Minulý skoročtvrtečník byl výjimečně v sobotu, protože jsem byla na služební cestě ve Frankfurtu. Vzala jsem s sebou i Viktorku, že jako nafotíme nějaké ty mrakodrapy. Několik těch spíše konvenčnějších fotek jsem dala minulý týden na iDnes a sem jsem se rozhodla dát pár svých frankfurtských oblíbených.
Ti, co mě znají, vědí, že pohlednicových fotek se člověk ode mě nedočká. Jsem vysazená na detail a věci, kterých si většina lidí možná ani nevšimne. Miluju momentky a reportážní fotky nebo když se na fotce objeví mimoděk nějaký ten vtípek. Nebo jako v Antonioniho Zvětšenině, když fotograf na fotce objeví něco, čeho si původně nevšiml, a pak už jen zvětšuje a zvětšuje a fotku zkoumá lupou, to je lahůdka! Nedávno jsem zjistila, že má orientace na detail možná souvisí s mou dominantní pravou mozkovou hemisférou, která prý dává vynikající pozorovací schopnosti. I když mi někdy připadá, že přes dříví nevidím les...
Můj nejoblíbenější mrakodrap Japan Center (vyrůstá z něj Main Tower, no jó nó...). Pro mé známé opět žádné překvapení, exotika s nádechem Japonska, to je moje. Mrzí mě, že jsem měla spoustu práce a opět se nedostala do Muzea filmu nebo do uměleckoprůmyslového muzea, kde právě probíhala výstava o manga. Tato fotka je výjimečná i tím, že jsou na ní rozkvetlé magnolie, věc to nevídaná. Vždycky, když jsem ve Frankfurtu, je hnusně a všichni mě ujišťují, že to vůbec není běžné a že ve městě je naopak mírné klima. Už jim nevěřím. Minulé pondělí sněžilo, v úterý jsem fotila v rukavicích a ve čtvrtek jsem odlétala v zimním kabátě, abych pak v Praze vypadala mezi jarně oblečenými lidmi jako trotl.
Platany. Jelikož je ve Frankfurtu, jak ho znám, vždycky zima, znám i platany jenom v téhle podobě a fakt si myslím, že by třeba zrovna tahle alej mohla od hodiny účinkovat v nějaké hororové pohádce.
Trocha těch pamětihodností à la Dulique. Historické náměstí Römer, které je historické jenom naoko, protože bylo na konci války zničeno jako většina města a v šedesátých letech ho nanovo postavili polští zedníci. Na některých domech jsou i plastová okna. Uprostřed stojí kašna se sochou Spravedlnosti, při vinobraní z ní prý obvykle teklo víno. U mě kde se vzal, tu se vzal holub, a ze Spravedlnosti se tak stala Spravedlnost-holubářka.
S mým objektivem 50mm si nemohu moc vyskakovat, panorama do něj nenarvu, i kdybych se na hlavu postavila, tak alespoň takhle. 
Jediné odpoledne, kdy svítilo slunce, bylo po našem příletu. Když jsem se vyšplhala na terasu Zeilgalerie, zjistila jsem, že slunce svítí zrovínka proti mně. Jsem fakt šťastná to žena.
Křižovatka z 33. patra.
V době mého pobytu ve Frankfurtu se konal veletrh osvětlení a iluminace a ukázky byly vidět live i ve městě. Byl to velmi vděčný cíl pro fotografy a já jsem během dvouhodinové procházky podél řeky zjistila, že ve Frankfurtu fotí asi každý druhý. Na určitých místech byl přímo přetlak stativů.
Kostel ve čtvrti Sachsenhausen a mé oblíbené platany.
Festival osvětlení a iluminace byl doprovázen i několika happeningy jako tady. Ještě jsme potkali peleton lidí na kolečkových bruslích s blikátky na nejrůznějších částech těla. Že by se bankovní úředníci ve Frankfurtu uměli odvázat? :-)
Dům na Kaiserstraße.
And that's all folks!
pěkné :-). a máš pravdu, ta alej vypadá fakt pěkně strašidelně....
OdpovědětVymazatA když se k tomu přidá makabrózní frankfurtské počasí...! :-D
OdpovědětVymazatmakabrózní? :-) až tak? :-)) to tam asi padají z nebe žáby, ne? ;-)
OdpovědětVymazatNo, zas tak cool Frankfurt není...
OdpovědětVymazat