inspiromat banalit

2 balíčky listového těsta
5 bílků
200 g pískového cukru
1l vody
3 balíčky vanilkového pudinku
1 vanilkový cukr
2 kelímky šlehačky (1/2 l)
ztužovač do šlehačky
moučkový cukr podle chuti

Z listového těsta vyválejte dva pláty, jeden po přenesení na plech nakrájejte podle toho, jak velké chcete jednotlivé dílky krémešů.

Ušlehejte bílky s cukrem. Uvařte puding z vody a pudinkových prášků. Za neustálého šlehání vmíchejte bílky do horkého pudinku. Hmotu rozetřete na plát z listového těsta a dejte vychladit.

Nahoru rozetřete ušlehanou šlehačku s cukrem, narovnejte dílky listového těsta a nakrájejte na porce. Před podáváním pocukrujte.

(Pokud nedáte šlehačku, nic se neděje. Na plát těsta rozetřete krém, rozložte dílky druhého plátu a celé dejte do ledničky vychladit.)

RECEPT K VYTIŠTĚNÍ

Při procházce k Vltavě v Libni jsem udělala pár fotek protipovodňových zábran. Hrála jsem si s geometrií, kompozicí, přesto při pohledu na výsledné fotky jsem nebyla úplně spokojená. I když jsem zvýšila kontrast, jak je mým zvykem u fotek z kompaktu, připadalo mi, že je na této konkrétní fotce až příliš mnoho informací. Vrátila jsem se tedy s úpravami na začátek a rozhodla se jenom pohnout s úrovní černé tak, aby se barva vody slila do jednotné černé. Mnohem víc pak vyniklo zábradlí (oplocení), které je i jedním z témat Fun Scavenger Hunt. A já si mohla odškrtnout další položku.

Když jsem si před dvěma lety zakládala blog na Blogspotu a jen o pár měsíců později na iDnes, zařekla jsem se, že nikdy nebudu dávat k dobru recepty. Ne že bych jich pár neměla, koneckonců mám s plotnou a troubou vztah z rozumu už nějakých patnáct let a dávno nepropadám panice, když po mně pracovní postup chce, abych něco zajíšila, tuším, že do guláše kmín a mouka nepatří, a nedílnou součástí mého repertoáru je třeba i odpalované těsto. Ale: je spousta stránek a blogů, které se na recepty specializují a jsou opravdu prvotřídní (včetně úžasných fotek), tak nač nosit dříví do lesa?; navíc jsem měla obavy, abych časem nesklouzla k doporučování mňamek a pošušňáníček.

Ale abych se přiznala, už několikrát jsem byla v pokušení. Nejblíže k porušení své zásady jsem měla loni při ročním výročí svého blogu na iDnes. Dokonce jsem měla už nalitý text i s fotkami (bylo to šíleně vtipné povídání s receptem na ten nejúžasnější dort, co existuje), ale na poslední chvíli před odpublikováním jsem si to rozmyslela a článek smazala, protože jsem měla pocit, že to je příšerný snížení laťky a opravdu pod úroveň mou i blogu iDnes. No, podívejte se tam dneska, jaký úspěchy maj přiblblý chlapácký a maminovský recepty.

Když se ale zamyslím nad svým přístupem k jídlu a vaření, řekla bych, že hlavním důvodem, proč na blog nedávám recepty, je ten, že nejsem schopná sestavit recept s údaji o množství jednotlivých ingrediencí, protože vařím zcela a naprosto bajlamvočko. Doma jsme totiž nikdy neměli kuchyňskou odměrku ani váhu, jen jakousi prastarou litinovou s dvěma mosaznými miskami, která váží taky jen tak odhadem, navíc je děsně těžká, takže než aby ji člověk odněkud doloval a dával na stůl (ano, moje další naučená rarita - u nás doma probíhalo všechno to krájení, mísení, válení a spol. ne na kuchyňské lince, ale na velkém kuchyňském stole, čímž dodnes udivuju Kocourka, když ho vyhazuju od stolu, protože „jdu vařit“), bylo lepší vařit od oka nebo s pomocí hrnků, lžic a zdravého rozumu („125 g Hery“ přeloženo jako „polovina Hery“).

