Hádanka:
Pracuje ve skleníku, a zahradník to není. Kdo je to?
No přece já!
Se stoupajícími teplotami se mé pracoviště proměnilo ve skleník, do kterého proniká vedro oknem z boku a skrz střechu seshora. Nepomáhá ani otevřít okno, protože v tu chvíli se do místnosti nahrne teplo z rozpálené plechové střechy na ochozu před okny.
Protože mé pracoviště není mobilní a nemohu se přesunout nikam, kde je příjemněji, tj. na chodbu, na záchod nebo domů, musím to nějak přetrpět. Nejlépe v oblečení, o kterém vím, že si je neobléknu dvakrát po sobě: propocené letí rovnou do koše na prádlo. Proto není nutné, aby má letní garderoba obnášela investice do ušlechtilých materiálů a precizní krejčovské zpracování. V tomto případě kvantita nahrazuje kvalitu. Potřebuji nejlépe bavlněné oblečení, které nevyžaduje ruční praní a nanejvýš ho vyžehlím.
První výtvor měl být náhradou za košile, které jsem jednu dobu nosila neustále a naprosto si je zprotivila.
Top 64 podle střihu od Merchant and Mills mi je sympatický svou chameleonskou povahou. Vyrobený z bavlny může nahrazovat košili, z voskovaného plátna supluje bundu a z úpletu z něj bude fajn svetr. A má dvě pidikapsičky. Kdo by ho nemiloval?
Jak se ale ukázalo, do práce není nejvhodnější. Abych byla přesná: do práce ve skleníku. Jakmile vysvitne slunce, nejsem schopná přežít v ničem jiném než krátkém rukávu. A tak milý top teď nosím nejvíc na nákupy a na procházky se Šmudlou a připadám si děsně elegantně.
To triko
Scout Tee od Grainline Studio je úplně jiný příběh. Klasický tričkový střih, trochu volnější (= vzdušnější) a díky použitému tkanému materiálu se hodí i do práce. Zkusila jsem ho vyrobit ze zbytku látky, ze které jsem si loni ušila letní šaty (a pak je bohužel úspěšně odnosila na několika pohřbech...), a řekla bych, že u jednoho kousku nezůstane. Koneckonců jich potřebuji alespoň pět, na každý pracovní den jeden. ;-)
Jak vidíte na první fotce, ušila jsem si ještě další dva modely.
Ta strakatá blůza má stejný střih jako Scout Tee, jen je bez rukávů. Přešila jsem ji z šatů Jackpot, ke kterým jsem nikdy nepřilnula, ale bylo mi líto je dát na charitu. Šířka sukně zhruba odpovídala šířce střihu, ze záložky šatů se stala záložka trika a dva záhyby na předním díle sukně se přesně trefily na má ramena. Na rukávy nezbyl materiál a nechtějte vědět, jaké nadávky kolem mě lítaly, když jsem šaty párala. Jackpot si dával na ušití záležet, jen zip byl prošitý snad čtyřikrát, až si říkám, že je možná škoda, že tato firma z českého trhu odešla.
Bílý top vyfotím až někdy příště, až ho přešiju. Původně jsem ho vyrobila podle střihu z jedné japonské knihy. Měl vypadat krásně, křehce a étericky, jenže na ženě, která má prsa větší než A, vypadá spíš jako nadýchaný těhotenský obleček. A to jsem ho už prosím zmenšovala o jednu velikost. Nejspíš bude potřeba jít dolů ještě o jednu nebo nějak jinak ubrat na objemu. Uvidíme. I když se svou nechutí k přešívání nedokážu řict kdy.
