• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit


Včera mi pokladní v Bille podstrčila k nákupu jakýsi firemní časopis. Na první pohled Vánoce v hlavní roli, cukroví "jinak" a podobné kraviny. (Zmínila jsem se už, že nejenže nekupuju kuchařské knihy, ale ani žádné časopisy o jídle...? Vlastně ani nechápu, že existuje někdo, kdo je čte...)

Při letmém listování mě ale zaujala jedna věc. Jakýsi regionální dodavatel Hankovec z Kolína prozradil recept na řepánky. Z červené řepy. Opakuji: z červené řepy.

Cha chá. Dělat z lidí voly, to jim jde.

Chodila jsem do školy v Nymburce, kde příchod podzimu každoročně oznamovaly řepánky, které si nosili na svačinu mí spolužáci. Já jsem je nenosila nikdy. S řepánky to je totiž tak: potřebujete na ně řepu. Řepu CUKROVKU. K ní se dostanete v zásadě tak, že buď bydlíte vedle pole, kde se pěstuje, nebo někde podél cesty do cukrovaru (a máte-li štěstí, objevíte na zemi nějakou spadlou z korby náklaďáku). V mém případě nefungovala ani jedna možnost, ale v Nymburce býval cukrovar a podél silnice k němu bydlívali mí spolužáci. Takže tak.
Už před pár lety jsem si říkala, že bych mohla řepánky udělat, ale vždycky mi v tom haprovala ta cukrovka. Ne a ne ji sehnat. Je až s podivem, že v dnešní době, kdy v sámošce koupíte ovoce a zeleninu od výmyslu světa, prachobyčejnou řepu cukrovku v prodeji nenajdete.
Někdy před třemi týdny mi otec povídá: "Něco pro tebe mám," a culil se při tom. V košíku na kole mu trůnila nahnědlá bulva a já věděla, že budou řepánky!

Výroba je velice jednoduchá: těsto jako na buchty a náplň z podušené nastrouhané cukrovky s mlékem a mletým mákem.Pokud nemáte oblíbený recept na buchové těsto a můj popis náplně je pro vás velice vágní, dole je podrobnější recept. U řepánků ale nemůžete udělat žádnou zásadnější chybu. Jen je prosím nepečte z červené řepy!
Těsto na buchty z Kuchařky naší vesnice:
1 kg polohrubé mouky
10 dkg cukru
15 dkg tuku
4 žloutky
5 dkg droždí
přibližně 500 ml mléka
citrónová kůra
sůl
10 dkg tuku na promaštění buchet na pekáči

vajíčko na potření

Z mléka, kvasnic a cukru zadělejte kvásek.
Do mísy nasypte mouku, přidejte žloutky, pomalu vlijte kvásek - ihned ho míchejte se žloutky. Přidejte rozpuštěný tuk, citrónovou kůru a sůl a vypracujte těsto - nesmí se lepit na vařečku. Nechte vykynout na teplém místě, dokud těsto nezdvojnásobí svůj objem.

Náplň podle Apetitu:
500 g cukrové řepy, oloupané a nastrouhané (já strouhala nahrubo, ale najemno by bylo asi lepší)
50 g másla
250 ml mléka
250 g mletého máku
cukr na dochucení

Cukrovku zlehka osmahněte na másle, podlijte trochou vody a duste do změknutí (cca 30 minut). Přidejte mléko, doveďte k varu a vsypte mák. Míchejte, dokud se tekutina nevsákne. Podle chuti doslaďte. Nechte vychladnout.


Z vykynutého těsta odkrajujte lžící kousky, rukou roztáhněte do šířky a délky. Do středu dejte náplň a zabalte. Jednotlivé řepánky klaďte na plech s dostatečným odstupem, aby se při pečení nedotýkaly. Potřete vajíčkem a pečte na 180° C přibližně 30 minut.

