Na naše sklářsko-lázeňské městečko dopadla entropie. Vše je v rozkladu.
Začalo to hned na Nový rok mostem, který se kvůli lodní dopravě rozhodli zvednout o tři metry, což si tedy stále neumím představit. Pánové demontéři byli tak rychlí, že jsem už nestihla ani zaznamenat původní podobu. Už po pár dnech byla mostu polovina. Most se stal novým centrem nedělního korza obyvatel městečka: kdo demontáž neviděl, jako by ani nebyl. Zejména tu neděli, jak se začala zvedat hladina řeky a všichni s napětím sledovali, jak pod vodou pomaličku mizí násep pro těžkou techniku, a v duchu si říkali, jestlipak pod vodou zmizí i ona těžká technika. Ale hoši si poradili, místo rozebírání mostu naváželi další a další vrstvy na násep. A tak nám ten most nakonec rozebrali...
Entropií se nakazila i naše ulice. V polovině ledna začala demolice u sousedů. Každý den po příchodu z práce jsem viděla, jak z domu zase kousek zmizel, až jednoho dne z něj nezbylo dočista nic. Už nikdy neuvidím štít domu, ve které bydlela má prababička a který byl na sousední barák přilepený, a tak šel s ním. Naše kočky si už nebudou hrát s šiškami, které padaly z borovice u sousedů přes střechu k nám do dvora. Už nikdy nic nebude tak jako dřív.
Začalo to hned na Nový rok mostem, který se kvůli lodní dopravě rozhodli zvednout o tři metry, což si tedy stále neumím představit. Pánové demontéři byli tak rychlí, že jsem už nestihla ani zaznamenat původní podobu. Už po pár dnech byla mostu polovina. Most se stal novým centrem nedělního korza obyvatel městečka: kdo demontáž neviděl, jako by ani nebyl. Zejména tu neděli, jak se začala zvedat hladina řeky a všichni s napětím sledovali, jak pod vodou pomaličku mizí násep pro těžkou techniku, a v duchu si říkali, jestlipak pod vodou zmizí i ona těžká technika. Ale hoši si poradili, místo rozebírání mostu naváželi další a další vrstvy na násep. A tak nám ten most nakonec rozebrali...
Entropií se nakazila i naše ulice. V polovině ledna začala demolice u sousedů. Každý den po příchodu z práce jsem viděla, jak z domu zase kousek zmizel, až jednoho dne z něj nezbylo dočista nic. Už nikdy neuvidím štít domu, ve které bydlela má prababička a který byl na sousední barák přilepený, a tak šel s ním. Naše kočky si už nebudou hrát s šiškami, které padaly z borovice u sousedů přes střechu k nám do dvora. Už nikdy nic nebude tak jako dřív.
A tak jsem to všechno aspoň nafotila, abych mohla příští generace terorizovat vyprávěním o tom, jak to bylo tenkrát, když byl most o tři metry níž a jak vypadal předchůdce domu našich sousedů. Nikdo mi to nebude věřit a já pak vytáhnu tyhle fotky. Cha chá!
0 komentářů