dívám směrem k šedé skvrně, nehýbu očima. Snažím se vyhovět počítači a paní úřednici. Mám už dva mínusové body, tak sekám latinu. Pořád sedím a oči se mi ani nehnou. Hlavně ať nemrknu, až se konečně zmáčkne spoušť. Každá sekunda trvá věčnost. Cítím, jak mi pomalu tuhnou rysy. Počítač stále není spokojen. Upírám zrak dopředu a chci uvolnit koutky úst, ale nejde to.

Cvak.

Mohu se už pohnout? Několik dalších nekonečných sekund zůstávám pro jistotu sedět ve stejné strnulé póze, dokud neuslyším vysvobozující: „Tak, teď se to povedlo.“

Paní úřednici evidentně spadl kámen ze srdce. Software byl pokořen.

Opět s brýlemi jsem se podívala na obrazovku. „Ježišmarjá!“, hlesla jsem. Ne že bych čekala, že na mě vykoukne Claudia Schiffer, ale... To nejsem já. To nemohu být já. To je snad fotka z policejního registru. Nebo z evidence ústavu pro choromyslné. Ty vytřeštěné oči – jasná nepříčetnost. Na dvě brady kašlu, ale kde jsem vzala tak děsně široký a placatý obličej??? Tady by mě nepoznala ani vlastní matka. Jak to má zvládnout obličejový skener? Úřednice nehnula ani brvou. Ona byla s mou fotografií spokojena.

Podepsala jsem žádost a vypotácela se z kanceláře. Za tři týdny budu tu krásu držet v ruce. Aspoň že je ta fotka černobílá.

Bylo pondělí, osm dvacet pět ráno a na mě čekala prohlídka u zubaře. Horší než focení do pasu to snad být nemůže.
V pátek jsem byla tlumočit na svatbě. Vždy jsem podobné žádosti odmítala,  netoužila jsem stát se hlavním aktérem veselého videa na YouTube s názvem "Blekotající tlumočník na naší svatbě". Když mě ale požádal kolega bloger Tomáš, udělala jsem výjimku. 

Cestou na radnici jsem si říkala, že se jim vyvedlo počasí, svítilo sluníčko a vůbec to celkově nevypadalo na pozdně listopadový den. Ovšem ten pravý magický okamžik měl přijít až odpoledne, kdy najednou začal padat sníh. Pro mě první letošní. Nádherné obrovské vločky, které se pomalu snášely k zemi. Může být lepší pozadí pro svatební fotky...?

Reeno a Tomáši, ještě jednou přeji všechno nejlepší!

I nadešel den, kdy jsem začala fotit do RAW.
Ještě předtím jsem ale zašla na farmářské trhy do Fénixu a ukořistila tam mimo jiné posledních dvacet deka lišek.

Cestou domů jsem se stavila v Marks & Spencer pro rýži a bylo jasné, co bude k obědu. Pilaf s liškami.



250 g celozrnné rýže
200 g lišek
1 cibule
tymián
(česnek)
pepř
nasekaná petrželka
zeleninový vývar
40 g nasekaných mandlí
sůl
olivový olej

Rýži uvařte v zeleninovém vývaru do měkka.
Na olivovém oleji osmahněte cibuli, přidejte pokrájené lišky a duste, dokud houby nezměknou. (Kdo jí česnek, přidá ho ještě před liškami.)
Okořeňte tymiánem a pepřem.
Do směsi s liškami vmíchejte uvařenou rýži, mandle, petrželku a podle chuti osolte.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Inspirovala jsem se receptem z New York Times - tento pilaf je možné jíst nejen samostatně, ale také ho použít jako nádivku do krocana.
Jak jen fotky mohou šálit! Na podzimním Code:Mode byl první den naprostý nával. Člověk se mohl tak maximálně nechat nést davem, cestou si rozepnout kabát, aby se neuvařil ve vlastním potu, na vteřinu se sem tam zastavit, a už ho zase vlna nesla dál. Nakoupila jsem pár drobností a s radostí se vydala v mrazu domů.
Můj tip tohoto Code:Mode: polštáře Kuskus a výrobky z papíru z Papelote.