Poznámka: sice jsem řepu nevážila, řekla bych ale, že měla víc než půl kila. Těsto jsem dělala z kila mouky a náplně bylo více než dost. Pokud budete mít řepu kolem půl kila, bude nejspíš lepší zadělat těsto jen z poloviční dávky.


Na počátku mé rubriky Já sobě stál kabát. Koupený před méně než rokem a nenositelný ještě před koncem sezóny.

Což znamená, že letos jsem bez zimního kabátu, pokud si ho neušiju. (Pravda, těsně před zářijovým focením svatby jsem v tísni koupila chlupatý kabát v Marks & Spencer, protože předpověď slibovala 12 stupňů. Jenže se svými plnými deseti procenty vlny se dá jen těžko považovat za zimní kabát... Nehledě na to, že když jsem dva týdny po jeho zakoupení zašla ze zvědavosti do M&S v Harrogate, zjistila jsem, že v Anglii se ten samý prodává skoro o tisícovku levněji než u nás. Ale to je už docela jiný příběh.)

K ušití kabátu jsou potřeba dvě zásadní věci: střih a materiál.

Střih jsem koupila hotový na internetu z kolekce Simplicity Project Runway. Zcela výjimečně jsem si udělala zkušební střih z bavlny, což bylo jedině dobře, protože jsem nakonec zjistila, že se mi ten střih zas až tak nelíbí jako zimní kabát, protože je příliš vypasovaný a další vrstvu svetru pod něj už asi nedám. Nehledě na to, že kvůli členění bych se asi zbláznila při skládání vzoru na látce.

Látku jsem si totiž koupila epesní. Vlněné buklé od firmy Linton, která je v šicích kruzích známá jako TA FIRMA, CO DODÁVÁ LÁTKY CHANELU. A kdo by nechtěl mít doma alespoň kouštilínek lesku Chanelu, což?

Nastalo tedy druhé kolo hledání střihu. Skončila jsem u kokónového kabátu z Burdy. V zásadě klasický střih (koncem padesátých let ho proslavil módní dům Balenciaga), ale zároveň jiný, ne tak okoukaný. Velká výhoda byla jednoduchá konstrukce. Celý vnějšek kabátu má jen osm dílů, což je výhoda, pokud máte na látce vzor. Zkušební střih jsem nedělala, kabát je dostatečně volný - dokonce tak, že spíš budu z objemu ubírat. Na první pohled to vidím na zúžení rukávů.

Kabát jsem se rozhodla ušít klasickým způsobem, což znamená hodiny a hodiny ruční práce nad něčím, co nakonec nebude zvnějšku vůbec vidět. Také by se tento způsob práce mohl nazvat Smrt vlizelínu!, protože k vypodložení a vyztužení se používají pouze tkaniny. V  mém případě to je organza, batist (protože nebylo dost organzy), žíněnka (ne ta z tělocvičny, ale materiál, který obsahuje koňské žíně a dává se do předních dílů kabátu), plátno na vyztužení prsní části a keprová stuha. A abych nebyla pokrytec, kousek vlizelínu tam taky mám - na zpevnění výpustkových dírek.

Za cenné rady děkuji tomuto diskusnímu fóru, knize Claire Schaeffer Couture Sewing Techniques a Učíme se šít od dvojice Krůtová - Cyrusová.

Následující fotka ukazuje, jak vypadá přední díl se všemi výztuhami. Na stroji jsem šila pouze dva švy v horní části a prošila výztuhu prsní části k žíněnce, zbytek je udělaný v ruce. Zároveň vidíte, jak mé šití vypadá v praxi: na velkém stole v kuchyni, přes židli je přehozené plátno na žehlení (nevedeme žehlící prkno a celé mé sofistikované žehlení je jedna velká improvizace se stočeným ručníkem v hlavní roli...). Vlevo na stole je další nezbytná část mého šití: notebook s puštěným detektivním seriálem. Tady konkrétně to je A Touch of Frost.
Včera došlo na lámání chleba: šití dírek. Odkládala jsem to, seč to šlo, protože buklé je mrcha třepivá a představa šití čehokoli prťavého z něj ve mně vyvolávala mdloby. Jenže nebylo zbytí, vše ostatní bylo už uděláno, a abych se mohla pohnout dál, musela jsem překročit Rubikon výpustkových dírek.

