inspiromat banalit

Uvědomila jsem si, že můj pletařský vývoj je asi hodně odlišný od normálu. Mně osobně připadají jednodušší věci, které jsou pro většinu lidí složité (například můj první pletený výrobek v jedenácti letech byl svetr s irským vzorem), zatímco to, co průměr považuje za jednoduché, se mi zdá moc těžké. Například pletení ponožek.

A tak jsem se hecla a vrhla se na ponožky. Po dlouhém (a nakonec vyhraném) boji mohu prohlásit, že to je peklo, které si hned tak nebudu chtít zopakovat.

Dlouho jsem vybírala, jaké ponožky vůbec uštrikovat. Nakonec jsem zvolila japonský návod s legračním vyplétaným vzorem (pravda, možná není zase až tak srandovní, ale taky to není žádná klasická nuda). Už samotný návod byl dost velká výzva, protože byl psaný celý v japonštině (!). Naštěstí číslovky jsem rozluštila a schematický návod jsem taky dokázala přečíst.

Na Fleru jsem objednala německou ponožkovou vlnu (bývá namíchaná s nylonem, aby byla dostatečně pevná a na ponožnkách se hned neudělala díra), vyhrabala oboustranné jehlice velikosti 3 a 2,5 a dala se do práce. A pletla. A pletla. A pletla. Pak jsem upletla svetr Sáry Lundové. Vrátila se k ponožkám a pletla. A pletla. Upletla jsem žlutý propínací dvetr. Vrátila se k ponožkám. A pletla. A pletla. Upletla jsem tmavě šedý propínací svetr. A ponožky ještě stále nebyly hotové.

Tahle činnost opravdu není pro mě. V rukou máte jehlice silné asi jako párátka a navzdory všem hodinám, co jste nad pletením strávili, práce nepřibývá a konec je v nedohlednu. Ponožky jsem dokončila jenom proto, že jsem byla na sebe naštvaná, jakou kravinu jsem si na sebe vymyslela.

Pak jsem hotové ponožky vyprala a zjistila, že jsou o fous větší, než bych snesla. Hrom aby to vzal!

Víte, že je Inspiromat banalit na Facebooku?

Protože se dá jen těžko najít lepší vlna na zimní svetr než islandská Lópi, udělala jsem velkou objednávku v obchodě Aláfoss a pustila se rovnou do dvou. (Komu připadají mé příspěvky v poslední době příliš monotematické, vězte, že toto jsou na delší dobu poslední svetry, které jsem si vyrobila...)

Žlutý propínací svetr je z tenší vlny Lett Lópi a při jeho výrobě jsem zkombinovala několik různých svetrů. Začala jsem podle jednoho návodu, vzorek sedla vzala z dalšího a délku a kapsy "opsala" z třetího. Použila jsem opět metodu steeking - celý svetr je pletený do kruhu, následně se uprostřed rozstřihne a doplete se zapínání. Tentokrát jsem z toho neměla takové nervy jako při prvním pokusu - možná jsem se potřebovala přesvědčit na vlastní oči, že to opravdu funguje, nic se nerozpadá a nepáře a vlastně je to docela hračka.

Tmavě šedý svetr je ze silnější vlny Aláfoss Lópi a opět to je směska různých islandských svetrů. Zjistila jsem, že svetr s kapsami je ta nejšikovnější věc na světě, proto nechybějí ani tady, společně s prodlouženou délkou a mírným tvarováním v pase. I tady jsem použila metodu steeking (jinak se snad propínací svetry na severu nedělají),  i když tentokrát jsem nebyla až takový hrdina jako v případě žlutého svetru.

Z následující fotky je snad vidět, že Aláfoss Lópi je opravdu dost silná. Měla jsem strach, že když střed svetru zpevním jen háčkováním, ta tlustá vlna se učitě začne po rozstřižení párat. Podle návodu se měly okraje kolem budoucího rozstřižení nejdřív prošít na stroji. To bylo logické, protože drobné stehy vlnu důkladně zafixují na místě. Jenže jak pod patku stroje narvete válec dlouhý metr...? A tak jsem se vydala cestou "sichr je sichr": nejdřív jsem okraje steeku zpevnila háčkováním, svetr rozstřihla a poté prošila na stroji. Na každé straně dvakrát. Sichr je sichr.