Tímto svým guerillovským přístupem vytáčím svou kamarádku, která odvažuje všechno s přesností na gram. Když se mě ptá, jak se něco vaří, většinou jsem jen schopná sdělit jí ingredience a postup, při dotazu na množství používám výrazy „asi tak... “ a mé oblíbené werichovské „přiměřeně“. A naopak mě zase vytáčejí takové ty recepty, kde po mně chtějí 123 g něčeho, 18 g tamtoho a 83 ml onoho. Sice chápu, že podobné podivnosti vznikly převodem z uncí a šálků na metrický systém, ale proč proboha nemohli ten recept upravit na nějaké normální hodnoty. Stejně je důležitý poměr surovin, nic víc. Já chci uvařit jídlo, a ne se půl dne piplat a nervovat s odvažováním! Vivat guerilla cooking!

Tak na tohle téma jsem šla opravdu od lesa. Marmeláda z letošní úrody by asi těžko byla to první, na co by člověk myslel v souvislosti s tématem "Něco nového", ale je to tak, ne?

Mně se moc líbíla ta ostrá červená barva, kterou marmeláda (respektive želé) má. Chtěla jsem ji ještě zvýraznit, hledala jsem místo, kde se odráží co nejvíc světla, a napadlo mě položit sklenici do okna. Zároveň se tak na ní začal odrážet radiátor, ten vzor mě zaujal a udělala jsem pár fotek.

Tuto fotku jsem se rozhodla použít do skupiny Fun Scavenger Hunt, ale mně osobně se možná ještě víc líbí její abstraktnější sestra, která ukazuje pěkný žraločí zoubky:

Tuto fotku jsem už v minulosti použila v několika blogách na iDnes, takže jen ve stručnosti zopakuji, že se jedná o hodiny na nádraží Ostrava-Svinov. Před nedávnem toto nádraží prošlo dost nápaditou rekonstrukcí, kdy k původní budově byla přistavena konstrukce z kovu a skla. Hodiny se nacházejí na jedné z prosklených stěn a vytvářejí dojem, že jsou zavěšené přímo na obloze.

Fotku oříznutou na čtverec a upravenou v Picniku (vinětace a cross efekt) jsem později použila v setu Holguji Ostravě a teď i ve Fun Scavenger Hunt na Flickru.

Foceno letos v červnu v Ostravě před Novou radnicí, kde se zastavily dvě paní. Jedna měla s sebou vodícího psa, který byl naprosto hin z fontány, ráchal se v ní a hrál si s tryskající vodou - ani ho pak z ní nemohly dostat.

Udělala jsem tuhle jedinou fotku, uložila si ji do složky Obrázky a úspěšně na ni zapomněla. Objevila jsem ji až teď při čistce. Řekla bych, že se k tématu č. 7 hodí víc než dobře...

Mám nový účes. Polodlouhé vlasy jsou ale jenom zdání - vzadu jsem úplně nakraťoučko. 

Večerní focení v koupelně před zrcadlem byly teda galeje. Nešlo mi pořádně zaostřit na oči a celkově to bylo jen takový cvakání naslepo s tím, že snad z toho něco bude.  Nakonec jsem si pohrála s optickou iluzí, kterou vytvořil broušený okraj zrcadla - a Trojočko bylo na světě.   

Z odpolední procházky do Valdštejnské zahrady.

A ještě abstraktnější výřez. Takové vodní mokume-gane.

A je to tady! Když jsem si před dvěma lety zakládala blog tady na Blogspotu, tajně jsem doufala, že se jednoho dne ke mně podívá sto nebo nedejbože tisíc lidí. Pravidelně mě četli tak tři lidi a nevypadalo to, že se to v dohledné době zlepší.

Dneska v 19:21:10 se ke mně podíval někdo, kdo byl připojený z Prahy přes UPC a hledal slovo dulique. A tato osoba byla mým desetitisícím návštěvníkem. Uf.

Jelikož jsem to dneska tak trochu čekala, předzásobila jsem se Sauvignonem z Valtic. Proto jistě pochopíte, že tento zápis bude stručný, protože teď je třeba jít slavit. ;-)