Jane Bond

Jane Bond


Yo_Soy




Yaxi taxi

Animaler





Minimon


Papelote


Dortová variace na typický rakouský moučník Punschkrapfen neboli punčové kostky. Říká se, že nic nevystihuje povahu Rakušanů trefněji: červení navrch a hnědí uvnitř. :-) Jen tedy punčové kostky mají polevu růžovou...








Korpus:  
4 vejce
sůl 
80 g cukru
60 g polohrubé mouky
60 g škrobu
100 g mletých mandlí
1/2 prášku do pečiva

meruňková marmeláda

Vyšlehejte sníh z bílků se špetkou soli. Postupně zašlehejte žloutky a cukr. Vmíchejte škrob, mouku s práškem do pečiva a mletémandle. Pečte v předehřáté troubě na 180°C asi 30 minut.
Nechte vychladnout a rozkrojte na dva pláty. Řez potřete meruňkovou marmeládou.

Náplň:
200 g umletých sušenek
200 g meruňkové marmelády
150 g nugátu (čokolády)
100 g moučkového cukru
2 lžíce pomerančové šťávy
2 lžíce rumu

Rozehřejte marmeládu a rozpusťte v ní čokoládu. Přidejte ostatní ingredience a hmotou potřete rozkrojený korpus.

Poleva:
300 g moučkového cukru
3 lžíce rumu
3 lžíce pomerančové šťávy
3 lžíce vlažné vody
růžová barva

Všechny ingredience utřete dohladka. Polijte dort a nechte ho v chladu ztuhnout.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ
I když jsme během naší svatby dali tradicím a zvyklostem poněkud na frak, nechtěli jsme být zase až tak free, že bychom ani rodině a přátelům neposlali oznámení. Myslím tím samozřejmě papírové oznámení. Už od začátku jsme věděli, že nechceme bílou, zlato a kudrlinky. A teď hledej, šmudlo.

Tento opravdu sysifovský úkol připadl - zcela překvapivě - mně.

I vydala jsem se přímo k pramenům, do studnice svatebních vychytávek. V naprostém úžasu jsem stránkou surfovala asi čtyři hodiny. Sice jsem o ní mnohé slyšela už dříve, ale vidět to na vlastní oči je mazec. Když jsem byla konečně schopná vypadnout z tohoto království gelových nehtů, podvazků, tiár a minilahviček vína se jmény novomanželů na etiketě, nebyla jsem o moc moudřejší než na začátku. Pochopila jsem, že nevěsty povětšinou bílou, zlato a kudrlinky vyžadují, ty ostatní jsou tvořilky, které si oznámení tisknou doma na laserovce (hlavním tématem oznámení je pochopitelně fotka snoubenců).

Vzpomněla jsem si, že před časem Jezebel psala o jakési americké stránce, na kterou chodí nevěsty, které nechtějí tradiční svatbu, nýbrž obřad, který lépe vystihuje jejich osobnost a osobitost. Natolik se chtějí vytěsnit vůči plánování white wedding, že stráví úplně stejné množství času a energie při plánování offbeat wedding. Jedno se této stránce ale musí nechat: nápady. Stačilo trochu surfování a našla jsem to, co jsem hledala. Oznámení, na němž hlavní roli hraje písmo a výrazná barva. Nic víc.

Kocourkovi se tenhle nápad také líbil, a tak zbývalo jediné: najít někoho, kdo ho zrealizuje.

Na Fler jsem našla grafičku Evu Štefanovou, se kterou jsme původní představu dotáhli až do finální podoby. Z Eviných mailů bylo poznat, že ji naše zakázka baví, a celkově bylo jednání s ní bezva.

A takhle to tedy dopadlo.
(Mašlička z první fotky na oznámení nepatří, byla jí převázaná zásilka. A jestli výrobu svatebního oznámení v současné době zrovna neřešíte, můžete si v Evině druhém flerovském obchodě koupit třeba vánoční přání.)
Jak stále neumím zacházet s cukrářským sáčkem (a ještě to drze přiznám).
Jednoho dne jsem  potřebovala udělat fotku cupcakes. Takových těch amerických báboviček s krémem navrch. Fotku něčeho hodně sladkého a hodně, hodně  růžového. Takový sladký kýč.

