• Home
  • O mně
    • Rozhovor Generace 21
    • Rozhovor Fler Mag
    • Ona Dnes
    • Rozhovor na blogu Lenky Veverkové
  • Recepty
    • Sladká jídla
    • Slaná jídla
  • Kurzy

inspiromat banalit

Před cestou do Amsterdamu jsem kromě otázky, jak se budu dostávat pozdě v noci do hotelu, který mi byl dost nešikovně zarezervován pět kilometrů od místa konání konference (Amsterdam je relativně malý, takže pět kilometrů je takřka konec světa...), musela vyřešit i oběd v den příjezdu, na který bylo málo času, ale který byl třeba, abych pak na přednáškách nezkolabovala.

Shodou okolností jsem na internetu narazila na jeden insider tip: samoobslužnou jídelnu La Place v 7. patře amsterdamské knihovny (Openbare Bibliotheek Amsterdam - OBA). Ten tip byl k nezaplacení, a proto ho posílám dál!

Knihovna se nachází nedaleko hlavního nádraží, v oblasti rušné výstavby, takže bacha na zúžené cesty a cyklisty. Podle informací na internetu je to největší knihovna v Evropě a řekla bych, že i jedna z nejhezčích - zvláště pokud se vám líbí moderní, vzdušné interiéry.

Velké překvapení čeká už ve vstupní hale, kde se nachází klavír, na který si může zahrát až třicet minut kterýkoli z návštěvníků. Jak je vidět, v amsterdamské knihovně se klid nedodržuje!
Doporučuji nejet do La Place výtahem, ale pěkně po jezdících schodech, ať si můžete prohlédnout interiér v jednotlivých patrech. Nápaditě srovnané knihy, osvětlení, obrazovky počítačů, na kterých problikávají nápisy AMSTERDAM, HAHA a tak dále.

Další pastvou pro oči je pak samotná jídelna. Pulty plné zeleniny a ovoce, koláčů, sendvičů, navrch třeba pizza a steaky na objednávku. Jelikož si ze svých studií ještě moc dobře pamatuji, že v Nizozemsku se teplým obědům moc neholduje a strávníci si vystačí s obloženým chlebem, nandala jsem si na tác obrovský sendvič s uzeným lososem a jablečný koláč, cestou přihodila vodu a nakonec si u pultu objednala holandsky kávu (byla jsem na sebe nesmírně pyšná, že mi rozuměli hned napoprvé!). Až za pokladnou jsem zjistila, že vodu si není třeba kupovat, je možné si ji nalít zadarmo, stejně jako je zdarma k dispozici smetana do kávy.



A až budete v La Place, nezapomeňte jít na terasu, která k jídelně patří. Výhled je fajn, i když se ten den počasí právě nevyvede a konzumace jídla venku je spíše hrdinský čin.
Poprvé jsem byla na konferenci. A poprvé jsem byla v Amsterdamu.

Zvláště ta druhá věta je pro mnohé překvapením, protože kdo ještě nebyl nikdy v Amsterdamu...? Navíc já jakožto bývalá zběhlá studentka nederlandistiky jsem přece musela být v Amsterdamu pečená vařená! (Já to mám zkrátka s cestami do zemí, jejichž jazyk se učím, nějak převrácené. Do anglicky mluvící země jsem jela poprvé dva měsíce před závěrečnými státnicemi na vysoké. Oproti tomu je mou nejnavštěvovanější destinací Francie, aniž bych uměla francouzsky, respektive aniž bych se dostala ve studiu za 15. lekci učebnice pro samouky...)

Vzhledem k první větě tohoto článku musím ale přiznat, že jsem z Amsterdamu takřka nic neviděla. První den jsem měla volno dvě hodiny, během kterých jsem se potřebovala najíst a také dopravit tašku do hotelu, a druhý den jsem hned z konference pádila zpět na letiště. Dalo by se říct, že jsem viděla Amsterdam jen z rychlíku, pardon - pomalíku, tj. z tramvaje, která mě dopravovala mezi konferencí a hotelem závratnou rychlostí pět kilometrů za hodinu. Tímto děkuji všem, kdo mou pracovní cestu připravovali - mají úžasný organizační talent, dovedou zručně používat Google maps a mají můj neskonalý obdiv za to, že se vyznají v oné neproniknutelné džungli zvané rezervační systém Booking.com.

Ale i tak jsem si odnesla několik postřehů. Kupříkladu to, že i po nějakých třinácti letech neaktivní nizozemštiny dokážu dekódovat mluvený jazyk. Nikdo po mě nemůže chtít, abych promluvila, to bych byla jako němá, ale zdá se, že hluchá ještě tak moc nejsem.

Postřeh č. 2: všudypřítomná kola! Jasně, kola a Amsterdam, to patří k sobě, ale nikdo člověku neřekne, jaká kola se dají ve městě spatřit. Omlácená, polorozpadlá, šunky, plečky. Jako u nás v Poděbradech! Naprosto stejná logika! Vypulírované kolo = lákado pro zloděje. Je třeba, aby bylo kolo co nejjetější a nepřitahovalo pozornost.