Důkazem toho, že jsem od šití dírek prokrastinovala ze všech sil, je i upletená čepice (následující fotka nahoře) v barvách buklé. A to prosím čepice nenosím.
Prosím, seznamte se. Toto je První ze čtyř.
Teď to už pofičí: po vypodložení přední části se kabát bude moct sešít, pak nastříhat podsádku, našít, nastříhat podšívku se zateplením, sešít, ručně vsadit a přišít knoflíky. Brnkačka, ne?

Pokračování někdy příště.


Tak se mi přihodilo, že jsem poprvé v životě fotila svatbu. Byla to svatba kamarádů, a jak se zdá, dopadlo to snad dobře, protože se s námi zatím pořád kamarádí.

Pokud se mám ale na celou akci podívat pohledem fotografa, nezbývá říct než jediné: BYL TO ZÁHUL.

Původně jsem tady chtěla podrobně vylíčit, kolik času je třeba věnovat editaci fotek a co všechno je třeba před takovým focením svatby dokoupit, protože pokud svatby nefotíte pravidelně (nebo nejste fanatik, který zvládá fotit portréty, produktovou fotografii, makro i reportáž), nejspíše vám ve výbavě bude něco chybět, ale jelikož jsem to za poslední měsíc popisovala, kudy jsem chodila, vás toho ušetřím a shrnu to lakonicky: vzala jsem si na to delší dovolenou a leze to do peněz.

Také jsem chtěla zdůraznit, jaký to je velký stres a odpovědnost, protože minimálně dva lidé čekají, že dostanou nějaký výstup a ten výstup bude alespoň natolik dobrý, aby si ho mohli dát do svatebního alba či rovnou pověsit na zeď a každý den se na něj koukat. Nikoho nebude zajímat, že ty fotky jsou hnusný, protože fotografku ten den zrovna děsně bolela hlava a po celodenním zírání do hledáčku ji pálily oči. 

Než se tedy podíváte na chaotický výběr fotek onoho dne D, chci učinit takto veřejně prohlášení (a chraň mě Bůh, jestli ho poruším!!!): přestože je focení svatby obrovská a zajímavá zkušenost, na žádnou podobnou velkou akci se už ukecat nenechám. V zásadě ohledně své kariéry svatební fotografky slibuji přesně to, co přeji Evě a Jarinovi do života: aby jejich první svatba byla i svatbou poslední!

Pokud budete mít pocit, že se některá z následujících fotek povedla, vězte, že to bylo především díky nevěstě a ženichovi, kteří se celý den smáli od ucha k uchu, stále dobře naladěni. Klasické pózovací fotky jsou ve výběru jen tři, zbytek byl dílem šťastné náhody (a to včetně mé neoblíbenější "taneční" - věřili byste, že není aranžovaná? Nevěsta s ženichem prý ani nevěděli, že tam jsem a fotím je, jak tančí na "svou" písničku...)



































  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ▼  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ▼  listopadu (3)
      • Řepánky
      • Já sobě: kabát (1.díl)
      • Poprvé a naposled
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • Smalt Art 2011 - Jitka Svobodová
    Kouř IV (62 xx 62 cm)
  • Řepánky
    Včera mi pokladní v Bille podstrčila k nákupu jakýsi firemní časopis. Na první pohled Vánoce v hlavní roli, cukroví "jinak" a ...
  • Sweettoothday: pudinkový koláč s jahodami
    Custard je jedním z anglických slov, pro které se hodně obtížně hledá český ekvivalent. V zásadě to je pudink. Zapomeňte ovšem na tu pod...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.