To nic nebude, říkala jsem si. Bábovičky jsou jednoduchý, na to se kydne krém a bude. Ha ha.

Fáze báboviček by vyšla, zejména co jsem si koupila formu na muffiny. Ale ten krém... První problém byla barva. Kdo kdy používal domáci vejce, ví, že všechno je pak žuté. Hodně žluté. Udělala jsem krém ze žloutků a byl... žloutkově žlutý. Já ale potřebuju růžový. Nechutně pink. Frkla jsem do toho růžovou barvu a vylezla z toho červenorůžová. No nic.

Tak, a fáze zdobení. Cukrářský sáček. Zdobička hvězdička. A zdobička hvězdička č. 2. Ksakru, jaký je mezi nimi rozdíl? No nic, nějakou tam dám a uvidím. Prvních několik pokusů o ozdobení skončilo zpátky v cukrářském sáčku. Tak takhle to nepůjde. Klepe se mi ruka a ta mizerná zdobička je úzká, takže to, co z toho leze, vypadá jak ozdobený... no, víte co. V místnosti je teplo a krém začíná tát. Krém zpátky do lednice, já se uklidním a pojdedeme nanovo. Zatracený cupcakes.
Po pěkných pár minutách vztekání se a nadávání je pár báboviček ozdobeno a nafoceno s nevalným výsledkem. Ještě že jsem byla včera v sámošce předvídavá a strávila notnou chvíli v sekci bonbóbů. Hledala jsem něco sladkého a velice, velice růžového (ano, opakuji se). Nejlepším kandidátem se jevily šumavské jahůdky.
A šumavské jahůdky tedy korunují tu mou cupcakovou krásu!
Na růžovo jsem obarvila jen část krému. Když jsem ho spotřebovala, dala jsem do cukrářského sáčku neobarvený krém (alespoň vidíte, jakou barvu má při použití domácích vajec). Při zdobení vznikl zajímavý efekt - žlutý krém olemovaný růžovým. Jako u točené zmrzliny... :-)
Cupcakes:
200 g polohrubé mouky
90 g másla
100 g cukru
80 ml mléka
3 bílky
3 lžíce škrobu
1/2 prášku do pečiva
špetka soli
vanilka/vanilková cukr

Krém:
3 žloutky
50 g cukru
30 ml vody
150 g másla
(barvivo)

Vyšlehejte bílky do pěny, přidejte 50 g cukru a ušlehejte pevný sníh.
Máslo vyšlehejte se zbývajícími 50 g cukru, vmíchejte mouku, škrob, prášek do pečiva, sůl a mléko.
Lehce vmíchejte sníh.
Těstem naplňte košíčky na cupcakes (pokud nepoužíváte formu, dávejte košíčky trojitě) a pečte na 170° C přibližně 20 minut.

Krém: Z vody a cukru svařte hustý sirup. Do misky dejte žloutky a za stálého míchání do nich  opatrně vlijte horký sirup a šlehejte až do vychladnutí. Po částech všlehejte máslo a případně barvivo (pokud máte domácí vajíčka, krém bude nejspíše výrazně žlutý, což trochu komplikuje použití dalších barev).

Vycházela jsem z receptu od Tartelette. 
Z uvedené dávky mi vyšlo 18 cupcakes, vydatně krémem jsme jich ozdobila ale asi jen osm - pamatujte na to při případné přípravě. Buď budete muset krémem šetřit, nebo ho musíte udělat víc.
Zdá se, že jsem už dlouho nedělala v našem cinkostnu vánoční úklid.
V hlavní roli: tác se zrcadlovým povrchem bez likérových skleniček, televize, prach.



Před pěti lety mi bylo třicet a já se ráno probudila v Londýně v zavšiveným hostelu u Piccadilly a nemohla se dočkat, až bude deset a otevře Virgin a já si budu moct koupit reedici alba Horses od Patti Smith. Po třiceti letech. Jsem stejně stará jako Horses. Je to vůbec možný? Odpoledne jsem na vlastní oči viděla Manola Blahnika. Vítej mezi třicátnicemi.

