Když jsem dneska ráno odcházela na vlak, viděla jsem na zápraží naši kočku Myšku. Čekala jako každé ráno na ranní příděl teplého mléka a granulí. Pohladila jsem ji. Netušila jsem, že to je naposledy.
Myška byla naše rekordmanka. Nepamatuju se, že by u nás nějaká naše kočka vydržela přes deset let.
Myška byla osobnost (ostatně jako každá kočka). Sveřepá, zatvrzelá, umanutá. K člověku se měla, jen když měla hlad. Nesnášela, když si nad ní člověk obkročmo stoupnul, to hned utíkala pryč. A já za ní. Vydržely jsme si takhle hrát pěkně dlouhou dobu. Nikdy se nesnížila k tomu, aby seděla venku za oknem a mňoukala a dožadovala se tak pozornosti. Nikdy. Seděla tam s vyčítavým, trpitelským výrazem a DOVOLILA nám ji pustit dovnitř. Když se na nás zlobila, vydávala hluboké hrdelní zvuky, až se člověk vyděsil. Tohle že vychází zevnitř téhle malé kočky???Ze všeho nejraději byla sama. Někam si zalezla a spala tam. Čím tvrdší povrch, tím lepší. Nahoře na kredenci, na skříni, na mém psacím stole, na notebooku. Když jsem psala diplomku, pořídila jsem si speciálně kvůli Myšce klávesnici s dětským zámkem, protože jsem jednou přišla k počítači a asi půl strany mé práce vypadalo takhle: ztitrfvzhulngjhnjmzýjmývoreguvreigth§ij
ea§iaj
o§ijhtna
otihjnetaiobea§jea§oitfbgfaegtfbpoJGR
EPOJAROPG
JAGT
erjhga
potaigjba
preojhznthriuézřéiÍUČČÁZÍÉUÉÍ
Myška si pěkně ušlapala na klávesnici pelíšek...
Myška byla pěkná smradlavka. Kolikrát jsem ji podezřívala, jestli nebyla náhodou křížená se skunkem, protože když ji někdo naštval, vypustila takový neskutečný smrad, až si člověk zacpával nos.
Myška byla disciplinovaná. Když byla v domě a chtěla jít ven, poslušně si sedla k oknu a čekala, až jí někdo otevře okno. Když se dlouho nic nedělo, vydala se po domě a hledala, kde je kdo. Kolikrát si jen tak stoupla do dveří, čekala, až ji zaregistruju, otočila se a utíkala zpátky do kuchyně k oknu. Když tato taktika nevyšla, přišla Myška blíž a zamňoukala. Jediná situace, kdy vydala zvuk.
Myško, nikdy nezapomenu, jak jsem tě viděla poprvé. Byl to poslední den prázdnin v roce 1998 a já si přišla původně pro tvého bratra, ale přivítat jsi mě přišla ty, vlezla sis do krabice a mně nezbylo nic jiného, než si tě odnést domů. :-) Celou cestu jsem tě musela nést s odkrytým víkem, protože ses chtěla dívat kolem sebe. U nás doma ses sotva rozkoukala a šup na gauč. Tehdy jsi také dostala jméno. Můj táta tě viděl, jak se škrábeš po matraci nahoru, a řekl: Teda ty jsi taková malá myška, ale jak šikovná! Vypilas krapet mléka a sotva lžíci krmení pro koťata, a pak spala půl dne...
A nikdy nezapomenu na to poslední pohlazení, jak jsi ke mně otočila hlavu a podívala se těma svýma nádhernýma kočičíma očima. Odpočívej v pokoji.
vrrrrrrrrrrrr
OdpovědětVymazatKocourkovi je a bude smutno.....
To mi pripomina nasi Hedviku ze zameckeho sklepniho okenka (az na to, ze nevypousti smrad). Jestli byla Myska jeste ten den rano spokojena na zaprazi, je to v podstate nejlepsi moznost. Tak nebud smutna.
OdpovědětVymazatpis, pis, pis, at te nesni mys.
OdpovědětVymazattaky jsem mela kocky, a stysklo a styska se mi, a jem rada za vsechny hezky chvile a vzpominky.
ano, zivot jde dal...