inspiromat banalit

Po včerejší noci musím říct, že život s hysterkou musí bejt fakt strašnej.

Naši ostravští sousedé, kteří bydlí o patro níž, se vrátili domů kolem půlnoci a začalo čóro móro. Vzlykání, nářky, výčitky, řvaní, zběsilé pobíhání sem a tam, bouchání dveřma. V jednu chvíli se ozval takový divný zvuk, něco jako tlumený pád a já si v duchu říkala: ty bláho, von ji snad zabil. Směsice pocitů. Zmatek, co má člověk v takové situaci dělat, a zároveň úleva, že bude konečně KLID. Ale ne. Naštěstí.

Po více než dvou hodinách jsem svůj názor změnila. Měl ji fakt zabít. Já měla sto chutí. Víte, jaký to je, když víc než dvě hodiny posloucháte vytí hysterky??? A nemáte se kam před tím schovat??? Navíc kolem druhý ráno si na něj pozvala ještě svoji maminku (kamarádku). Ta se je snažila celkem pragmaticky krotit, ale bezúspěšně. Hysterka zamkla byt, schovala klíče a nechtěla tomu svýmu dovolit, aby od ní odešel. Když po nějaké chvíli na ni zařval: Mezi náma je konec!, řekla jsem si, sláva, snad to ta krůta konečně pochopí. Ale asi ne.

Usnula jsem tak kolem třetí hodiny ráno. Teď jsem jak praštěná, protože mý tělo nechtělo spát dýl jak do sedmi.

Blbá hysterka!!!

Ze všeho nejlepší je to, že tento pár si na nás už dvakrát stěžoval, že jim vadí televize (kterou mimochodem nemáme...) a ty naše orgie. Ale ne aby zašli k nám a řekli nám to do očí, šli si stěžovat naší domovní důvěrnici, která nám to potom s ruměncem v tváři tlumočila.

Takže vzkaz pro slečnu T. a pana C.: žalovat na vás k paní K. nepůjdeme. Koneckonců ten váš tříhodinový výstup mohl sledovat online celý dům. Ovšem musím říct, že proti vám jsou ty naše předpůlnoční orgie čajíček. Jen škoda, že po tom včerejšku je už bude sledovat nejspíš jen jeden z vás...