Kolegyně mi tenkrát řekla, že mám nejlepší věk. Že až čtyřicítka je nová třicítka.

Jsem v poločase nejlepšího věku.

Ode dneška zatrhávám kolonku 35-39. Čekám, kdy se mý tělo přepne samovolně do módu „Žena nad pětatřicet“. Kdy začnu psát sladkobolný příběhy o lásce a smrti, o zklamání a tom prostým lidským štěstí. Nebo kdy je začnu aspoň číst. Kdy budu večer usedat k ženským povídkám, v nichž ženy u kafíčka řeší chlapy a všelijaký pikantnosti, budu se nad nima potutelně hihňat a říkat v duchu autorce: Jako ze života, jako ze života. Kdy se budu na Facebooku účastnit nekonečných debat na téma vyholování intimních partií. Kdy si koupím televizi a k ní televizní pytel s prodlouženými rukávy, který vypadá jako svěrací kazajka či liturgické roucho (díky, MJ), a s ovladačem v ruce budu sjíždět seriály, jejichž existence mi zatím unikala. Protože jsem nebyla ve správné kolonce.

Ale než to přijde, pustím si na oslavu Horses.

Happy birthday.
Až budete mít cestu do Plzně, nezapomeňte se stavit v samém centru města u Anděla. Je jedno, v jakou denní dobu tam budete. Během dne můžete zajít do kavárny nebo vedle do bistra, na oběd či večeři do patra do restaurace a večer a noc vám uteče v klubu. 

Leták na bistro Anděl Station vytvořil můj kolega bloger Ruda Havlík a ty fotky... jsou ode mě. :-)

  Můj tip: čokoládový koláč s hruškou.
Dneska žádné experimenty, ale klasika (nejen) z dětských let.
A první focení makrobjektivem Canon 60/2.8. Vzhledem k tomu, že jsem odpublikování tohoto článku poněkud posunula, viděli jste už jiné fotky focené tímto objektivem minule a předminule. Na rýžovém nákypu je vidět, že jsem si na makro musela ještě zvyknout - není snadné se najednou k focenému předmětu hodně přiblížit, když jsem byla předtím zvyklá být pomalu půl metru daleko.
 
400-500 g rýže
1 litr mléka
vanilka
citrónová kůra
4 hřebíčky
3 vejce
100 g másla
50 g cukru
kompotované meruňky
máslo na vymazání formy

Do horkého mléka dejte vařit rýži spolu s vanilkou a hřebíčky. Rozvařte na kaši. (Pozor, mléko se s rýží moc rádo připaluje!). Vyndejte hřebíčky.
Vyšlehejte sníh z bílků. 
Žloutky vymíchejte se změklým máslem a cukrem. Přidejte k lehce vychladlé rýžové kaši.
Vmíchejte sníh.
Na dno vymazané formy rozložte polovinu rýže, okapaný meruňkový kompot a navrch druhou polovinu rýže.
Pečte na 175° C přibližně půl hodiny, až se na povrchu vytvoří nazlátlá kůrka.

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ
  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ▼  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ▼  listopadu (12)
      • Jak jsem si vyřizovala nový pas
      • Reena & Tomáš
      • Saltytoothday - pilaf s liškami
      • Code:Mode - Praha, Bubenská
      • Sweettoothday - punčový dort
      • Word of mouth - svatební oznámení
      • Simonova kočka
      • Sweettoothday - cupcakes
      • Estetika (v) prachu
      • Před pěti lety mi bylo třicet
      • Na Plzeň!
      • Sweettoothday - rýžový nákyp
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • This is the end
    Autoři textů často používají takovou fintu na čtenáře: použijí nějaký přitažlivý nadpis, který ale - jak se později ukáže - je vlastně zcela...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Vlakem do Londýna
    Během Open House Praha se mi má souputnice Magda zmínila, že se v létě chystá do Londýna na výstavu Alexandra McQueena. Netušila, jakého bro...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.