inspiromat banalit

Každý rok barvím vajíčka, i když vím, že zase žádný koledník nepřijde. V sousedství je dětí pomálu, a když už chodí koledovat, tak jen v doprovodu rodičů tam, kde to znají. Ke kamarádům a známým. Ty doby, kdy jsme jako děti chodili  s košíkem a pomlázkou dům od domu, jsou i tady na maloměstě pryč.

Já se ale tradic nevzdávám. Nelze si přece představit svačinu v úterý po Velikonocích bez vařených vajec s nádechem do červena, modra, zelena či žluta.

Letos jsem experimentovala. Tedy vlastně eggs-perimentovala.

I když jsem byla zorganizovaná a včas zakoupila nesmrtelné Ovo, na poslední chvíli jsem  se rozhodla použít surovinu ze sámošky. Konkrétně jednu hlávku červeného zelí, nakrájenou na kusy, vyvařenou v přiměřeném množství vody a následně slitou přes cedník. Ještě přidat ocet a může se jít na to.

Když se do barvy vloží uvařená vejce, nechce se ani věřit, že výsledná barva nemá být červená. Také je třeba trpělivost - šup s rendlíkem do lednice přes noc.

A já jsem teď zvědavá, jestli až zítra oloupu na odpolední svačinu první vejce, bude po červeném zelí i vonět...

Poslední dobou mám pocit, že bych potřebovala den o osmačtyřiceti hodinách. Přihlásila jsem se na první jarní prodejní akci, což znamená, že od rána do večera háčkuji. Cestou do práce, cestou z práce, doma ve všední dny, doma o víkendu. Nebo sedím pro změnu u šicího stroje a doháním resty. Nastříhané díly rámečkových taštiček mi zabíraly už celý stůl. Taky jsem konečně nastříhala na tašky. Dokonce jsem ušila vnější část, ale zase jsem se zasekla u podšívky. Vidím to zase na několik týdnů, než se k tomu dokopu zpátky.

A abych se nenudila, chytnul mého otce před pár týdny žlučník. V zásadě jsem to i tak trochu čekala, protože není možné, aby se někdo živil jen mastnejma sračkama a nic mu nebylo. Takže teď na obligátní otázku: co budeš vařit o víkendu?, odpovídám: žlučníkovou dietu!

Tenhle týden jsem trochu povolila a upekla něco sladkého. Mrkvový dort. Hodně modifikovaný, s mnohem menším množstvím másla a krémem pouze z tvarohu. Otci jsem pak z toho sundala i ořechy a dostal jen malou porci...

Mrkvovým dortem jsem chtěla oslavit svůj nový parfém. Nikdy by mě nenapadlo, že by mě vůně mrkve mohla zaujmout, ale odteď to je pro mě love. I když se zatraceně špatně shání, protože to byla jakási limitovaná edice z roku 2010. Zdá se, že s trendy opravdu krok nedržím.

V e-shopu, kde jsem vůni objednávala, se sekli a poslali mi napoprvé jiný parfém. Byl sice ze stejné řady, ale voněl po kokosu v kombinaci s něčím, co dohromady silně připomínalo leštěnku na nábytek. Ještě jsem žertovala, že jim tu vůni nevrátím, ale vždycky ji před Vánoci nastříkám doma, aby to tam vonělo jako po velkém vánočním úklidu. Ovšem když Kocourek viděl obal od parfému, okamžitě prohlásil, že si tu vůni nechá on, protože to je očividně parfém pro ekonomy! Zkratka parfuméra je totiž HDP... 

Recept na mrkvový dort

Kdo to má do Prahy blízko, může se za mnou skočit podívat v sobotu 23. března na piazzetu Národního divadla, kde budu prodávat v rámci Dyzajn Marketu. Od deseti do sedmi!

Na podzim jsem se rozhodla, že se dám na zahradničení. Objednala jsem kupu květin a rostlin a už si v hlavě  sumírovala, kam je vysadím a jaká to bude všechno krása.

Záhy se ukázalo, že nechat si zaslat rostliny poštou nebyl nejšťastnější nápad.

Firma rostliny odeslala před víkendem, který byl prodloužený o státní svátek. Pošta v pondělí doručila pouze oznámení o uložení zásilky. A já se na poštu dostala až o pár dní později, v pátek, protože to je se sobotou jediný den, kdy ji zastihnu otevřenou.

Od expedice po vybalení u nás doma uběhlo osm dní. Dovedete si asi představit, v jakém stavu rostliny byly. Při vybalování balíku jsem se nemohla zbavit dojmu, že tu vůni odněkud znám. Už vím! Takhle smrdí hnijící květiny na hřbitově.

Takže propadák. Nejspíš jsem měla milý balík zavřít a celý obsah vrátit a dožadovat se těch dvou tisíc, co celá tahle sranda stála, ale z představy, jak tohle vleču zase na poštu, se mi nedělalo dobře. Zkusím s tím něco udělat. Prostě část toho zasadím a na jaře uvidíme.

Jaro se blíží a tohle jsem dneska našla na zahrádce. 

Pěstitelský úspěch.

P.S. K názvu dnešního článku mě inspiroval dokument Heleny Třeštíkové Soukromý vesmír. Jestli jste ho ještě neviděli, až do zítřka máte možnost se na něj kouknout zcela zdarma tady. A navrch si dejte ještě čtyři další dokumenty nominované na Českého lva, určitě stojí za to!