A pak jsou tady ty přepravky. To mi nikdo nikdy neřekl, že městská kola v Amsteramu nemají košíky, ale rovnou (převážně plastové) přepravky, do kterých se ráno hodí taška, odpoledne nákup a přes noc se do nich dají odložit prázdné plechovky od Heinekenu. Ba co víc, někdo jezdí rovnou na pekařském kole, do kterého se vejde nejvíc nákladu.

A květiny namotané na řidítkách. Srdíčka. Puntíky. Vzorovaná sedla. Hračky, které se dají připevnit na řidítka, aby se dítko cestou nějak zabavilo.

Původně jsem chtěla využít asi tak hodinovou procházku na hledání street artu, hlavně Space Invaders, kterých má být ve městě značné množství. Skončilo to tak, že jsem našla jeden jediný slušný streetart a zbytek času očumovala kola. A vůbec toho nelituju!















  • Starší příspěvky →
  • ← Novější příspěvky

O mně

Anna Bednaříková
Pletu, šiju, vařím, peču, fotím.

Facebook

Archiv

  • ►  2018 (1)
    • ►  srpna (1)
  • ►  2015 (14)
    • ►  září (2)
    • ►  července (2)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (3)
    • ►  března (1)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2014 (41)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  října (11)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (3)
    • ►  července (3)
    • ►  června (3)
    • ►  května (3)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (2)
    • ►  února (2)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2013 (34)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (3)
    • ►  října (3)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (1)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (3)
    • ►  února (3)
    • ►  ledna (2)
  • ▼  2012 (43)
    • ►  prosince (5)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (2)
    • ►  srpna (10)
    • ►  července (2)
    • ►  června (3)
    • ▼  května (2)
      • OBA
      • Kratten en bloemen
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (1)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2011 (132)
    • ►  prosince (1)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (16)
    • ►  července (17)
    • ►  června (10)
    • ►  května (30)
    • ►  dubna (13)
    • ►  března (9)
    • ►  února (7)
    • ►  ledna (11)
  • ►  2010 (157)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (12)
    • ►  října (10)
    • ►  září (6)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (20)
    • ►  června (11)
    • ►  května (15)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (15)
    • ►  února (13)
    • ►  ledna (14)
  • ►  2009 (179)
    • ►  prosince (12)
    • ►  listopadu (15)
    • ►  října (11)
    • ►  září (11)
    • ►  srpna (14)
    • ►  července (23)
    • ►  června (21)
    • ►  května (20)
    • ►  dubna (14)
    • ►  března (12)
    • ►  února (11)
    • ►  ledna (15)
  • ►  2008 (109)
    • ►  prosince (18)
    • ►  listopadu (11)
    • ►  října (10)
    • ►  září (7)
    • ►  srpna (6)
    • ►  července (14)
    • ►  června (8)
    • ►  května (8)
    • ►  dubna (5)
    • ►  března (8)
    • ►  února (6)
    • ►  ledna (8)
  • ►  2007 (20)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (7)

Rádi jste si přečetli

  • Sweettoothday - melasový koláč
    Na Vánoce jsem pekla pepparkakor, zůstala mi po něm v lednici takřka plná láhev zlatého sirupu. Na štědrovečerního kapra mi zůstala památ...
  • Cena montáže kuchyně IKEA (Černý Most)
    Nechci z Inspiromatu dělat nějakou poradnu pro spotřebitele, ale jelikož posledních pár týdnů jsem měla co do činění s návrhem, dopravou a m...
  • Platýs
    V souvislosti s avizovanou stavbou domu podle návrhu Jana Kaplického se objevil zajímavý jazykový úkaz. Připomíná vila svým tvarem platýze ,...
  • Sweettoothday - pišingr
    Sweettoothday speciálně pro Yrenaisnu. Vždycky jsem si myslela, že pišingr je cosi jako piškot.  Z omylu mě vyvedla kamarádka, která Pischi...
  • Sweettoothday - pasteis de nata
    Pasteis de nata (jednotné číslo je pastel de nata) jsou košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem ne nepodobným pudinku. Pocházejí ...
  • 47 - Schody
    Fotka schodů ve Vítkovicích byla původně pořízená z tramvaje cestou do IKEA. Nebyla nijak pozoruhodná, ale nesmazala jsem ji, co kdyby se ...
  • Seznam receptů - sladká jídla
    Bábovka Banánové brownies Banketletter Berliner Luft (dort) Berliner Luft (pěna) Bezinkové želé Biskupský chlebíček Bolas de Berlim...
  • Vlakem do Londýna
    Během Open House Praha se mi má souputnice Magda zmínila, že se v létě chystá do Londýna na výstavu Alexandra McQueena. Netušila, jakého bro...
  • Já sobě: svetr Sáry Lundové
    Pletení a detektivky. Jde to k sobě? Vezměte si takovou slečnu Marplovou, ta bez pletení nedá ani ránu a nejeden případ rozlouskává něk...
  • Seznam receptů - slaná jídla
    Bramboračka  Bramborový salát s křenem Cizrna na paprice Cuketový salát s lískovými ořechy  Červená čočka s tamarindem Dýňová polévka ...
  • Domovská stránka
Created by ThemeXpose. All Rights Reserved.