Zároveň jsem se naučila dost zajímavý způsob začištění okrajů: knoflíková léga se vyrobí zvlášť a vždy po jedné straně se k pružnému vzoru přidá několik ok, která se pletou žerzejem. Potom se léga přišije k okraji svetru tak, že se žerzejová část dostane dovnitř svetru, kde zakryje steek. Tato metoda je sice poněkud pracnější a náročnější na čas, protože jsem légu přišila také na stroji (a předtím mohutně stehovala, aby šev nešel v tlustém materiálu šejdrem) a uvnitř svetru je zase přichycená ručně krokvičkou, ale celkový dojem je na jedničku. Vše je úhledné, nikde nelezou žádné cancoury a zapínání působí bytelně.

Pro srovnání fotka vnitřku žlutého svetru, kde je patrné rozstřižení svetru. To se dá začistit třeba textilní stuhou, která se našije navrch, nebo se nechá, jak je, a časem se samo připlstí k podkladu.

Kostymérům tohoto díla se podařil neskutečný kousek. Hlavní postavu, komisařku Sáru Lundovou, totiž navlékli do vlněného svetru, v němž pak strávila dvacet dílů první řady. A z onoho bílého svetru s tmavě hnědým skandinávským vzorem se stala ikona. (Pozn.: I v dalších řadách seriálu nosí Sarah Lund originální svetry, které ale nedosáhly oblíbenosti vzoru z první řady.)

Originál si můžete dodnes koupit v různých barevných kombinacích přímo u GudrunGudrun (nenechte se zaskočit cenou, přeci jen je svetr ručně pletený a vyžaduje hodiny a hodiny práce), nebo jít s davem a svetr si vyrobit sami. Přesný návod sice na Ravelry nenajdete, není ale problém získat vzor sněhové vločky a instrukce vyčíst u těch, kteří ho již upletli.

Já se rozhodla zůstat originálu věrná, alespoň co se materiálu týče, a objednala si vlnu Sirri přímo z Faerských ostrovů. Barevně jsem se odchýlila a použila barvenou tmavomodrou spolu s přírodní bílou (při praní ta tmavě modrá poněkud pouštěla, a tak přírodní bílá je teď spíš do modra...). 

Proces pletení je poněkud zvláštní, protože se používají poměrně velké jehlice a až do vyprání působí vzor poněkud řídce. Pak vlna změkne a "rozkvete"  - i když je pravda, že pro výrazně citlivé jedince nebude faerská vlna nejspíš nikdy dostatečně hebká a neškrábavá, holt je to přírodní, neupravovaný materiál. Velice sympatická je i rychlost pletení. S jehlicemi velikosti 8 jsem měla svetr hotový za týden.

A teď se už těším, až teploty klesnou k nule a já budu moci pořádně vyzkoušet tento "killer jumper"!

Už za měsíc začne na Shetlandách Týden vlny. Letos to bude už pátý ročník, a jak se zdá podle plánu akcí a slibu pořadatelů, bude to skutečná oslava nejmenšího druhu ovce chovaného na Britských ostrovech (na Shetlandách je zkrátka vše tak nějak menší - vezměte si třeba poníky, kteří pocházejí právě odtud). Na programu jsou nejrůznější workshopy a semináře, exkurze do jediné přádelny vlny na  ostrovech nebo i po stopách vlny "od ovce do obchodu".

Každý Týden vlny na Shetlandách má svého patrona - osobnost, která se zabývá vlnou a většinou i pletením. Letos to je shetlandská rodačka Hazel Tindall, která při této příležitosti vyrobila návod na výrobu čepice Shwook, která je pletená v tradičním vzoru Fair Isle. Návod je zdarma a obsahuje i doporučení na použitý materiál (pochopitelně shelandskou vlnu!) a kombinace barev.

Samotné pletení totiž až tak složité není, protože podle základního pravidla Fair Isle se smí na jednom řádku vzoru použít nanejvýš dvě barvy, které by měly být od sebe vzdálené maximálně tak na pět ok. Což přeloženo do normálního jazyka znamená, že se na jednom řádku netrápíte se zamotávajícími se klubky a při pohledu z rubu je úplet vzhledný, bez dlouhých, táhnoucích se vláken příze.

Tak dvacet hodin pletení a čepice byla hotová. Bude mi za měsíc na Shetlandách slušet?